𝘰𝘩, 𝘥𝘦𝘢𝘳 | gwilym lee

one

seděla jsem bezstarostně ve své kuchyňce a dívala se z okna na ulici, po které chodilo po ránu hodně lidí šli především do práce. já jsem momentálně nepracovala, protože byly letní prázdniny. pracuji jako učitelka na základní škole. baví mě ta práce, navíc nemusím pracovat v létě.

sedla jsem si zády k oknu a otevřela svůj sešit, ve kterým si píšu poměrně všechno. moje pocity, citáty co mě napadnou, můj běžný den nebo si jen tak čmárám. vzala jsem do ruky propisku, napila se svého citronového čaje a začala si psát cokoliv, co mě v ten moment napadlo.

vypadal to jako nějaký klišé román, který zná každý člověk. holka se zamilovala do kluka, kluk ale má jinou holku a tak si z toho nic nedělá, jeho přítelkyně ho podvede, no a pak asi víte. chtěla jsem dopsat poslední větu, jenže mě přerušilo klepání na dveře. propisku jsem položila na stůl a svůj sešit zaklapla. vstala jsem od stolu a šla otevřít dveře. zatáhla jsem za kliku a zahlédla jsem vysokého bruneta s výraznými modrými oči.

,,seržant charlie nelson,“ řekl brunet a ukázal policejní průkaz. ,,vy musíte nicoletta rossová, že?“ zeptal se seržant a pousmál se. já jsem přikývla a začala být nervózní.

,,pojďte dál,“ řekla jsem a ukázala jsem že může vejít dovnitř. seržant vešel dovnitř a já za ním zavřela dveře. cítila jsem příjemný pánský parfém, který jsem nikdy v životě necítila.

,,jste dobrá kamarádka samanthy darwinové, že?“ zeptal se seržant a prohlížel si můj obývák, který je spojený s mojí kuchyňkou.

,,ano,“ odpověděla jsem a nejistě se pousmála. ,,stalo se jí něco?“ zeptala jsem se a sedla si na svoji žlutou pohovku. seržant ke mně přišel a sedl si vedle mě.

,,dneska brzo ráno jsme jí našly mrtvou,“ odpověděl seržant a ve mě hrklo. nechtěla jsem uvěřit tomu, co teď právě řekl. samantha je mrtvá..

,,mohla byste mi říci, kde jste byla mezi devátou a desátou hodinou večerní?“ zeptal se a vytáhl menší zápisník s propiskou. já jsem rozhlédla okolo místnosti a zahlédla obrázek mě a samanthy.

,,byla jsem u sebe doma, jako vždy. jsou letní prázdniny a já mám volno, takže se za mnou včera stavila samantha. byly jsme domluvené,“ odpověděla jsem a začala si hrát nervózně s prstýnkem na prsteníčku. seržant si něco zapsal a já udržovala slzy nejvíc, jak jsem mohla.

,,jaký měla vztahy s ostatními? měla nějaké nepřátelé?“ zeptal se opět seržant a nenapadl mě nikdo, kdo by s ní nevycházel. měla skvělou osobnost, jen její bývalý přítel byl nepřítelem.

,,vycházela se všemi lidmi z okolí, měla úžasnou osobnost. s jediným s kým měla spory byl její bývalý přítel james, jenže ten se týden po jejich rozchodu rozhodl odstěhovat do skotska,“ odpověděla jsem a snažila se usmát. marně. přes falešný úsměv se objevily první slzy a sklopila okamžitě pohled.

,,musí to být pro vás těžké,“ řekl seržant a podíval se na mě. já jsem přikývla a prsten, který mi dala samantha jsem odložila na stůl.

,,je, samantha byla moje druhá rodina,“ pousmála se nad těmi hezkými vzpomínky. ,,já jsem vyrůstala v rodině, kde otec byl feťák a matka alkoholička," řekla jsem a setřela slzy z tváře. seržant si mě prohlédl ale měl stále ten neutrální výraz.

____

,,mockrát děkuji,“ poděkoval mile seržant a usmál se. tak zářivý úsměv jsem snad nikdy u kluka neviděla.

,,nemáte zač, serž-“

,,pro vás, charlie,“ skočil mi do řeči charlie a měl stále úsměv na tváři. já jsem se pousmála a opřela se o futra vchodových dveří.

,,jenom pro mě, nebo pro další nevinný?“ zeptala jsem se a usmála se. charlie mi ještě více zářivější úsměv opětoval a já šla pomalu za ním.

,,uvidíme jestli jste nevinná,“ odvětil charlie a stále mu panoval na tváři úsměv. já jsem protočila očima a založila si ruce na prsou.

,,kdybych zabila člověka, už dávno si balím kufry,“ řekla jsem a charliemu zmizel úsměv. zase byl ten seržant, který přišel před deseti minutami za mnou.

,,mějte se, charlie,“ rozloučila jsem se s charliem a zamávala mu. charlie mi pouze zamával a nasedl do auta.