𝘰𝘩, 𝘥𝘦𝘢𝘳 | gwilym lee

four

probudila jsem se poměrně brzy. podívala jsem se na své digitální hodiny, které ukazovaly půl osmé ráno. protáhla jsem se a tím zjistila že vedle mě je prázdné místo. během minuty jsem zaslechla, jak si zřejmě charlie pouští sprchu.

přišla jsem dolů a ucítila vůni zeleného čaje, který je můj snad nejoblíbenější. přišla jsem do mé kuchyňky a na jídelním stole byly dva hrníčky se zeleným čajem. jeden hrníček byl už skoro prázdný a jeden byl po okraj plný. sedla jsem si ke stolu a dívala se z okna na lidi, co jen okolo prošli.

,,vidím, že jsi zřejmě stejný milovník zeleného čaje jako já,“ řekl charlie a já leknutím poskočila. doprdele, charlie, jednou budu mít snad z tebe infarkt.

,,bože, charlie,“ řekla jsem vyděšeně a položila svůj hrnek na kuchyňskou linku. charlie se usmál a do obličeje mu spadlo pár pramínků vlasů, které si byly ještě vlhké.

,,promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ omluvil se charlie a přiblížil se ke mně blíže. já jsem se mu podívala do očí a on zas do mých. oba jsme tomu druhému vpíjeli do očí a taky tím nastalo ticho. nastalo takové ticho že i kdyby jste pustili špendlík na zem šlo by to slyšet.

tuhle krásnou situaci ale přerušilo zvonění charlieho telefonu. já jsem probrala z transu a rychle se napila čaje a odvrátila zrak někam jinam.

,,ano, pane,“ řekl charlie a odešel do obývacího prostoru. já jsem se zase dívala z okna na lidi, co procházeli.

,,budu muset jet,“ oznámil charlie a vzal si přes sebe sako. já jsem se na charlieho otočila.

,,proč?“ zeptala jsem se a položila hrnek opět na kuchyňskou linku. charlie si povzdechl a podíval se na mě.

,,došlo k vraždě,“ odpověděl charlie a já se zamyslela, kdo by to mohl další být.

,,dobře,“ řekla jsem a usmála se. charlie se též usmál a pohladil mě po tváři. charlie už pomalu odcházel a já ho ještě zastavila u dveří.

,,nicol, já už musím,“ řekl charlie a vypadal jako kdyby pospíchal. podívala se mu do očí a potom na jeho rty, které chci moc ochutnat. stoupla jsem si na špičky a políbila ho.