Kind; Unknown

Chapter tree

Trvalo mi opravdu dlouhou dobu, než jsem Charly přesvědčila o tom, že s Beauem nic nemám a opravdu netuším, co se mnou chce probrat. Nebylo mi příjemné lhát mé nejlepší kamarádce, ale svět Neznámých je něco, co se nesmí dozvědět ani ona. Nerozuměla by tomu a vzít jí tam nemůžu, protože vstup osob mimo náš druh je přísně zakázán. Charly mi nakonec má slova uvěřila a my mohly poklidně pokračovat v naší cestě do školy.

První školní den. Opět nás čeká dlouhý rok. Společně s Charly jsme sledovaly nováčky z prváku, kteří rychle procházeli chodbami a hledali svou novou třídu. Vlastně jsme se na tenhle den opravdu těšily. Minulý rok jsme byly my ty, které sledovaly všechny děcka ze starších ročníků.

„Panebože, jestli jsme takhle vyděšeně vypadaly i my, tak jsem vážně ráda, že jsem se neviděla,“ Charly konstatovala celou situaci a já musela potvrdit její slova v souhlasu.

„To mi povídej, nezávidím jim. Ještě, že už to máme za sebou,“ pousmála jsem se, ale ihned se usmívat přestala, když začalo zvonit a my se musely odebrat do třídy a započat tak nový školní rok.

Můj mobil zavibroval a oznámil mi tak novou příchozí zprávu. Rozklikla jsem jí a začala pozorně číst.

Neznámé: Taky tě tak nebaví proslov našeho skvělého ředitele? Jsem si jist, že ne. HAHA.

Po chvíli přišla další.

Neznámé: Dobře, to možná nebylo až tak vtipné. Platí to po škole?

Ani jsem si nemusela ověřovat, zda je to Beau, protože z druhé sms-ky mi bylo jasné, že je. Zasmála jsem se jeho nepovedenému –povedenému- vtipu a hned po uložení jeho čísla odepsala.

 Já: Máš pravdu NOVÁČKU, nebaví.

Já: Platí.

Nováček: Neříkej mi NOVÁČKU. Zní to, jako bych byl v prváku. Hrozné vzpomínky. Sledovala jsi dnes ty jejich vyděšené výrazy? Musel jsem se smát. HAHA.

Nováček: Sakra, proč to nezní vůbec vtipně, když je to napsané.

Nováček: Připadám si jako ubožák.

Já: Sledovala. To bude proto, jelikož nejsi vtipný.

Já: Dělám si srandu. Taky jsem se smála.

Nováček: Tabulka informací se hodí. Teď vím číslo mojí sexy třídní.

Já: No fuj.

Nováček: Je sexy, co se ti na ní nezdá?

Já: ONA.

Nováček: Holky. Nepochopím.

Nováček: Tak po hodině. Zatím Abi.

Na další sms-ku jsem už neodepsala a raději svůj mobil odložila před sebe na lavici. Natočila jsem svůj pohled na Charly, která se pobaveně usmívala, přičemž zrakem putovala mezi mnou a mým mobilem. Pokroutila jsem nad tím očima. Vsadím se, že si myslí, že si píšu s nějakým mým tajným ctitelem, o kterém ona ještě neví. Nebudu se jí to radši ani snažit vysvětlit. Je to Charly, udělá si svůj obrázek i přes to, že bych jí řekla úplně něco jiného.  

Po zbytek hodiny jsme s Charly hrály piškvorky. Po třídě poletovaly vlaštovky se vzkazy, které si tady moji spolužáci stejně nakonec hlasitě vyřvávali, jelikož se jejich vlaštovka nikdy nedostala tam, kam měla. Pár jedinců spokojeně spalo na lavicích, nebo jedlo snídani. A takhle to vypadá v druháku. Opravdu nevím, co budeme dělat příští rok. Když skončil proslov našeho ředitele, zdálo se, jakoby se náš třídní učitel konečně probudil ze svého polospánku a nemotorně se zvedl ze svého místa za katedrou.

„Děti, myslím, že všechno co se smí a nesmí, už víte z minulého roku. Doufám, že s vámi nebudou žádné problémy a náš rok bude probíhat v přátelském vztahu, jako ten minulý. Nebudu vám říkat nic více a zdržovat vás. Dobře vím, že už chcete odejít, tak se vidíme zítra. Na shledanou.“ Náš třídní učitel je označován za nejlepšího učitele na škole a já mohu toto tvrzení jen potvrdit. Po tom co opustil naši třídu se zvoněním, jsme z ní vyběhli i my a já se s posledním ahoj věnovaným Charly vydala na školní parkoviště, kde už mě čekal Beau ve společnosti jeho party.

***

Vracím se zpět k této story. Budu ráda za každý ohlas.

:)