Kind; Unknown

Chapter two

Poznámka autora - Charlotte alias Charly je nejlepší kámoška od Abigail. Čtěte "Šarlota/Šarly" - děkuji.

Beau Ffaello byl na pohled velmi namyšlený a arogantní. Nebyl nejoblíbenějším žákem na škole, nebo kapitán fotbalového či basketbalového klubu, ale i tak měl dost vysokou reputaci a téměř každá osoba tohoto města, jej znala. Byl velice pohledný, následkem toho je, že po něm šílí téměř každá holka ve škole.

 Jenže teď se nachází tady. A tady, si rozhodně nebude vykračovat jako někdo, koho všichni znají, nýbrž jako někdo, kdo je zde brán jako nováček.

„Vítej Beau“ Cassandra přivítá mého souseda, který má v obličeji tolik zmatení, jako každý, když je zde nový. Při pohledu do jeh vystrašených očí v něm vidím obraz sebe samotné. Také jsem byla takhle zmatená či vystrašená.

Mezitím, co usilovně vzpomínám na svůj první den tady, Cassandra seznamuje Beaua se svým novým světem a stylem života. Teprve když jí vidím přicházet i s nováčkem ke mně, otočím se směrem, kde stál Andreas, abych mohla předstírat horlivou debatu. Andreas tam však není a mě tak nezbývá nic jiného, než se otočit zpět čelem přímo k Cass s Beauem.

„Abi, tohle je náš nováček Beau. Jsem si naprosto jistá, že už to ale víš,“ při posledních slovech se zašklebí a mě to donutí k malému úsměvu. Překroutím svýma očima a zrak přesunu na Beaua, zatímco nás Cass nenápadně opouští. To si s ní ještě vyřídím.

„Sakra Abigal, kde to jsem? Co je tohle za špatný sen?!“ Beau se zdá být opravdu rozhozený a řekla bych, že už i naštvaný. Rozhodnu se jednat v klidu a s tichým povzdechnutím mu odpovídám na otázky.

„Tak zaprvé. Od kdy ty víš mé jméno? Jo vlastně, zjistil si to díky tabulky. A zadruhé. Jsi ve světě, kde se nachází jiná generace lidí, jsme takzvaně druh Neznámých, ale jsem si zcela jistá, že ti to už Cass oznámila.“ Odmlčím se a věnuju mu pohled zpříma do očí, přičemž tiše s posměchem v hlase dodávám, „takže tě asi zklamu, ale tohle není sen.“

„Není to díky tabulky Abigail, znám tvé jméno. Nechápu to. Nechápu nic, jsem zmatený.“ Beau se zdál být opravdu v koncích a tohle byla chvíle, kdy jsem se mu rozhodla pomoct a nabídla mu tak pomocnou ruku alias přátelství.

Dalšího dne ráno

„Abigail! Hej Abi, stůj, prosím,“ slyšela jsem povědomý hlas za mými zády. Zastavila jsem se v cestě do budovy školy, mezitím co mi má nejlepší kamarádka vyprávěla její historky, co se jí přihodily. Vysloužila jsem si od ní nechápavý pohled, který jsem však neřešila a otočila se na Beaua. Zorničky Charly se rozšířily, když spatřila Beaua, který se mi chystal něco říct. Charly byla do Beaua zamilovaná už půl roku, ovšem nikdy s ním ani nemluvila, natož, aby s ním něco měla. Vlastně by se tohle moje přátelství s Beauem dalo využít i pro dobrou věc v podobě seznámení ho s Charly, která by mi za to nadosmrti líbala nohy.

„Co potřebuješ?“ Se zatřesením hlavy a smetení tak tok svých myšlenek jsem konečně položila otázku Beauovi a čekala na jeho reakci, která přišla téměř okamžitě.  

„Šla bys dnes po škole někam ven? Je to nutné, potřebuju si promluvit,“ při pohledu do Beauových očí jsem si povzdychla a nakonec přikývla hlavou s menším náznakem úsměvu. Třeba to bude nakonec fajn odpoledne.

„Fajn, tak už nebudu rušit. Budu čekat před školou, zatím,“ s těmito slovy se ztratil v davu ostatních lidí, spěchajíc za svou partou a já věděla, že mě teď čeká nekonečně dlouhý rozhovor s Charly.

***