The Love Story Of Me And Legolas

Ten nejhorší zážitek

Procházeli jsme se s Legolasem v temném lese. Bylo odpoledne, a večer byl za dlouhou, jenže ten les byl tak temný, že jsme se cítili jakoby byl už večer. Bylo šero a my jsme se drželi za ruce. Šli jsme takovým pomalým krokem. „ne, ale já myslím že to byla jahoda" protestovala jsem o dnešní snídani. „ne, spíš to chutnalo jak malina" namítl Legolas. „dobrá, byla to míchaná chuť jahodové a malinové" navrhl Legolas a zasmál se. Taky jsem se zasmála. Najednou se stalo něco příšerného, co jsem nikdy v životě nechtěla zažít. Legolase zezadu trefil šíp. Zasténal a padl na kolena. Vytáhla jsem si luk a zastřelila toho pachatele. Honem jsem Legolasovi pomohla vstát, ale došli jsme jen ke stromu a tam jsem ho opřela. Slzy valili jak o sto šest. Sevřela jsem Legolasovi pěst a dala si ji k srdci. „ne, ne, ne!" brečela jsem. „přece tě ještě můžu zachránit!" Skoro jsem šílela. „..celý svůj život mám za sebou, a jsem rád že jsem ho neprožil s nikým jiným než s tebou.." řekl slabounkým hlasem Legolas a druhou rukou mě jemně pohladil po tváři a utřel mi slzu. „ale ty nezemřeš" zdůraznila jsem mu s brekem. „je pozdě.. Tohle byl můj osud, a však ty budeš žít dál" řekl slabounkým a nežným hlasem. „život bez tebe nemá smysl" zdůraznila jsem mu. „uvidíš že si na mě ani nevzpomeneš" už skoro nebyl slyšet. „Legolasi teď poslouchej, já na tebe nikdy nezapomenu, budeš navždy v mém srdci.." zdůraznila jsem. „ty v mém taky" opětoval potichu. „miluju tě.." vydal ze sebe poslední dvě slova Legolas tak potichu, že to i elf skoro neslyšel. Zavřel oči, a už je znovu neotevřel. Položila jsem si hlavu na jeho hruď, a brečela tak moc, že jsem chtěla i umřít. Už jsem to i plánovala. Vzala jsem tělo Legolase a dotáhla ho do království. Bylo to asu trochu divné ale nemohla jsem ho tam nechat válet. Tranduil nás viděl z okna, a běžel jako střela k nám. „co se proboha stalo!" volal na mě Tranduil. „pane, je, mi to opravdu hodně líto ale, Legolas.. Je mrtvý.." řekla jsem a zklopila hlavu. „ne.." klekl si k Legolasovi Tranduil. „synu...„ promluvil na něj. „jak se to stalo.." podíval se na mě slzavý Tranduil. „králi?" optala jsem se ho. „ano?" optal se se zklopenou hlavou. „uděláte mi malou laskavost?" zeptala jsem se. „nemám náladu.." mluvil potichu Tranduil a díval se do země. „jen chci, aby jste mi s něčím pomohl" řekla jsem mu. „a co to je" optal se už bez života Tranduil. „počkejte.." natáhla jsem se pro můj luk a jeden šíp. „tady" podala jsem mu to. „na co" zděsil se Tranduil. „prosím, uděláte to, co vám teď řeknu?" zeptala jsem se. „a-ano" řekl trochu nervózně Tranduil a nechtěl myslet na jeho syna. „ukončíte mé trápení?" zeptala jsem se. „ne.." přemlouval mě Tranduil. „nemám na vybranou.." žádala jsem ho. „prosím.." prosila jsem. „ne, já na to nemám.." přiznal se a mávl na jednoho ze stráží. Ten přiběhl „ano pane?" zeptal se. „udělej to, co ti Estel řekne" ukázal na mě Tranduil. On se podíval na mě a uklonil se. „ukonči mé trápení" nakázala jsem mu a Tranduil mu podal můj luk a šíp. On se zarazil, prvně nevěděl jestli to má udělat, ale pak si s vyklepanýma rukama vzal luk a šíp. Zamířil na mě a já byla smířená s osudem. Tranduil se nedíval. Pak elf vystřelil. Těsně před tím, než se mi šíp zabodl do hrudi, jsem se najednou probrala. Vzbudila jsem se a ležela v naší posteli s Legolasem. Podívala jsem se vedle sebe a Legolas ke mně ležel otočený zády. Nevěděla jsem co dělat, ale s pomyšlením na ten sen jsem si sedla a začla brečet. Pak se Legolas vedle mě začal hýbat. Já to nevnínala protože jsem přemýšlela nad tím snem. Sedl si, a všiml si že brečím a nad něčím přemýšlím. „co se stalo?" zeptal se mile trochu rozcuchaný Legolas a přiblížil se. To už jsem zareagovala a bez váhání jsem se k němu přitiskla jak nejvíc to šlo. „Legolasi.." řekla jsem při mém silném obětí. „uf.." oddychl si Legolas. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do tváře. „proč ty slzy?" zeptal se znovu Legolas. „no, viš to neřeš to byl to jen sen" pousmála jsem se. „vážně?" zeptal se nejistě. „jo, já bych se zase rozbrečela kdyby jsme to museli řešit." dodala jsem. „aha.. Ale kdyby sis to rozmyslela, víš za kím přijít" usmál se Legolas. „jo.." taky jsem se usmála a koukla na rozcuchaného Legolase. Uchychtla jsem se. „tak ty se mi budeš smát?" zaškádlil mě Legolas. „asi ses dobře vyspal" zasmála jsem se. „já výborně ale ty jsi asi moc nespala co?"zeptal se ještě Legoslas ustaraně a zvážněl mu obličej. „no, já jsem se vzbudila jen o chvíli dřív než ty" zdůraznila jsem. Legolas si kývl spíše pro sebe a podíval se do blba. Já koukala pořád na něj. On to potom tak nějak vycítil a otočil se na mě. Usmál se a já pořád bez mrknutí taky. Blížil se ke mně, dal mi ruku na tvář a políbil mě. „to by mi chybělo" usmála jsem se potom co jsme se odlepili. „jak to myslíš?" nechápal Legolas který byl těsně nademnou. „to by jsi nepochopil" přitáhla jsem si ho blíž a znovu ho začla líbat.

Někdy k večeru se mě Legolas zničeho nic zeptal „jdeme se projít?" zeptal se mile. „eeeh, a kam?" zeptala jsem se nejistě. „no do lesa" vyjasnil mi Legolas. „no, ale.." zaváhala jsem. „nemusíme jestli nechceš, já jsem si jen myslel že půjdeš ráda" ujistil mě Legolas. „no ne, já jen.. Tak jo jdeme" falešně jsem se usmála. Legolas se taky usmál ale trochu zmateně.

Šli jsme temným lesem, který mi byl až moc povědomí. Pak jsem ztuhla, protože mi došlo, že jsme na tom stejném místě, jdeme tím stejným tempem kroku, on je na levé straně a já na pravě, PŘESNĚ JAK V TOM SNU! „víš co Legolasi, půjdeme zpátky jo?" zeptala jsem se s falešným úsměvem. „proč?" zeptal se udiveně Legolas. „no, eh, protože to má něco společnýho s tím snem" zpanikařila jsem. „a ten sen byl zlí?" zeptal se pořád trochu zmateně. „jo!" vykřikla jsem. Strkala jsem do něj aby se otočil a šel zpátky. „vždyť já jdu" komentoval to Legolas s náznakem ať toho nechám. „jsi v pořádku?" zastavil se Legolas a podíval se na mě. „ne, mám o tebe strach tak pojď" nabádala jsem ho ať drží krok. „víš co, lepší bude aby jsi mi řekla co se ti zdálo" navrhl Legolas. „.. Tak fajn dobrá, ale budu brečet" varovala jsem ho. „tak já.. Eeeh.." nechtěl prozradit co udělá, ale já jsem ho nevnínala a šla rychlým krokem zpátky do království.

Došli jsme do pokoje a já jsem si oddychla. Spadla jsem do postele. Pak se Feon vzbudil a začal brečet. Legolas právě vcházel do místnosti, a cestou ke mně vzal Feona. Předal mi ho do náruče a já se na něj usmála. Legolas si sedl naproti mě do postele. „tak povidej" řekl Legolas. „tak fajn.." nadechla jsem se a začla vyprávět.

Byli jsme u konce snu, no a já měla slzy na krajíčku. Legolas se ke mně přiblížil a objal mě. Pak mi dal pusu a objal mě ještě pevněji. „no, a těsně před mou smrtí jsem se vzbudila" dopověděla jsem. „tak, teď už chápu proč si chtěla tak rychle domů" došlo Legolasovi. Ohlédla jsem se na něj se slzami v očích. „nechci tě ztratit" zdůraznila jsem mu. „já tebe taky ne" řekl Legolas nazpět. Měli jsme stejné myšlenky, a zároveň jsme se pevně objali.