If the world was ending...

Minulost (Born to Die)

Když jsem se ráno probudila, tak mí rodiče už bylo v práci. Nechápu je, celý ten časový posun, stěhování, ale oni se stejně rozodli do těch prací jít. Taťka se jel seznámit se svými kolegy a celkově to tam omrknout. Moje mamka je doktorka a už dopředu měla domluvené, že bude pracovat v místní nemocnici. Jela se seznámit s ostatními a vyřídit všechny ty papíry a tak. Mě tohle všechno čeká naštěstí až za 10 dnů. Škola už sice začala, ale můj táta je tak úžasný, že mi domluvil, že můžu začít později, abych si na ty všechny změny mohhla v klidu zvyknout.

Věděl, jak špatně na změny reauguju a jak těžké je pro mě seznamování. Vždycky jsem byla spíše stydlivá, ale po něm to dosáhlo uplně jiného rozměru. Asi by vás zajímalo, co se vlastně stalo...

Vždycky jsem byla strašně stydlivá, vždycky jsem se hrozně moc starala o to, co si o mně bude kdo myslet, co o mně ostatní říkají a tak podobně. Pokaždé, když se mi líbil nějaký kluk, tak jsem na něj vždycky "jen tak" koukala a nikdy ho nedokázala oslovit, protože jsem se bála, že si o mě myslí kdo ví co a nebo mě nenávidí (nevadí, že třeba ani nevěděl, že existuji, stejně jsem byla přesvědčená, že mě nenávidí). Takhle to nebylo jen s klukama, ale i s kamarádkami, Vždycky jsem okolo sebe měla pár holek, se kterými jsem se bavila, ale skoro vůbec jsem nezvládala k sobě připustit někoho jiného. Celkově pro mě bylo mnohem jednodušší komunikovat přes sociální sítě, než se seznamovat v realitě

A pak jsem potkala jeho, Jacka. Jack Gilinsky, typický badboy, známý snad úplně všude a také můj soused. Každý den jsem s ním jezdila do školy autobusem. Rána se postupně stala nejoblíbenějšími částmi mých dnů, jen proto, že jsem ho viděla. Ignorovala jsem všechny ty špatné věci, co o něm kdo říkal, mému naivnímu mladičkému já přišel dokonalý. Začala jsem ho sledovat na instagramu, on mne také a nakonec jsem mu pod nátlakem mé tehdejší kamarádky, která se mnou chodila do třídy, napsala. Dopověděl téměř okamžitě a začali jsme si psát. Bylo to pro mě všechno úplně nové, ale byla jsem fakt šťastná. Psali jsme si skoro úplně furt, celé dny. Jednou večer mi napsal, že by mě chtěl vidět osobně a jít se třeba někam projít. Bylo to poprvé, co mě nějaký kluk někam pozval. Bylo to pžasné, přišlo mi, že si fakt rozumíme, byla jsem do něj šíleně zamilovaná. O pár dnů později jsme se domluvili, že půjdeme do kina, jen se domluvíme, kam přesně. Nevím, co se najednou stalo, ale začal mě úplně ignorovat, byla jsem zrovna nemocná, takže jsem ráno nejezdila autobusem a neviděla ho. Nevěděla jsem, co se děje a vůbec to nechápala. Jednou večer mi asi po 10 dnech odepsal, chvilku jsme si psali, ale celé to bylo takové divné. Už jsem to nevydržela a napsala mu, jestli je v pořádku a co se děje.

Usnula jsem ale během čekání na jeho odpověď, achjo, to jsem celá já, usnu v té nejméně vhodné chvíli. Nějak jsem nemohla spát a ve čt\ři hodiny ráno jsem si došla pro mobil, že se mi třeba usne lépe s písničkami. Jakmile jsem ale mobil zapnula byskočila mi slohovka od Jacka.

Nikdy jsem nečekala, co mi jedna zpráva udělá. Ve zkratce mi napsal, že jsem nejblbější holka, kterou kdy poznal, nechápe, jak jsem si mohla myslet, že by se mnou chtěl být a spoustu dalších věcí. Ukázalo se, že si ze mě dělal celou dobu akorát srandu, nic nemyslel vážně. Nedokázala jsem málem ani jít do školy, celou dobu jsem probrečela. Poté to všechno začalo.

Přestala jsem zvládat chodit do školy, měla jsem strach ze všeho a všech. Dokonce jsem si nezvádala ani koupit oběd ve škole, radši jsem nejedla nic. To byl další problém. Začala jsem mít problémy s přijmem potravy. Prvních několik měsíců jsem se skoro ani nedokázala usmát, pořád jsem musela myslet na něj a na to, že jsem to pokazila a že jsem úplně špatná, začala jsem na sobě hledat chyby, úplně všude.

Pro Jacka to ale asi nebylo pořád dost, začal mě všude pomlouvat, takže se poté se mnou skoro nikdo nikde nebavil.

Najednou jsem byla úplně sama, ne, že bych někdy měla nějak moc přátel, ale takhle sama jsem oprabdu nikdy nebyla. Mamka s taťkou tráví skoro celé dny v práci, málo kdy na mě mají více volného času. Navíc jsem věděla, že mají moc práce a nechtěla jsem je těmi problémy zatěžovat.

Možná vám přijde, že to není tak šílené, ale pro mě opravdu bylo a stále trochu je. Já jsem nikdy nic takového nezažila. Měla jsem milující rodinu a všichni, se kterými jsem se bavila na mě byli vždy moc hodní a ohleduplní, nebyla jsem zvyklá na typy, jako je Jack Gilinsky.

——————————

Ahoj !! 💖moc se omlouvám za všechny gramatické chyby, fakt jsem se snažila, aby tam žádné nebyly 😅jinak nahoru jsem, stejně jako u minulého dílu, přidala písničku, která mi sedí k téhle kapitole, takže si ji můžete vždycky během čtení poslechnout 🧡🧡mějte se krásně 💕