Když se mu prostě líbíte

#1

S povzdechem jsem nastoupila k mamce do auta a na klín jsem si položila těžkou aktovku. Začal nový školní rok. To by mi tak nevadilo, kdyby to nebylo na nové škole. Měla jsem nastoupit na gympl do prváku, ale žádné moje kamarádky tam se mnou nešly, takže jsem tam logicky nikoho neznala. Moje schopnosti seznámit se s někým novým byly tak mizerné že i fyzika mi šla lépe. A to jsem z ní vždycky měla trojky nebo čtyřky.
„No tak zlati, určitě se ti tam bude líbit. Třeba tam budou i nějací hezcí kluci," mrkla na mě.

Protočila jsem očima. O kluky jsem se nezajímala, protože za á jsem se o nich neměla s kým bavit a za bé jsem nechtěla působit jako ta uchechtaná, cudná Carol. Chodila se mnou na základku a na každýho kluka co kolem ní prošel se culila. Taky že byla asi nejhezčí že školy a každej kluk se za ní otáčel. Prostě děvka k pohledání.

„Mami kluci mě nezajímají a zajímat nebudou," řekla jsem možná až moc ostře mamce. „No jo, však už mlčím," usmála se tím způsobem "stejnětambudouhezkýkluci" a já se raději dívala z okna.

Když jsme dojeli ke škole dala jsem mamce pusu na tvář a šla najít svojí třídu. Bylo těsně před zvoněním, ostatně, snad nikdy se nestalo že bych do školy přišla dřív než dvě minutu před začátkem.

Chvilku jsem hledala dveře s nápisem "1.A4" a po chvíli jsme už kráčela do třídy. „Hlavně se musím posadit vedle někoho kdo se mi nebude posmívat kvůli vlasům," mumlala jsem si.
„Zrzko?" ozvalo se ze zadu třídy překvapeně a zároveň dost otráveně. Podívala jsem se tam a uviděla Carol. Ztuhla jsem. Chtěla jsme ve třídě někoho, kdo mi nebude nadávat.
„Co tady děláš," zasyčela jsem na ní.
„To samý co ty Zrzko," uchechtla se.
No jo no prostě Carol. Asi jí budu muset ignorovat, povzdechla jsem si.
Už okolo ní stálo asi 9 holek v minisukních a chichotaly se. Musela na mě nadávat protože si na mě ukazovaly.
„Kdyby něco, jmenuju se Mika, tak mi tak laskavě říkej," zavrčela jsem.
„Jasně Zrzko, neboj se." Nahodila ten svůj úsměv a já se rozhodla že si jí nebudu všímat.

Většina holek se motala kolem Carol, a tak jsem se rozhodla že si sednou k někomu kdo je od ní nejdál a zároveň po ní nehází závistivé pohledy.
Všimla jsem si jediný holky se stejnou barvou vlasů jako já, až na to, že je měla krátké jako kluk. Okolo krku měla ten skautský šátek či co, ale vypadala sympaticky.
„Ahoj," vykoktala jsem. „Můžu si k tobě sednout?" zeptala jsme se váhavě.
Že široka se usmála a její pronikavě zelený pohled se do mě zabodl.
„Jasně ráda se seznámím s někým novým," řekla docela nadšeně.
Usmála jsem se na ní a přisedla jsem si. „Jsem Emma," řekla. „Já jsem Mika," představila jsem se. „Jojo už jsem si všimla" zachichotala se a já se musela usmát. Když se smála byla tak roztomilá že i štěně by proti ní bylo hafan cenící zuby. „No tak Miko, nic si z toho nedělej, je to protivná blbka," uculila se a já si jí zamilovala. „Je mi jedno, ať si říká co chce." V tom se ozval zvonek a já si povzdechla. Určitě nás čeká představování a tak. Nesnáším to. Emma vedle mě něco čmárala na lavici a já se v duchu ptala, jak může někdo tak nevinný ničit školní majetek. Ve fyzice jsme taky vždycky psala a kreslila po lavici, ale já jsem přeci jen drzá. Uvidíme jaká nakonec Emma bude.

Ok,ok je to první kapitola takže od toho nečekejte mnoho, ale těšte se na další😊