Bylo, nebylo pár podivných vražd

Závislák

Henry po hodině chůze přišel do domu byl celý obolavělý a vlastně nevěděl jestli to vše nebylo jen následek toho otřesu mozku. Motala se mu pořád hlava. V kufru vyštráchal krabičku prášků, zapil je pivem co našel v lednici zapálil si cigaretu a lehl si na gauč, protože v posteli mu ležel kufr a byl unavený na to aby ho dal dolů. Ležel na gauči a nechal dým od cigarety oby mu vlezl do hlavy a vyšel ven s veškerými myšlenkami. Zavřel oči ani mu netrvalo dlouho než usl.

Probudilo ho slunce co mu svítilo do obličeje. Oddechl si když zjistil že stále leží na gauči a ne někde jinde.

„No to byl sen!" Zakryl si rukou obličej.

„Fakt o čem byl?"

Detektiv sebou na gauči škubl a vytáhl služební zbraň. Naproti němu seděla Heyley s lízátkem v puse.

„Stejně by ses netrefil."

„Můžu to zkusit! Co tu děláš?" Odpověděl naštvaně a vylekaně Henry.

Heyley se posadila čelem k němu a opřela si lokty o stehna. 

„Takže ne sen ale noční můra."

„Máma chtěla abych tě šla zkontrolovat, víš kvůli tomu otřesu mozku a tvému krvácení. Ještě jsem neviděla aby se takhle zajímala o cizího člověka. Jo a ještě chce vědět jestli naše tajemství nevykecáváš někde." Podívala se na stůl kde ležela otevřená krabička s prášky.

„Chlape ty máš problém. Hele nejsem zrovna šťastná že to musím říct ale musím." Odmlčela se a zkřivila obličej do grimasu co vajadřoval znechucení.

Vstala ze židle a začala si prohlížet nepořádek v domě, který tu Henry stihl udělat za půl dne.

„Mám ti vzkázat že ti máma pomůže najít toho co tu zabíjí lidi." 

Heyley odešla. Detektiv ležel na gauči a přemýšlel co se vlastně stalo.

„Možná jsem si jenom vzal hodně pilulek?"

„Pořád tě slyším tak jdeš?"

Detektiv si rychle oblékl pletený svetr na něj hodil kabát do kterého si dal krabičku cigaret a obul si boty. Venku stála Heyley opřená o velkou černou motorku. 

„Jel jsi už na motorce ne? Nechci aby jsi spadl dřív než přijedem."

„Ach, ano jel ale je to dávno. Nemůžeme spíš jít pěšky nebo autem."

Heyley vrazila Henrymu do ruky černou přilbu. A s úsměvem řekla. „To by nebyla zábava."

Nezbylo mu nic jiného než s nasadit helmu a sednout si za Heyley. Držel se jí jako klíště a při každé zatáčce zavíral oči a nakláněl se s Heyley. Po několika minutovém peklu konečně zastavili před vilou. Henry sesedl ale dřív než se otočil Heyley s motorkou už byli tu tam. Dveře se otevřeli.

„Budete tam jen tak stát nebo půjdete dál detektive?"

Byla to Stella.

Henry nic neřekl a prostě vešel do domu.

„Myslím že jsme nezačali nejlépe pane Jacksne. Chci se omluvit za vše co se vám přihodilo na mojich pozemcích a pod mou střechou."

Procházeli chodbami a nebyla jediná, ve které nevisel obraz. Henry se u jednoho zastavil.

„Tohle je ale dokonalá napodobenina Mony Lisy." Řekl nahlas.

Stella se postavila vedle něho a podívala se na obraz. „No až na to že tohle je originál."