Bylo, nebylo pár podivných vražd

Život plný mrtvol

Bylo pozdní odpoledne, když Henry přišel do pokoje kde se poprvé probudil po oné nehodě v tady tomto divném zařízení. Byl tu jeho zelený kufr, který si nechal v domě co mu propůjčili po dobu jeho pobytu v tomhle zapadákově. Vykopal si věci co si vzal kdyby si chtěl jít zaběhat. Černé volné tílko, šedé tepláky a černé tenisky tvořili dokonalý cvičební úbor. Někdo mu zaklepal na dveře. Byla to Heyley.

„ Tak co můžeš?"  Stála opřená o futra dveří. Nebyla oblečená nějak jinak než Henry. Volné tepláky a černé tričko vypadalo celkem obnošeně.

Henry si prohrábl vlasy a šel za ní. Heyley ho zavedla do opačné části domu skoro pod střechu. Bylo tu víc místa než bylo vidět z venku. Do podkroví domu by se klidně vlezli tři veliké byty, ale místo toho tu byla tělocvična olympijských rozměrů. Heyley zavedla Henryho na velikou žíněnku uprostřed tělocvičny.

„Sundej si boty." Řekla Heyley.

„Cože?"

„Prostě si sundej boty! Máma tu žíněnku koupila nedávno."

Henry poslechl, sundal si boty a nechal je na kraji. Postavil se na červenou žíněnku skoro do pozoru jako voják.

„Tak co chceš dělat? Chceš ukázat nějaké základy z Kickboxu? Můžeme jet podle Japonských pravidel."

Heyley si taky zarovnala boty k žíněnce a postavila se naproti Henryho.

„No když chceš začít tímhle ale jedno pravidlo. Nešetři mě jen protože jsem holka!"

„S tím jsem taky počítal." Henry si prohrábl vlasy a dal si je za ucho aby mu nepřekáželi.

„Tak základ Kickboxu je  tom že vychází z Mauay Thai." Kroužili kolem sebe a dívali se navzájem do očí.

„U japonského stylu můžeš téměř cokoliv až na údery do hlavy a to nejdůležitější, nesmíš se strefovat do rozkroku!" To Heyley překvapilo. 

„Aaach překazil si mi šance na výhru." Zasmála se.

„Než žač...." Herny nestihl ani dokončit větu a Heyley se na něj zuřivě vrhla. Byla rychlá, jedním úderem nohy složila Henryho na záda. Při dopadu si Henry vyrazil dech a trvalo mu asi deset vteřin než se zase rozdýchal, celkem ho to překvapilo že tak malá holka bude mít takovou sílu. Než se nadál Heyley mu kolenem přidržela levou ruku a napřáhla se k úderu do obličeje. Detektiv zareagoval ani ne ve vteřině a než ho praštila do obličeje pěst ji chytil.

„Hele do obličeje ne, to je na mě to nejcennější!" Heyley se zasmála, povolila sevření které drželo Henrymu ruku a Henry ji udeřil pěstí pod klíční kost. Heyley ztratila rovnováhu a spadla na žíněnku vedle Henryho, který se pomalu zvedal. Držela si místo pod klíční kostí a snažila se nadechnout.

„Víš tenhle úder mě naučil kamarád ze Srbska, chceš vědět proč se nemůžeš nadechnout?" Henry z hluboka dýchal. „ Tím úderem jsem ti skřípl svaly a ty začali postupně dolů tlačit na tvojí plíci a proto máš pocit že se nemůžeš nadechnout."

Heyley začala sípavě dýchat. „Tak tohle, tohle mě musíš naučit." Postavila se na nohy do bojového postoje. „Věř mi za tohle tě do toho obličeje praštím." Heyley se rozeběhla na Henryho takovou rychlostí že se Henry málem nestihl ani bránit. Byla jako divoká kočka mrštná a zuřivá, Henry ji ani nestíhal sledovat. Najednou ho Heyley silně kopla do boku. Henry zaúpěl a s bolestí.

„To bude pořádná modřina."  Z pusy mu vytekla stružka krve ani nevěděl kdy ho Heyley praštila do obličeje.

Teď už zaútočil první Henry. Zkoušel ji udeřit ale Heyley mu stále uhýbala, bylo to tak ryhlé a přitom tak pomalé jako když sledujete na internetu jak zrychleně roste kytka. Dvakrát jí málem složil na zem a ona ho třikrát málem praštila do obličeje. Henry jí vytlačil ze žíněnky a přitlačil jí ke stěně. Pravou rukou jí zkřížil ruce nad hlavou aby se už nehýbala.

„Víš byl by z tebe skvělý voják, elitní jednotky by ti prospěli." Henry se usmál.

„No vidím jak prospěli tobě."

Henry svraštil obočí a usmál se jako by věděl že je to pravda ale nechce si to přiznat.

Henry se usmál a zajel Heyley rukou pod tričko, stisk kterým jí držel ruce povolil. Začal ji líbat, chtěl se přesunout ze rtů níž ale Heyley ho zastavila.

„Zapamatuj si to! Pojď." Chytla Henryho za ruku a vedla ho pryč z tělocvičny.

„Kam, kam mě to vedeš?" Zeptal se Henry.

„Do mé ložnice." Henry zvedl obočí a ve tváři mu šlo vidět nadšení, vzrušení a taky překvapení že mu to vyšlo.

________________________________________________________________________________

Henry ležel vedle Heyley v její posteli. Pohledem jí zkoumal pokoj, celkem normálně zařízený, velké zrcadlo, dvě velké šatní skříně, poličky a na nich holčičí harampádí.

Heyley se otočila k Henrymu.

„Teď když jsem tě teoreticky porazila mi musíš říct co se ti stalo."

„Teoreticky? No když to tak vidíš." Řekl Henry sarkasticky. Otočil se k Heyley a opřel si hlavu o ruku.

„No když to chceš tak moc vědět budiž. Asi před třemi lety jsem měl tajnou misi někde na jihu Afganistánu. Měla to být malá, tajná a rychlá akce byl jsem tam já velitel a další tři členové tajné britské rozvědky. Cíl byl jasný, našli jsme doupě dlouho hledaného výrobce špinavých bomb. Prodával se teroristům v Evropě a ti s nimi udělali hodně špatných věcí, ale když jsme trhli do malého baráku nebyl tam, byli tam malé děti, vystrašené, nevěděli co se děje, seděli pod stolem na kterém byli ty bomby, které prodával. Všem čtyřem až na velitele nám došlo že jsme dostali špatné informace. Složil jsem zbraň ale velitel mi dal rozkaz. Zabít je všechny že jsou to prý budoucí teroristi. Neposlechl jsem tak velitel na ně namířil zbraň sám. A já místo toho abych tam stál jako pokáraný pes jsem ho střelil do nohy a praštil ho do hlavy a on omdlel. Pomohl jsem těm dětem pryč a pak jsem těm třem co tam byli se mnou řekl ať mě jeden střeli do ruky nebo nohy aby to vypadalo že se mě snažili zastavit. Pak jsem se asi dva měsíce toulal pustinou dokud mě nenašli a v poutech mě přepravili do Království kde mě čekal vojenský soud. Vyhodili mě, sebrali všechny medaile a veřejně ponížili. Spadl jsem na dno ze kterého jsem se ještě pořádně nezvedl a tak jsem skončil tady."

„Já si myslím že jsi udělal dobře."

„Cože?" Řekl udiveně Henry.

„Máš kodex, který ti říká co je správné a co ne."

„Páni to zní moc filozoficky." Zasmál se Henry.

„No tohle jednou řekl mámě její kamarád v Itálii."

„Dost toho filozofování." Henry se naklonil nad Heyley. Začal ji líbat na rtech a pomalu se posouval dolů, už byl na krku a v tom Heyley zazvonil telefon. Podívala se na zprávu co jí přišla.

„Asi máme práci. Našla se další mrtvola.