Bylo, nebylo pár podivných vražd

Přátelé

Henry se probudil v posteli přikrytý peřinou a napíchnutý na hadičky.

„No tohle si do životopisu rozhodně nenapíšu."

„Jsem ráda že jste vzhůru." Stella si sedla vedle Henryho na postel. 

„Pamatuješ si něco?"

Henry si prohrábl vlasy při čemž ucítil jak se mu kůže na hrudníku napnula až k prasknutí. „No mám to trochu v mlze, ale pamatuji si že se Will proměnil v obřího vlka nebo co si. Ách strašně mě bolí hlava." Promnul si spánky.

Ve dveřích se objevil Harrison a Heyley.

„No jak se vyspala naše šípková Růženka?" Zasmál se Harrison.

„Tím chtěl Harry říct že tam u jezera jsi byl neuvěřitelný. Hodně lidí by tohle nedokázalo." Řekla Heyley.

„No když mluvíme o tom jezeru jak jste pokročili?"

„Nějakej čilej na to že jsi spal tři dny." Dodal Harrison.

„No udělala jsem několik testů ale asi se na to budete chtít budete podívat sám jak vás znám?" Stella naklonila hlavu až jí vlnité vlasy v copu spadly přes rameno a podívala se na Henryho stylem jako by už znala odpověď. „Já půjdu s Heyley napřed, ty a Harrison nás můžete dojít."

Heyley a Stella odešli zatím co Harrison čekal až se Henry obleče do věcí co měl položené vedle postele židli. Herrison pomohl Henrymu vstát a pomalým krokem šli za Stellou a Heyley. Co chvíli se na chodbě zastavovali aby si Henry odpočinul, o poslední pauze si zapálil cigaretu co našel v kalhotách. S námahou se udržel na nahou ale musel si už zapálit i když měl v domě zakázáno kouřit.

„No když jme tu sami dva povíš mi jak ses tu dostal?" Silně potáhl.

Harrison se opřel naproti němu o stěnu. „Asi před dvaceti lety mě a moje přítele pronásledovali hloupí lovci nadpřirozena jak si říkali. Nevěděli kdo jsem, ve spánku nás překvapili." Harrison se na chvíli odmlčel a zajiskřili mu rudě oči. „Ještě před tím než postříleli moje přátele jsem je stihli pozabíjet, schytal jsem několik brok do zad. Skoro dva týdny jsem se toulal divočinou málem jsem umřel ale Stella mě našla a pomohla mi, teď ji tu pomáhám se vším co potřebuje."

„Před dvaceti lety? To musela být její máma ne?"

„Víš co se říká?Že na věk ženy by ses neměl ptát. Tak jo půjdeme." Chytl Henryho pod paží a pomalu se sním rozešel.

Přišli do lékařské laboratoře, která byla hluboka pod zemí. Vypadala podobně jakou jsi Henry pamatoval ze školy jen měla velice moderní vybavení. Uprostřed na stole ležela ta mrtvá žena co našli v lese.

„Tak co jste zjistila doktorko?" Herny se posadil na židli a zasmál se poznámce co řekl, protože ještě neviděl Heyley ani Stellu v bílém plášti.

„Hele." Heyley jeho poznámku pochopila.

„No určitě to nebyla přirozená smrt. Udělala jsem testy na mě všechny známé jedy, které nemá ani chemická fakulta v databázi." Stella něco zkoumala v mikroskopu. „Ale v její tašce byl Amfetamin ale ne tak jak ho znáte. Je upravený."

„A vy myslíte že to byl jen špatný obchod?" Henry si prohrábl vlasy.

„To ani ne, víte tahle ta upravená droga, aspoň tak jak je upravená teď vám pomůže přymýšlet a vyžene vaší mozkovou činnost na maximum."

„Takže tu máme pobíhajícího narkotika co vraždí na potkání? Skvělé." Řekl sarkasticky Henry.

Will přišel rychlým krokem do laboratoře s očima upřenýma do tabletu.

„Tak jo senzory pohybu jsou na celém rozloze pozemku jen..." Když odtrhl oči od tabletu a viděl Henryho zarazil se. „No mě tu asi nepotřebujete tak já půjdu." Otočil se na patě a vyrazil zase pryč. Henry se zvednul ze židle a s námahou se rozeběhl za ním.

„Wille. Wille zasta!" Doběhl ho u výtahu.

„Wille. Jen se zastav." Chytl ho za rameno aby nenastoupil. Will se pomalu otočil. „Hele tam u toho jezera, já ti nic nevyčítám." Henry sotva popadal dech. „Jen ti chci říct že na tohle nemusíš být sám." 

Will se poprvé za tenhle rozhovor podíval Henrymu do očí. „Myslí že vůbec netušíš o co jde."

„Věř mi já to vím velice dobře a dřív než začneš něco namítat myslím že tu okolo sebe máš spoustu dobrých lidí, tak si t neposer a nech je ať ti pomůžou."

Will se usmál a oči mu prosvitli žlutou barvou.

„Jen když se mě budeš příště snažit zabít varuj mě." 

„Jo jasně." Will chytil Henryho pod paží aby se mu lépe stálo. „Víš teď bych si ty videohry i zahrál." Willovi se rozzářili oči radostí.

________________________________________________________________________________

Poslední týden se nic nezměnilo. Stella byla pořád zavřená v laboratoři, Henry s Heyley se snažili co nejvíce pomoct Willovi v tom aby pochopil co je vlastně zač a Harrisna nikdo neviděl už týden.

Henry a Will šli z technické laborky do Promítacího sálu aby vyzkoušeli novou hru co Will navrhl.

„Hele já jen říkám že jsi jako nějaká postava z komiksu. Přes den inženýr a v noci vyješ na měsíc." Řekl Henry pobaveně.

„Kolikrát ti to mám říkat já nejsme inženýr jen mě to prostě baví a jde mi to." Rozčiloval se Will.

„Neznám žádného ajťáka co by se za pět minut naboural do vojenských záznamů." Dodal Henry.

„Ale sázku jsem vyhrál." Zasmál se Will. „A teď nám bude muset Heyley platit měsíc pizzy." Zasmál se Henry. Oba dva došli do promítacího sálu. Vypadal skoro jako obývák až teda na televizi, která pokrývala jednu celou zeď. Will šel zapnout herní konzoli a Henry se pomalu posadil na gauč tak aby mu nepopraskaly strupy na hrudníku. Willovi začal pípat telefon.

„Asi máme problém." Řekl když se podíval na telefon. „Moje kamery zachytili někoho u dveří." Oba se rozeběhli k hlavním dveřím domu, hned za nimi doběhly Stella a Heyley.

„Co se děje?" Zeptala se Heyley.

„Můj nový bezpečnostní systém se děje. Moje kamery zachytili pohyb u jižního okraje pozemku a o dvě sekundy později u hlavních dveří. Jak je to možné, není tu nikdo takový co se dokáže tak rychle pohybovat." Řekl nechápavě Will. Všichni stáli v hale a nevěděli co se vlastně děje až na Stellu, která nebyla tak překvapená jako ostatní.

„Já vím kdo to je." Rozešla se k hlavním dveřím a otevřela je. O stěnu se opíral muž, velice formálně oblečený v šedém saku. Z těžka oddychoval. 

„Nikolo!? Co tu chceš" Řekla Stella naštvaně a překvapeně zároveň.

„No zlato neuhádneš koho jsem našel."  Zasmál se. Byl to spíš úsměv hodný šílence. Nikola se sesunul na zem.

Stella si všimla jeho rány v břiše. „Ty musíš být vždycky dramatický co?"