Drizzled with Love- |Avengers|

-Je veux-

,,Dobré ráno." usmála se rozcuchaná brunetka na Kapitána Rogerse, který seděl na barové židličce v kuchyni a jedl müslli.
,,Dobré. Jak jsi se vyspala?" otázal se.
,,Dobře. Postel příjemně měkká a neměla jsem ani noční můru," odpověděla Kathrine a začala otvírat jednu skříňku za druhou s úmyslem najít hrneček a čaj. Rogers si ji se zájmem prohlížel a sem tam mu zacukaly koutky, když se dívka praštila do hlavy o otevřené dvířka skříňky a potichu zaklela.

,,Nechtěl byste mi spíše pomoct?" nadhodila Kathrine naštvaně, když už asi deset minut hledala, bezúspěšně. Taky ji dost rozptylovalo jak se jí Kapitán směje a jelikož k němu byla ptočená zády, chvílemi měla i pocit, že jí kouká na zadek v tmavých spacích kraťasech.
,,A co hledáš?"
,,Hrneček a čaj," odpověděla stroze a masírovala si bolavé temeno hlavy.
,,Pravděpodobně tam budete mít bouli, slečno," ozval se program FRIDAY ženským hlasem.
,,Díky za upozornění. Kde je nějaký ten hrneček a čaj?" začínala ztrácet trpělivost stále ospalá brunetka a ani se nepozastavila nad mluvícím programem, který byl vytvořen za pomoci umělé inteligence, kterou před mnoha lety vynalezla.
,,Druhá skříňka vlevo nahoře," odpověděl se stálým úsměvem Rogers.
Aby ti to nezůstalo. Pomyslela si Kathrine, když si všimla jeho širokého úsměvu.

,,Děkuju." vypadlo z ní nakonec, když konečně našla co hledala. Postavila vodu na čaj a připravila si čajové lístky do žlutého hrnečku, který nesl povzbudivě klišoidní nápis: Today is a good day.
—————

Seděla na červeném gauči s mističkou plnou jahod a u toho se dívala na nejlepší seriál v historii lidstva. Ano, na Přátele. Stále byla jen ve svém světle zeleném pyžamu s potiskem koaly a tmavých kraťasech a cpala se červeným ovocem. Byla odhodlaná, že dneska zůstane v pyžamu u velké plazmové televize a nikdo ji z takového stavu nedostane.

Měla úplně jednoduchý plán: dneska prolenošit celý den a zítra se pustit do psychicky náročné práce s terapeutem.

S dobrým pocitem se zvedla z pohovky a chystala se odnést prázdnou mističku od jahod do kuchyně, když do místnosti vrazilo v přepočtu asi pět lidí. Kathrine k nim zvedla nechápavý pohled.
,,Potřebujete něco?" sjela všechny pohledem.

Byli tam dva muži tmavé pleti, ale jeden měl úplně nejvíc božskou pásku přes oko a kamennou tvář. Druhý se tvářil moc mile. Vedle nich si levitoval Vision, což Kathrine již předchozí den musela rozdýchávat a tak ji to dnes tolik nezaskočilo.
Nakonec si všimla další známé tváře lemované rovnými hnědými vlasy. Wanda.

,,Jsem Nick Fury. Ředitel organizace SHIELD a zároveň Váš nadřízený. Chtěl jsem se za Vámi podívat a ujistit se jak jste na tom a kdy se budete moc vrátit do práce." Vyšel z hloučku muž s páskou. Měl na sobě tmavý svetr a černý plášť. Zvláštní. Pomyslela si Kathrine.
,,To nepřipadá v úvahu. Ještě si skoro na nic nevzpoměla." objevil se v místnosti najednou i Steve s taktním argumentem, jakoby čekal na chodbě a vyčkával na správnou příležitost zakročit.
,,A zeptali jste se vůbec co si pamatuje?" projel Steva ostrým pohledem skrznaskrz Fury.

,,N-no..." zasekl se blonďák nad Furyho úvahou. Tak se zase stočila konverzace k dívce.
,,A co si pamatujete slečno Stark?" vyzval ji.
,,Ehm..." zajíkla se brunetka a pohled na chvilku přemístila na své bosé nohy.
,,M-mám ráda čtení, fyziku a jídlo. Myslím že jsem chvíli dělala karate," prohodila Kathrine trochu zmatená celou situací.
,,To je dobrý vědět," ozval se ten druhý tmavý muž s úsměvem ve tváři, který obklopovaly zastřižené vousy.

Fury jen pokýval hlavou.
,,Brzy se uzdravte." pokynul brunetce hlavou a odešel z místnosti stejně rychle jako přišel. Tak se tedy slova ujal ten druhý černoch. Byl vcelku pohledný a veselý a to se brunetce moc líbilo. Za poslední dobu nepotkala moc šťastně naladěných lidí.
,,Já jsem Sam Wilson. Válečný veterán a pár let zpátky jsme byli dobrý tým." podal Kathrine ruku a ona ji s úsměvem na rtech přijala.
,,Kathrine Stark," přikývla a otočila se na to zvláštní červené stvoření říkající Vision.

,,Kdože to byl?" zeptala se tiše.
,,A cože je vlastně moje práce?" dodala a pohled přemístila na Steva.
,,Možná se raději posaď-"
,,Nejsem chromá, Steve," usadila ho ostření než původně zamýšlela, ale ta přehnaná starost ji už lehla krkem.
Blonďák si povzdechl a sklopil pohled k zemi.

,,Víte co? Je mi to jedno. Nechejte si ty své tajnosti pro sebe, já si to zjistím sama," řekla brunetka a okamžitě za doprovodu povzdechů a nevěřícných pohledů opustila místnost.

Vypadalo to jako velmi dramatický odchod, ale za nedlouho se mladá Starková vrátila a se zahanbeným výrazem a červenými tvářemi zamumlala: ,,Jak se dostanu do svého pokoje?"