Drizzled with Love- |Avengers|

-Beautiful day-

,,Je to ještě daleko?" zaúpěla brunetka a vyčerpaně se zapřela do sedačky.
,,Chtěla jsi se z New Yorku dostat do Malibu, nechci ti do toho mluvit, ale jen tak pro informaci, je to cesta přes celý státy a nebýt vychytaných Starkových věciček, trvala by ta cesta autem asi 56 hodin, takže si nestěžuj, jsme na cestě teprve hodinu a půl," pokáral ji Happy, ale v hlouby duše byl rád, že svou svěřenkyni vidí opět s úsměvem a barvou pleti, která nehlásí-zemřela před pěti hodinami.

,,Neodpověděl jste mi na otázku," poukázala dívka, ale smála se u toho širokým úsměvem a cpala se burgrem, který stihli koupit na dálnici u fastfoodu.

Happy Hoogan si povzdechl a lehce zakroutil hlavou a pomyslil si, že ta holka je vlastně pořád stejná, jen to ostatní tolik nevidí. Nikdo se jí nezeptal, jak se má, jestli jí chutná v nemocnici jídlo, či jestli už má nějaké vyhlídky do budoucna. Všichni byli jen užíráni faktem, že si nic nepamatuje a na fakt, že teď může začít od znovu se úplně zapomnělo.

,,Už jsme tady," vydechl Happy a zastavil na rozlehlém prostranství, kde kdysi bývala veliká budova, kde podle všeho Jenifer vyrůstala. Dívka ani na minutku nezahálela a okamžitě si rozepla pás a i přes malé komplikace se vyřítila z auta a vyběhla doprostřed placu ze kterého byl přenádherný výhled na moře. Chvíli jen stála, neschopna se pohnout

Avšak suchá zemina se rozprášila a prach rozvířil, když se brunetka po rozdýchání šoku a rychle bijícího srdce posadila do tureckého sedu a s pootevřenými ústy se rozhlížela. Nekonečná modrá plocha oceánu se čiřila a leskla pod náporem dopoledního slunce a Jenifer, jakoby v transu hleděla před sebe a zřetelně si vybavovala širokou skleněnou stěnu, pootočila hlavu a spatřila celý interiér obývacího pokoje.

Jakoby to bylo včera, co poprvé spatřila ten obrovitý dům, ve kterém měla začít bydlet. Vzpomněla si na čtyřletou holčičku s copánky, jak drží v rukou medvídka a s těžkým kufrem, jež byl pomalu větší, jak ona sama se vydávala na průzkumnou misi domem hledat svého papá. A když ho konečně našla v prostorné garáži se spoustou aut a zbraní nechápavě se na sebe koukali a ani jeden nevěděl, co říct.
,,Papá?" zeptala se tehdy tiše s přízvukem jižní Evropy.
,,Tati, stačí tati," vydechl Tony a s překvapením, které se skrývalo v jejich výrazech, malou brunetku objal. Pevně a otcovsky, jak to uměl jen on a od té doby bylo Jenifer jasné, že tady jí bude dobře. I bez maminky.

Možná právě to byl ten problém. Bylo to jasné Jenifer. To Jenifer Tony tak láskyplně objímal a stál si za ní, jako za svou jedinou dcerou a byl ochoten ji chránit. Bohužel se to nepovedlo a teď jsme tam, kde jsme. Jejich vztah je napokraji zhroucení, ale kvůli komu? Může za to snad ona? Pokud ano, Proč? Jak se to stalo?

Happy ji z auta pozoroval a u toho se nevědomky usmíval. Byla doma a nepotřebovala k tomu budovu. Stačil jí prostor mysli a místo na přemýšlení. Oči jí zářily a hnědé vlasy se leskly ve slunci. Byla schopná tam jen tak sedět a projíždět v paměti to, co tam zbylo a při tom hledět na vodní plochu nebo se jen tak rozhlížet po okolí. Bylo to skoro hypnotické, dokud se jí z očí nespustily slzy a ona se neroztřásla pod náporem vzlyků.

Muž v černém se automaticky vydal za ní a se starostlivým výrazem jí pomohl na nohy. Své kalhoty měla celé od písku a suché hlíny, ale to bylo tak to poslední, co oba trápilo.

,,Slečno?" zeptal se tiše a přidržoval ji za ramena.
,,Pojedeme zpátky, ano?" usoudil, když se dlouho neměla k odpovědi. Pouze přikývla a pomalým krokem se v doprovodu bodyguarda vydala do auta.

To co si Kathrine uvědomila, byl klíč k zjištění a vyřešení veškerých problémů.