Help Me Out Of the Darkness [1D FF]

Rozchod

    Pohled Skye
    Další týden probýhal bez jakýchkoli komplikací. Kluci za mnou ochotně chodili se svými myšlenkami a já je vžycky ochotně vyslechla. Věděla jsem o nich hodně, ale nechala jsem jen na nich, co mi řeknou. "Skye? Mohla bys se mnou mluvit?" Zeptal se něčí hlas zpoza rohu. Zrovna jsem vařila lasagne, ale už byly hotové, tak jsem vypla sporák a vykoukla z kuchyně a hledala původce hlasu. Koukla jsem se doleva do obýváku - nic. Podívala jsem se doprava do sklepa a uviděla tam na schodech sedět Louise otočeného zády a... brečel? Rychle jsem k němu doběhla, sedla si vedle něj a objala ho zezadu. "Co se děje, Lou?" Starostlivě jsem se zeptala. Podíval se na mě uslzeným pohledem a snažil se utišit svůj roztřesený dech. "V klidu, nejdřív se uklidni." Povzbudivě jsem se na něj usmála. Chvíli tam jen tak seděl, polykal vzlyky a snažil se uklidnit. "E-e-eleanor s-se se m-mnou ro-roz-rozešla." Vykoktal a znovu propukl v pláč. Vtáhla jsem ho do medvědího objetí a nechala ho to ze sebe dostat. Omotal kolem mě ruce a zabořil hlavu do mého ramena. Jen tak jsem tam nehybně seděla a nechávala si svetr promáčet Louisovými slzami, dokud se trochu nesebral a přestal brečet.

    "Co se to tu děje?" Zvedla jsem pohled a uviděla Liama. Zvedla jsem ukazováček ke rtům a pak ho pobídla aby zase odešel. Vycouval a ztratil se zase v obýváku. Pustila jsem Louise a podala mu kapesník. "D-díky." Vykoktal a vysmrkal se.

    Uslyšela jsem hlasité kroky u obýváku a zpozorněla. "Ježiši kdo tu zase brečí?" V chodbě se objevil Harry a pohoršeným pohledem hledal původce pláče. Když uviděl Louise, začal to směřovat přímo k nám, ale já, stejně jako Liama, poslala pryč. No, neuspěla jsem. "Louisi co se zase děje?" Zeptal se neohleduplně Harry. "Harolde!" Pokárala jsem ho s Liamem dohromady. Kde se tu on objevil? "Liame nevyužívej situace a i s Harrym odejděte." Rozkázala jsem rázně. Harry se neochotně zvedl a po několika krocích se otočil zpátky s tázavým pohledem. "Tak jdeš se mnou, ne?" Nechápavě jsem se na něj podívala a hodila hlavou směrem k Lousovi. Harry jenom protočil oči a s rukama v jeho úzkých černých jeansech se vydal pryč. Tak tohle teda ne. Až moc dobře jsem viděla ten jeho úsměv profesionálního děvkaře na to, abych to nechala plavat. "Harolde Edwarde Stylesi!" Ozval se můj křik chodbou. Jmenovaný mě prozatím úspěšně ignoroval. Rychlým krokem jsem ho došla jako na potvoru ve dveřích, o které se ležérně opřel, na ústech mu pohrával stejný úšklebek jako před chvílí. "Ano?" Pronesl klidným a 'svůdným' hlasem a ruce si založil na hrudi. "Takhle se chováš pořád? I ke kamarádům? Co to s tebou je? Poslední dva dny se chováš jako... jako děvkař!" Vehnala jsem mu ta slova do obličeje. Přes jeho tvář se přehnal neklidný výraz, ale než jsem stihla identifikovat, o jakou emoci se jedná, na jeho tváři se znovu usadil ten jeho provokativní úsměv. "Nevím o čem to mluvíš," zvedl líně jeden koutek úst, "spíš bych se měl zeptat já tebe." Nebyla jsem na katedře psychologie pro nic za nic, takže jsem moc dobře věděla, že je v úzkých a v téhle chvíli je nejlepší hrát tu hru taky. "Myslíš to jak se věnuju ostatním víc než tobě?" Harry trochu zpanikařil, nevěděl co říct. "Ty víš že to není pravda!" Zvýšil lehce hlas. "Tak to bys mi potom mohl říct, o čem tu mluvíš."

    Pohled Harryho

    Věděl jsem, že nemůžu vyhrát. Měl jsem sto chutí jí teď všechno říct, protože ona měla pravdu. Opravdu se věnovala ostatním víc, protože já za ní skoro vůbec nechodil. A taky sem věděl že moje obvyklá umlčovací taktika by nefungovala. "Harry?" Myslím, že byl nejvyšší čas se stáhnout. Ale já se nevzdám bez boje, sem přece Harry Styles! "Na to se zeptej Louise." Odvrátil jsem se a utekl do pokoje. Tam jsem se svalil na postel a v duchu si pořádně vynadal. 
    Někdo zaklepal na dveře. Schoval jsem hlavu pod polštář a poslal osobu za dveřmi neslušně pryč. To jí ale neodradilo. Uslyšel jsem otevření dveří a kroky. "Hele, Harry, potřeboval bych s tebou mluvit." Louis. Zvedl jsem se a postavil se před něj. "Louisi, už mě to nebaví! Pořád se přetvařovat, žít ve lži! Na rozdíl od tebe mi na Skye záleží!" Byl jsem naštvaný. Louis se posměšně ušklíbl. "Vídím, že by moje prosba neprošla tvojí selekcí, takže jinak. Nejsem zase takový hovado, abych ublížil Skye. Taky už mě nebaví tě pořád o něco žádat, takže s tím končím." Nevěřil jsem vlastním uším. Že by Louis přestal s děvkařením a nechal mě konečně na pokoji? Divíte se? Já se taky divil, když za mnou Paul přišel s tím, že Louis vůbec nevypadá na někoho, kdo střídá holky jako ponožky, a že já na to vypadám víc, a když jsme přece kámoši, tak ať ho nějakou dobu kryju, protože mým fanynkám to přece nevadí, že si stejně najdou nějakou výmluvu, proč to jejich idol dělá. 'Nějaká doba' se z týdnů přehoupla na měsíce a později na rok, a nikdo z Louisova okolí nebyl dostatečně důrazný, aby s jeho chováním něco udělal.
    "Budu žít život spořádaného člena kapely, jako všichni ostatní, po boku s krásnou, chytrou Skye." (Opravdu strašně moc se omlouvám všem, co mají Louise v oblibě, ale někdo musí být 'záporák' :/ :D... Doufám, že to nikoho neurazí, to by mě vážně mrzelo, tak se ještě jednou omlouvám) Údivem mi div nevypadli oči z důlků. Okamžitě jsem pocítil neskutečný vztek. "Opovaž se na Skye jenom křivě podívat!" Zvýšil jsem na něj hlas. "A kdo mi v tom asi tak zabrání?" Ušklíbl se samolibě. "Já!" Zamračil jsem se na něj a svižným krokem vyšel z pokoje. Ještě jsem za sebou slyšel "Tak to chci vidět." Ale to už jsem byl myšlenkami někde jinde, konkrétně u Skye.
    Zaklepal jsem na dveře Skyeina pokoje a po vyzvání vešel. "Ahoj." Podrbal jsem se nervózně na zátylku. "Potřebuju s tebou o něčem mluvit. Mohla bys zamknout?" Hned jsem zněl mnohem vážněji, když jsem si v hlavě utřídil myšlenky. Trochu překvapeně se po mně podívala, ale zvedla se z postele a zamkla. Sedla si zpátky a poklepala na místo vedle sebe. Seděla v tureckém sedu a se zájmem pozorovala, co se chystám udělat. Sedl jsem si naproti ní taky do tureckého sedu. "Louis... Louis je bastard." V duchu jsem se profackoval za to, co jsem řekl, ale už jsem to nemohl vzít zpět. "Jak to myslíš?" Zeptala se s tázavým pohledem upřeným do mých očí. Povzdechl jsem si a převyprávěl jí celý příběh o Louisových záletech. Skye byla celou dobu zticha, a mlčela i chvíli po tom, co jsem přestal mluvit i já. "Takže ten pohled tam dole, to bylo kvůli tomu, že jsem přišla na kámen úrazu?" Kývl jsem. "Nechci, abys mě považovala za toho, kým jsi mě tam dole nazvala." Posmutněl jsem. Než jsem stačil něco dalšího říct, Skye mě objala. "Neboj, Hazz, nepovažuju." Dokázala mě, stejně jako Louise (i když ten to hrál), Nialla a všechny ostatní dokonale uklidnit. Její objetí bylo jako pocit naprostého bezpečí a důvěry, protože i když jsem znal Skye sotva týden, tak jsem ji plně věřil. I když nerad, odtáhl jsem se a podíval se jí do očí. "Mám tě moc rád, Skye." S vyjadřováním emocí jsem nikdy neměl problém, narozdíl od Nialla, kterého poslední dobou dokázala vyzpovídat jen Skye. Pak jsem se zarazil. Proč se pořád srovnávám s Niallem? Žárlím snad, že mu Skye věnuje tolik času? Zakroutil jsem nad tím hlavou. "Myslím opravdu hodně rád." Zopakoval jsem, když Skye nereagovala. Rychle jsem se k ní nahnul a spojil naše rty. Nechtěl jsem na ní nějak dorážet, tak jsem nechal své ruce složené v klíně a jen si užíval náš společný polibek. Nebuď sobec, Harry. Nezapomínej, že Niall potřebuje Skye víc než ty. Byl jsem na sebe naštvaný, že už jsem zase srovnával mě a Nialla, ale moje svědomí mě vrátilo do reality, ale ještě dřív, než jsem stačil oddělit naše rty, Skye mě i moje svědomí předběhla. "Harry, tohle nejde." Zakroutila omámeně hlavou. Polila mě vlna zklamání. "Musím tu být pro všechny. A strašně mě ničí, že ti tohle musím říkat, i když jsi v takové situaci, kdy ke mně něco cítíš, a chápu, že teď budeš zklamaný, ale ještě víc by tě zklamalo, kdybych svůj zájem jenom předstírala, abych ti neublížila." Nechtěl jsem brečet, ale když jsem ucítil jednu slzu opouštět moje oko, bylo už pozdě. Tohle ještě bude těžké...

     Tak strašně moc se omlouvám! Vím, že jsem přes dva měsíce nic nepřidala, a moc mě to mrzí, ale zachraňovala jsem jaksi vysvědčení a potom jsem prostě neměla čas :( zkusím to vynahradit, jinak enjoy reading :) -Syrah