Help Me Out Of the Darkness [1D FF]

Část 3. (nemůžu vymyslet název XD)

Pohled Nialla
Po dlouhé době jsem se konečně cítil tak nějak v bezpečí. Skye mi dodávala odvahu to ještě zkusit a dostat se z toho. Znal jsem jí necelý den a už jsem si připadal, jako bych jí znal od narození. Bylo to až neuvěřitelné, jak rychle jsem jí začal plně důvěřovat, a i když jsem o ní nevěděl skoro nic, měl jsem pocit, že o ní vím všechno. Dokázala se všemi bezesporu vyjít a rozhovorem proplouvala bez sebemenšího zadrhnutí. "Ni," oslovila mě, "dusím se." Zakašlala přidušeně a já ji zpěšně pustil, aby se mohla nadechnout. Prudce se jí zvedl hrudník a po chvíli se jí dech zase srovnal. "Promiň, jenom jsem chvíli přestal vnímat." Omlouval jsem se, ale ona mě přerušila. "To je v pohodě. Nic se nestalo." No, kdyby viděla svůj zarudlý krk, asi by řekla něco jiného. "Pojď dolů, kluci mají o tebe strach." Přikývl jsem, vstal a seskočil z postele. Skye vstala taky, ale nohy se jí zamotaly do peřin a skoro spadla. Kdybych jí nechytil, nejspíš by si pohmoždila břicho o rošt postele a hlavu potloukla o zem. Chytil jsem jí tak, že naše hlavy byli jen kousek od sebe a já měl neuvěřitelné nutkání jí políbit. Nechápal jsem vůbec proč, ale tak neuvěřitelně mě to k ní táhlo, že jsem musel odvrátit hlavu a zavřít oči. Přestaň na to myslet, Horane! Ona tu musí být pro celou bandu, nebuď sobec! "Omlouvám se, sem nešika. Díky." Lehce se zasmála. Vyprostila nohy z peřin a já rozdělil naše zaháknutá předloktí. Odešli jsme z pokoje a stejně jako předtím mě nechala jít dřív. Bylo teprve půl jedné a my už jsme za sebou měli oběd, a nikoho nenapadlo, co bychom mohli dělat.

"Co si udělat filmový odpoledne?" Zeptal se Harry. "Podle toho, na co se budeme koukat." Přidal se do rozhovoru Liam. Všichni jsme seděli rozvalení na sedačkách. Skye seděla na zemi před televizí, stejně jako u oběda. "Toy Story ne!" Vykřikl Zayn. Skye vytáhla z kalhot flashku a zamávala jí nad hlavou. "Horory!" Ušklíbla se. Začal jsem horlivě přikyvovat, stejně jako Louis a Harry. Zvedla se, zapojila flashku do televize a začal nový spor o to, na jaký horor se podíváme. "Sirotčinec!" "Eden Lake!" "Rec!" "Paranormal Activity!" "Chucky!" Vykřikl jsem můj oblíbený horor. "Jo! Chucky, ten je super!" Přidal se Zayn. Postupně se všichni přidali, teda až na Skye, která záporně vrtěla hlavou. "Nemůžeme něco jiného?" Aha, takže nemá ráda Chuckyho, toho by se dalo využít. Horane! Přestaň přemýšlet nad kravinama! "Proč ne?" Položil Liam otázku. "Ehm... protože se tak trochu bojím." Sklopila pohled. "Neva, můžeš si sednout ke mně." Řekl Harry s tím svým 'neodolatelným' úsměvem. Bože, Harry! Ty perverzáku! "Radši si sedni ke mně." Nábídl jsem se. "No, nechci nikoho urazit, ale k někomu sednut musím, jinak mě na to koukat nedonutíte. A není zrovna výhra sedět vedle mě při tomhle filmu." Ukázala na obrazovku. "Kdo má nejmenší zadek?" Zavtipkoval Zayn. Všichni jsme se začali smát jak blázni. Když nás záchvat přešel, Skye se rozhodla posadit ke mně, protože Harryho 'úsměv' jí dokonale odradil.

Protože bylo odpoledne, Harry jako odplatu zatáhnul záclony. Skye se ke mně choulila jako malá, ale popravdě - vůbec mi to nevadilo. Sice jsem nechápal, proč se toho tolik bojí, ale nechápal jsem ani Liamovu fobii ze lžiček. Byl už skoro konec filmu, Skye měla položenou hlavu na mém levém rameni a nevím co mě to popadlo, ale pohladil jsem jí po tváři a zašeptal: "Neboj, jsem tu s tebou." Vděčně se na mě usmála a ještě víc se ke mně přitiskla. Obejmul jsem jí rukou a za zády až do konce filmu jsem ji tam nechal.

"Jděte někdo roztáhnout ty podělaný záclony." Zanadávala Skye. "Tady se někdo bojí stoupnout na zem." Rýpl si Harry. "Jdi se bodnout, Harolde." Zvedla se a přeskála přes sedačky k oknu, kde rozhrnula záclony. "Chytrý." Poznamenal překvapeně Louis. "Časem se naučíš, když všichni okolo tebe nechtěj koukat na nic jinýho." Zasmála se a přeskákala zpátky. Najednou kdesi zazvonil mobil. Skye neochotně slezla ze sedačky a vydala se do kuchyně. "Ahoj Paule!" Slyšel jsem jak zdraví. "Jasně nerušíš." Pak byla chvíli odmlka. "Cože? Ne, to nemůžou! Vždyť by se zase všichni zhroutili! Ne, Paule, na ten pohřeb prostě nepůjdou!" Zavěsila a přišla zpátky. Když si uvědomila, že jsme její rozhovor s Paulem slyšeli, zavrtěla hlavou a podívala se na mě. "Dělám to hlavně kvůli tobě, Ni. Nemůžete jodejít z toho pohřbu bez nějakých pozdějších následků. Jen jsem kývl a vyběhl nahoru, nechtěl jsem teď s nikým mluvit. Sakra, Noelle, proč si to udělala? Proč si mě tu nechala?

Tak, další díl je na světě :D! Taky vás v tomhle počasí úplně opustila inspirace :O? Mě teda jo, takže se omlouvám za kratší kapitolku :/... jinak enjoy reading guys ^^!

Syrah