Z VENKU ANDĚL UVNITŘ ĎÁBEL✅

Ironie

D: Uklidni se. Nic to není.
T: Od tebe fakt nic nechci slyšet.
Řekla Týnka vyšším hlasem.
D: No nic. Když si poradíš sama...
T: Snad se dětem nic nestalo...
D: Vy máte s Janlem vlastně děti. A jak se jmenujou?
T: Lucinka a Tomík.
D:  To jsou moc hezká jména. Chtěla jsem ať se moje dcerka jmenuje Lucinka kdybych nějakou měla. A kolok jim je?
T: Lucince jsou 4 roky a Tomíkovi je 6 let.
Týnka si uvědomovala že Denisa není tak špatná jak si myslela a že by jí možná mohla přestat křivdit. Přeci jenom byl to Janek kdo je podváděl. Ve výtahu byly ještě dvě hodiny. A docela se skamarádily. (Je to docela ironie. Přítelkyně chlapa a jeho žena se staly  velkými kamarádkami.) Když  byly z výtahu pryč šli spolu na kafe.
T: Jak jste se s Jankem potkaly. A jak dlouho spolu jste?
D: Skoro dva měsíce. Potkali jsme se na diskošce. Pozve tě na jednu sklenku, druhou, třetí a pak už to asi znáš.
T: Takového ho neznám. Jak to mohl udělat Lucince a Tomíkovi?! A začala brečet. Denisa jí uklidňovala.
T: A ta představa že dnes musím spát ve stejném domě jako on je strašná.
D: Vým že se moc neznáme ale nechceš s děckama na pár dní ke mě? Mám velký byt a pokoje pro hosty.
T: To nejde.
D: Ale můžeš. Nenechám tě přeci s Jankem.
T: My si zaplatíme hotel.
D: Ne. Půjdete ke mě. Potom zaplatily. Šli k Týnky domu si vzít děti a zabalily si pár věcí. Odjeli k Silvě a dali tam na pár dní Lucinku a Tomíka. Potom jeli k Denise a Týnka šla do pokoje pro hosty.