"Říká se tomu fanservice..."
Světlovlasý, nejmladší v místnosti si říkal, jestli správně slyšel. Měl vážně předvádět milostný vztah s jeho skvělým kamarádem, Jiminem? Proč by něco takového měl dělat? A co, že za to dostane peníze?! Nechtěl vážně peníze. Ne za takovou věc. Byl tímto návrhem naprosto otráven. Podíval se na druhého muže, co si o tomto myslí. Nevypadal nadšeně, ale ani to úplně nezavrhoval. To jej překvapilo. Normálně nebyl Jimin ten typ, co by souhlasil s tím někomu lhát. Dobrovolně. Ale když na něj jeho v podstatě nadřízený vytvořil lehký nátlak, co se týče citů, věděl, že to s ním trochu hne. Taky je naváděl, předtím, ať to neberou osobně... Že to vážně není nic s emocema. Jen je mají předvádět, být herci. A částka také nebyla špatná, to jenom ten návrh. Byl to opravdu špatný nápad, přitahovat fanoušky na jejich vztah. I když se teda prý neměli přímo nějak líbat, nebo o sobě říkat něco ve smyslu, že spolu jsou. Až tam jejich smlouva nesahala. Díval se na muže s hnědými, tmavšími vlasy vedle sebe. Věděl, že s tím tak úplně nesouhlasí, ale taky tuto nabídku ještě zcela neodmítl. Zajímavé... On o tom přemýšlí? Znal Jimina - tak jako všichni, rád se tulil a tak nějak měl někdy bližší romantické momenty s každým. Nebylo by to pro něj až tak těžké. A pro Kooka vlastně také ne. Budou se chovat tak jako vždycky, jen trochu víc do extrému... Možná to bude fajn. Je to jen jako... Je to jen předstírané. Přece se s ním nechce vzít... Přesvědčoval sám sebe. Měl za to, že je to konec konců celkem dobrá věc. Jejich fanoušci si užijou trochu zábavy. Měl pořád pochyby, ale... je to jen jako. Je to jako by dostal roli. Sice poněkud zvláštní a jinou a neměl k tomu žádný převlek, ale... ano. Byla to role. Podíval se na muže vedle sebe. Nějak to zvládne. Stejně tohle bylo spíš jako příkaz. Ano, na nabídku mohli říct ne, ale.... viděl v očích muže před nimi, že spíš chtěl, aby souhlasili. Přirozeně.
".... Fajn." vyhrkl ze sebe. Když se díval na Jiminův obličej, nemohl nic odmítnout. Měl jej velmi rád. Měl na něj obrovský vliv. Odklonil pohled od muže na svém levu a podíval se na muže před ním. Pokusil se o úsměv. Dostal na oplátku podobný a bylo mu ukázáno na list papíru, který měl podepsat. Provedl tak a podíval se na muže vedle sebe, s tmavě hnědými vlasy a delším svetrem. On jen přikývl, bez žádného dalšího náznaku emocí v jeho chování a podepsal na spodní řádek, pod Kookovo jméno. Napadlo jej, že bude on ten dole... Problesklo mu hlavou, ale nebyl v takové náladě, aby se této myšlence zasmál. Spíše mu v této chvíli přišla vtíravá a otravná. Navíc by takto přemýšlet asi neměl. Ne, že by na to neměl věk, to měl, jen.. by takové myšlenky určitě neměl mít. Ne teď. Ne o Kookovi.
Oba dostali úsměv od ředitele společnosti, jež je v podstatě zaměstnávala.
Dveře zacvakli. Oba muži se rozešli stejným směrem a to do auta, které je mělo odvézt do jejich dočasných pokojů v hotelu. Nešli ale chodbou ani půl minuty.
"Fakt to chceš udělat?" byl si nejistý Jimin. Světlovlasý čekal, že to on bude první, kdo bude mít pochyby a dost možná i výčitky. Neměl rád lži, pokaždé se snažil být ke všem upřímný. A upřímně, jemu to taky bylo proti srsti. Vlastně ani nevěděl, proč na to v základu kývl. Ale.... byl to jeho kamarád Jiminie. Byli si blízcí, pokud by si s někým měl představit vztah, byl by to jen tmavovlasý. Nikdo jiný by pro to místo nebyl vhodný.
Navíc už listinu oba podepsali. Otázka vážně to chceš udělat? byla trochu mimo mísu. Už se rozhodlo. Proč to menšího zajímalo teď? Na tyto otázky se mohl ptát dávno předtím. Tehdy v kanceláři. Otočil se na něj a vysvětlil mu své důvody, tak, jak mu běhaly myšlenky v hlavě. Nechtěl mu lhát, když už bude lhát všem ostatním.
"Proč ne. Jsme kamarádi, ne? Jsme si blízcí, nebude to tak špatné." pohlédl na jeho tělo. Uměl by si představit ho mít blízko sebe? Rozhodně.
"Nejsme ale... na kluky. Nejsme... nejsme spolu." šeptal na chodbě s mnoha dveřmi. Kook udělal lehký, ale nespokojený úsměv. Chápal to. Jemu osobně kluci nikdy... nevadili mu. A rozhodně ne tenhle. S tím by se možná i líbal a nevadilo by mu to. Všechno se má zkusit, není to tak? Podíval se na tělo menšího muže před sebou a nakročil jednou nohou ke schodům, které je dělili od východu z budovy. "Odteď jo." oblízl si své rty při pohledu na jeho tělo, jenž sledoval lehce z větší blízkosti, než normálně. Vážně neměl tak špatné tělo. Nikdy jej nenapadlo o něm takto přemýšlet. "můj příteli," usmál se a vstoupil na schody se záměrem konečně odejít.
Na to starší nijak nereagoval, jen následoval kroky svého nového falešného přítele. Bylo to trochu zvláštní, ani nevěděl, jak se cítí a jak by se měl cítit. Na toto jej nikdo nepřipravil. Každý zná pocit při situacích jako byly přátelství, vztah... Ale nikdo mu nikdy neřekl, jaké to je být ve falešném vztahu. Jak se měl cítít? Měl být šťastný, nebo něco v tom smyslu? Cítít se euforicky? Nebo se měl cítít hrozně? Podveden a zmanipulován? Nebylo to totiž ani jedno. Byl si nejistý. Vlastně hlavně svými city k světlovláskovi. Zajímalo ho, jak to má on, vážně by to rád věděl. Jenže se nechtěl ptát. Vždycky se mezi sebou rádi škádlili. Myslel si, že to bylo jen čiré přátelství. Zcela ignoroval fakt, že možná překračovali určitou hranici. Nikdy si neuvědomil, že to, co dělá s ním, by s žádným jiným přítelem dělat nemohl. A bylo mu to v tu chvíli upřímně volné.
ČTEŠ
Mistaken✔
Fanfiction"Říká se tomu fanservice." Dělal si srandu? Určitě nepodepíšu něco tak stupidního jako předstíraný vztah, nebo podobné věci. Říkal jsem si tehdy. Ani nevím, jak se stalo, že jsem na to kývl, prostě jsem to asi v nitru chtěl? Kdo ví. Už si to těžko...
