"Máš nějaké místo, kde chceš jít?" zeptal se jej Jungkook jakmile si natáhl přes hlavu košili, co si zabalil. Byla trochu volnější, přesně tak, jak to měl rád. Byl převlečený a Hobi za pár sekund jakbysmet. Otočil se tedy na něj ve svojí nové stylové mikině a modrých džínách a usmál se, ostatně jako vždy. "Nemám žádné určité přání. No a co ty?" Nikdy neviděl Hoseoka, že by byl sobecký a myslel nejdřív na sebe. Vždycky se zeptal nejdříve ostatních, co chtějí, jak to mají. Už na něj byl za ty roky docela zvyklý.
"Nechám asi potom vybrat Jiminieho," napodobil jeho techniku v nesobectví.
"Dobře." sedl si Hobi zatím na třetí postel, která byla menší, za to měla opravdu krásný výhled, jelikož byla u okna a poskytovala výhled na celé město. A že se opravdu bylo na co koukat. I když to tady dobře znali. Kook se také chvíli díval z okna, protože jejich výhled byl opravdu skvělý. Za chvíli se mu ale naskytl mnohem lepší a to, když jeho předstíraný přítel vyšel z koupelny, kde se patřičně upravil a vypadal zase jako Jimin, slavný zpěvák. Světlovlasý se neubránil spokojenému úšklebku. Líbilo se mu, co viděl a měl před sebou. "Vypadáš moc dobře." Pochválil vzhled menšího a zase se mu dostavil ten pocit, kdy se mu tíž dýchalo.
"To ty taky." odpověděl mu hyung, jež jej sjel pohledem a vypadal vesele.
"Tak jo, kam jdeme, kapitáne?" vydali se ven z pokoje a nejmladší oslovil ještě jednou tmavovlasého.
"Nemáte vybráno, kam jdeme?" otočil se na oba v překvapení.
"Necháváme to na tobě. Vyber něco, já s tím budu spokojený, když to bude blízko. Už mi začíná kručet v břiše." promluvil Hobi, za dlouhou dobu poprvé. Věděl, že se moc nemá mezi tyhle dva plést, jelikož viděl, že jsou oni dva a svět. Byli pro sebe nějakým způsobem hodně důležití. Všichni to nějak podvědomě cítili, jen ještě nevěděli, co za tím přesně je.
"Tak fajn, vím, kam půjdeme." rozhodl s úsměvem Jiminie, který je, až vyšli z onoho hotelu, zavedl do klasické restaurace s asijskou výzdobou a atmosférou. Všichni tři si objednali a s výzvou, ať si sednou, jelikož jim dané jídlo donesou ke stolu, si tedy jeden stůl vybrali.
"Tradiční." zhodnotil nejspíše za myšlenky obou mužů černovlasý. Světlovlasý pokýval hlavou, taky přemýšlel nad tím stejným.
"No... víte, za pár dní jedeme do Ameriky a tam budeme jíst i jejich jídla. Tak proč si zatím neužít toho, na co jsme zvyklí?" řekl chytře muž s tmavě hnědými vlasy a ten se světlými se na něj usmál.
"Víte, že se mi zdál zvláštní sen?" začal po chvíli mluvit třetí o něčem jiném. To už měli na stole jídlo a všichni si ho patřičně užívali. I přes svůj hlad si ale Hobi stále mohl povídat s dvěma dalšími společníky.
"Jaký?" byli oba muži zvědaví.
"Že jsem vás jednou nachytal, jak- no, vy víte co..." trochu mu bylo blbé to říkat, ale chtěl jim o tom povědět. Hlavně tedy z důvodu, že jej zajímalo, jak budou oba muži reagovat. Docílil touto poznámkou toho, že se oba zastavili v jídle a podívali se na sebe. Hyung nalevo nemohl nic říct, za to jeho mladší společník se divil nahlas. "Bože... Já a Jiminie?" I když zas takové překvapení to být nemohlo.
"Jo, bylo to... dost detailní. Občas... se mi zdají vážně divné sny." zasmál se Hobi, načež se začali smát všichni. Přišlo jim trochu absurdní, že by Jimin a Kook spolu měli něco víc, než kamarádské objetí. I když, kdyby o této věci světlovlasý přemýšlel... Nějak by si dokázal představit se jej třeba dotýkat a podobné věci. Jen na to jeho mysl asi nebyla připravena přemýšlet a proto tuto možnost kategoricky odmítla.
"Mě se jednou zdálo, že jsem uměl létat. Bylo to skvělé." zavedl řeč Jiminie jinam. Vypadalo to, že je vcelku v rozpacích.
"Jo, takové sny mívám taky. Zdá se mi, že když zavřu oči a hodně se snažím, odlepím se od země a najednou létám." potvrdil mu světlovlasý.
"Přesně! To mívám taky. A vždycky je to tak skvělý pocit. Jakože zvládnu vše."
"Proto se tomu říká nadvznášející pocit." řekl zase světlovlasý velmi vychytrale.
"Jo, nejspíš." souhlasili další dva u stolu, i když černovlasý se soustředil na to, aby byl tiše. Sledoval totiž jejich gesta, řeč těla a výrazy. Proč se mu jen zdálo, že se na sebe dívají lehce jinak, než všichni ostatní ve skupině?
"Kluci, já to zaplatím, jestli chcete pomalu jít." vložil se do toho a postavil se na nohy. Viděl, že by teď nejradši byli jen spolu, jelikož tak to bývalo vždycky. Tak proč zaclánět. Připadal si skoro jakoby šel ven s nějakým dlouholetým párem.
"Ne, to ne, hyung. Mám s sebou peněženku." odporoval mu světlovlasý a ukázal mu jako důkaz onen předmět.
"V pohodě, zaplatíš někdy potom...," vydal se Hoseok k pultu.
"Ne, vždyť to není potřeba," pořád mu nechtěl gesto mladší dovolit a šel pohotově za ním.
"Prostě vás zvu, smiř se s tím." vzkázal mu, když už byli u kasy, kde k nim přišla za chvíli jedna slečna.
"Dobře, Hobi. Pro jednou." povolil mladší hyungovi s varováním, že se to nebude opakovat.
"Počkej venku, ty trdlo." zasmál se na něj starší a světlovlasý samozřejmě s ním a když zaregistroval po své levici druhého hyunga, mohl mluvit za oba. "Fajn, budeme čekat."
Na to se černovlasý usmál jako sluníčko a už nemohl sledovat, jak jeho přátelé opouští místnost, jelikož musel za jejich jídlo zaplatit.
Mladší členové skupiny mezitím proklouzli ven, zahnuli před výlohu vedlejšího obchodu a opřeli se tam zády o stěnu. Mladší z nich přemýšlel, jak mu říct určitou věc. Nevěděl totiž, jestli už začíná s tím divadýlkem ohledně jich dvou, nebo by se tak choval i normálně. Jen nevěděl, jak to říct. "Musím uznat, že to hraješ dobře." Dostal ze sebe nakonec a usmál se, jakoby to, co právě řekl, byla lichotka. Vypadalo, že menšího zmátl, ale jak to tak bývalo, zase se za pár sekund vzpamatoval, ignoroval fakt, že si to jeho mladší kamarád špatně vyložil a prostě jen vsadil na staré dobré způsoby. "... Díky." řekl slabě, i když nevěděl, za co děkoval. Prostě se choval jako každý jiný den. Nevěděl, proč v tom vidí Kookie rozdíl. "Ty taky." Prolomil zase ticho. Ticho, které bylo pro vyššího trochu útrpné. Jeho domněnka se totiž potvrdila. Hrál to. Někde uvnitř totiž doufal, že jeho chování bylo přirozené. Že se na něj smál, protože chtěl, ne proto, že musel. Proto jej realita poněkud bolela. Proto jej to, co řekl hyung, zklamalo.
"Oh, tohle jsem nehrál. " přiznal statečně mladší a všiml si trochu překvapeného, trochu polichoceného pohledu od staršího, ale nemohl mu už věnovat moc pozornosti, jelikož k nim přibyl jeden další člověk a to byl Hoseok.
"Jdeme na hotel, nebo se rozdělíme?" obdařil je dotazem, při kterém předpokládal, že si dvojice mladíků vybere druhou možnost. Vypadalo totiž, že měli uprostřed nějakého hovoru, tudíž do něj nechtěl za žádných okolností moc zasahovat.
"Jimin-ah?" nechal zase světlovlasý rozhodnout staršího.
"Asi jdeme s tebou, hádám." pokýval na důkaz svých slov hlavou tmavovlásek a rozešli se tedy po cestě, po které se dostali i sem.
ČTEŠ
Mistaken✔
Fanfic"Říká se tomu fanservice." Dělal si srandu? Určitě nepodepíšu něco tak stupidního jako předstíraný vztah, nebo podobné věci. Říkal jsem si tehdy. Ani nevím, jak se stalo, že jsem na to kývl, prostě jsem to asi v nitru chtěl? Kdo ví. Už si to těžko...
