Mistaken✔

2 - Youre so beautiful (Romantic friendship goals)

Cesta autem netrvala dlouho, vlastně když se nad tím světlovlasý zamyslel, mohli to v klidu dojít, netrvalo by to tak dlouho. Ale znal jejich agenturu. Samotné by je nepustili na moc daleké cesty. Možná to bylo chytré. Občas se odněkud vynořili fanoušci, hlavně tedy fanynky, ani nevěděl, jak se tam vzali. Někdy měl trochu paranoidní myšlenky typu, že je možná jejich fanoušci sledujou a na místa tedy nenarazí někdy zcela náhodou. Ovšem takovým myšlenkám si chtěl zabránit. Kdyby to totiž neudělal, věděl velmi přesně, jakou náladu by pořád měl... Člověk nemohl žít dlouho ve strachu. Ten dělal z člověka něco, co by normálně člověk nebyl. Strach dělal z lidí nelidské tvory. To moc dobře věděl. Už několikrát si tím tolik známým pocitem prošel.
Jako i trochu teď. Nevěděl, co o nich lidé řeknou, o jejich falešném vztahu. Sice by se jej to možná nemělo tolik dotýkat, když budou jen tak přehrávat. Stejně by jej ale mrzela nějaká ta nenávist ze strany fanoušků...
Věděl, že to má starší stejně. Otočil se na něj. Neměl rád jakoukoli negativní energii. Rád se cítil dobře. Taky kdo ne... Ale věděl, že je jeho tmavovlásek křehký a na nenávist vážně nereaguje dobře. Někteří ji ignorovali, nic si z ní nedělali. Ale muž vedle něj ano, toho mohlo jen pár slov opravdu rozhodit.

Věnoval mu pohled zrovna v momentu, kdy měli vystoupit ven z vozidla, aby došli na vlak, který je měl dovést na loď do přes moře sousedního Japonska, kde měla začít jejich tour. Menší mu věnoval úsměv a pak se vydal ven. On jej tedy napodobil, jak to buď velmi rád dobrovolně nebo už nevědomky automaticky dělal.

Bylo to vcelku jednoduché, vzali své zavazadla z kufru, kde je měli připravené a nakráčeli jednoduše do vlaku, kde si sedli naproti sobě. Vlak jen skutečně rychle, ale i tak měli vážně hodně času. A ten čas každý z nich využíval jinak. Jimin se jen díval na krajinu, jež míhali, bez jakýchkoli myšlenek. A vypadal také bez nálady. Mladší si toho všiml, jelikož seděl naproti a co nevěděl starší, on místo krajiny sledoval hyunga. Ani ne vlastně proto, že by jej obdivoval. Ne proto, že by chtěl záměrně mapovat jeho tvář. Neměl záměr. Prostě se na něm jen tak zastavil svým pohledem a nevěděl, jak se odtrhnout. Oba zcela vyprázdnili své hlavy a jen tak zírali. Starší s tmavými vlasy byl vlastně tolik zabraný do sledování krajiny, že si neuvědomil pohled světlovláska. Od doby, co si ale takto sedli, cítil světle-hnědovlasý muž potřebu něco vyslovit. A že musel posbírat trochu odvahy na to to říct. "Hey, Jiminie-hyung?" sledoval staršího, jak na něj zvědavě obrátili svůj pohled. Jak to jen říct...? "Můžu vedle tebe?" dovolil se nejdřív, než se tam opravdu usadil. Jeho hyung oddělal svůj menší batůžek, aby měl místo. A on se nechal. "Vím, jak se cítíš, ale ve výsledku... je to jedno, ne? My známe pravdu," nebyl si tak úplně jistý, co v tom momentu říkal, ale doufal, že jej menší nějak pochopí. Zasloužil si akorát němé zírání. Než se druhý muž usmál. "Jo... naše malé tajemství," přiblížil se k němu blíž a nakrčil hravě nos. Tomu se mladší usmál. Musel uznat, že starší je roztomilý. "Teď se tím netrapme, můžeme se trochu prospat, než dojedeme za ostatními," navrhl mu.
"Jo, to by bylo fajn..." položil menší svou hlavu zase na rameno mladšího a zavřel víčka. Když potom světlovlasý vytáhl sluchátka a začali oba poslouchat klidnější hudbu, kterou měli oba rádi, vše se najednou změnilo. Bylo jim jako mávnutím magické hůlky opravdu skvěle.

Zbytek cesty, která zahrnovala i plavbu lodí, si oba patřičně užili. Smáli se a povídali si a bylo jim příjemně. Jungkook mohl říci, že takhle dobře se cítil málokdy. A tahle jeho skvělá nálada pokračovala až do doby, než se objevili před jejich hotelem.

Společně se vydali do hotelu, do pokoje, který sdíleli ještě s Hobi-hyungem. Mladší se neubránil chytit svého přítomného hyunga za ruku, zatímco se přesunovali do budovy a následně jejich pokoje. A druhý by byl blázen, kdyby si toto nenechal líbit. Měl moc rád dotek mladšího.