Zrozeni v krizi

(Ne)Chtěné sblížení -část první

Pár slov úvodem: Uvažoval jsem tuto kapitolu rozdělit na dvě, protože se mi to jako celek zdálo dlouhé a tak tu máte první část. Užijte si čtení! Váš Politik23

Téhož dne těsně po půlnoci:

Adam sotva vyšel z auta, tak moc byl unavený. V bytě na něj čekala jen samota, nechtěl totiž ohrožovat svou rodinu a hlavně malého. Vyjít ty dva schody před bytem pro něj bylo těžší než kdy dříve.

Zašel dovnitř, sundal si roušku a pořádně si umyl ruce. Z koupelny zamířil rovnou do ložnice, kde se převlekl do pyžama, sice nehodlal spát, ale udělal to ze zvyku. Poté přešel do obýváku, ale hned se vrátil do ložnice, protože si v saku zapomněl mobil. Vyndal jej ze saka. A zase zpět do obýváku a tam se svalil na gauč. V tu chvíli mu zavibroval mobil.

SMS:

Dobrou noc, Adame... AB

MNO... Já neusnu, jako několik předchozích nocí, ale dobře... Dobrou noc! AV

...

Adam si myslel, že tím konverzace skončila, proto zapnul televizi a pohodlně se rozvalil na gauči. A však mýlil se, Andrej jen přemýšlel co napsat, tato činnost mu trvala pět minut.

SMS

Mám takový nápad! Co kdybych přijel a trochu by jsme... si povídali. Já teď taky moc nespím... AB

...

Adam se nad touhle SMS podivil a pomyslel si: Co tím sakra sleduje. Ale nějak zvláště ho to nepohoršovalo, protože samota ho tížila víc a tak odpověděl dost smířlivě.

SMS:

Já... Bych byl rád, ale... Co tvoje rodina? Já jsem doma sám a docela mě to deptá. AV

To neřeš! Já se obléknu a jedu, za chvíli jsem tam. AB

Dík, ale nemusíš, já to nějak zvládnu! AV

Andrej si ani poslední SMSku nezobrazil a hned se šel obléct. Bude muset řídit sám, ale v tuto chvíli mu to až tak nevadilo. Byl zvláštně napjatý a svým způsobem šťastný.

Mezi tím si k sobě Adam vzal notebook, otevřel internetový prohlížeč a přihlásil se k Facebooku. Snažil si rozvzpomenout, o čem bylo jednání, ale jeho unavená mysl mu to nedovolila. Bezděčně zíral do obrazovky a snažil se udržet i těch pár chabých myšlenek co ho napadli. Pomyslel si: Asi počkám na Andreje, ten mi s tím určitě pomůže. Zívl a odložil notebook na stranu. Protáhl si nohy a vstal. Zamířil k lednici, na jídlo neměl ani pomyšlení, ale měl žízeň. Z lednice vytáhl petflašku s vodou a s námahou jí otevřel. Z poličky vytáhl sklenici a naplnil jí do tří čtvrtin vodou. Napil se jí, div se nezakuckal. Trochu se při pití šklebil, voda jej bodala do krku, až tak byla moc ledová. Znovu zamířil k pohovce a napadlo jej, že by se měl, lepe obléknout. To ale rychle zavrhl, přeci jen byl doma.

Andrej již mířil ke dveřím bytu, když si zobrazil SMSku. Trochu se usmál, Adamově zdánlivé upejpavosti. Proto se také do mobilu pod rouškou usmíval a napsal.

SMS:

Už čekám přede dveřma, nechci zvonit. AB

Adam se zavibrování mobilu dost lekl, protože byl v polospánku, film v televizi ho spíše uspával, než naopak. Líně se natáhl po mobilu a přečetl si SMSku. Naťukal rychle odpověď a zvedl se. Šel ke dveřím a otevřel je. Andrej ho sjel pohledem a usmál se, což se odrazilo i v jeho očích. Adam uhnul z dveří, ale neunikl mu Andrejův pohled, který byl prapodivný.

Andrej vešel a rozhlížel se. Adam to tu měl poměrně útulně zařízené, ale na dispozici bytu bylo vidět, že je uzpůsobeno tomu, aby tu mohlo bezpečně vyrůstat dítě. Adam přešel ke gauči a sedl si, trochu nezdvořile, ale v jeho stavu mu to moc nemyslelo.

„Kde je koupelna?" Prolomil ticho Andrej. Adam vstal a šel ke koupelně, dnes to byl pan boss, kdo ho následoval. Andrej si sundal roušku a odložil si jí. Umyl si ruce a přemýšlel co dál. Věděl, že není zrovna košér míchat práci a osobní život, ale v příštích chvílích se to mělo změnit.