Zrozeni v krizi

Hlavně nenápadně

Druhého dne odpoledne:

Vojtěch se pár hodin snažil Andrejovi stranit, ale moc mu to nešlo a proto měl pocit, že to není náhoda. Setkali se již po několikáté na chodbě a Adam byl nesvůj, přesto začal konverzaci: „Ahoj..." Andrej jej stále zkoumal pohledem a všiml si, že vypadá stejně zoufale jako včera. „Ahoj, potřebuji s tebou probrat ten tvůj stav. Vůbec se mi to nelibí! Snad tik to nevadí...", řekl potichu a měkce. Adam na něj unaveně mžoural, ale pokynul k místnosti po jeho levici. Byla to ta stejná místnost ve, které jej Andrej včera našel spát. Andrej vešel jako první, Adam jej poslušně následoval.

Andrej se posadil do nejbližšího křesla a čekal. Adam unaveně přešel ke gauči a svalil se na něj, trochu svěsil ramena a zívl. Andrej svraštil obočí a zkřížil ruce na prsa a vypadal velmi nespokojeně, „Tak... Co budeme dělat? Volno ti nemůžu dát a mrzí mě to. Sorry." Adam se Trochu narovnal, „To je v pořádku, ale myslím, že na tohle vše dojedu. Denně naspím na nejvýše 4 hodiny a to je zázrak když tolik." Adam si při těchto slovech složil ruce do klina a sklonil hlavu. „Mrzí mě to. Nechceš si aspoň 20 minut lehnout?" Adam zvedl hlavu a kývl. Andrej se zvedl a zamířil ke dveřím, „Lehni si... Snad to bude lepší."

Andrej vyšel ze dveří a vrazil do Ivana Bartošem, který procházel chodbou. „Sorry" zamručel Andrej nezdvořile a šel dál.

Došel do své kanceláře, tam vzal deku a už se chtěl vracet, když mu zavibroval mobil. Ignoroval to, ale věděl, že je to někdo z jeho rodiny.

Když vešel do místnosti, Adam již ležel. Přešel k němu blíže a zakryl ho a trochu pohladil ve vlasech. Adam sebou zavrtěl a cosi zamumlal, Andrej se trochu lekl, ale nenechal toho. Pod rouškou se usmíval a přemýšlel, co vlastně od Adama chce. Věděl, že názorově si jsou hodně blízcí. Také přemýšlel o tom jak dostat k Adamovi trochu blíže. V hlavě se mu zrodil plán pro další dny, konečně si ujasnil, co chce. Adam byl pro něj hodně přitažliví a roztomilý, nemohl z něj spustit oči. Z nudy vytáhl mobil a byl překvapen, od koho byli ty SMSky.

SMS:

Poslední dny mám pocit, že jsme si blíže než kdy dřív a ne, že by mi to vadilo. Jen jsem zmatený... Oba máme rodiny, já jsem docela čerstvě táta... AV

Andrej uvozoval dlouho o tom, co mu Adam napsal.

Jen další dny ukážou, jak se to vše vyvine, pomyslel si Andrej a díval se na Adama. Adama pohled probudil, protřel si oči a sedl si. „Kolik je? Bude jednání, že" Na první Andrej neodpověděl, jen kývl.