ahoj, moje jméno je Aubrey Connor. Je mi 16 a jsem vlastně docela obyčejná, chodím do normální školy, nejsem ani nijak nemocná, nemám žádný speciální koníček a řekla bych že ani nejsem ošklivá, mám dlouhé blonďaté vlasy, skoro bílé, zeleno-modré oči, vysportovanou postavu a dobrej zadek. Jsem vlastně úplně úplně obyčejná. Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Skylar, říkám jí jenom Sky a chodíme spolu do třídy. Naše škola je fajn, i třída a všechno.... achjo, co si to tady namlouvám, vždyť já mojí školj z celýho srdce nenávidim. Není to ani kvuli učení, známky mam dobrý a učit se ani tolik nemusim, mám to od přírody (:Dd). Zkrátka to je kvuli tomu, že mě šikanují. Můj hlavní šikanátor se jmenuje John, John Vincent Orlando. Ano, přesně tak, no vím co si teď říkáte, vždyť to je miláček internetu, skvělej zpěvák a působí tak mile. Jo, to působí dokud ho nepoznáte doopravdy.
➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖
Já se regulérně vzbudila 3 minuty před tím než mi měl zvonit budík? Boooože, to nenávidim, no stejně jsem si i na ty 3 minutky zavřela oči a nějak se mi podařilo zase tvrdě usnout takže když pak budík zazvonil doopravdy tak sem vyjekla. Neochotně jsem vstala a hned zamířila do koupelny a udělala si hygienu ale nijak jsem se neobtěžovala si učesat vlasy, takže jsem si je stáhla do povoleného messy drdolu a vytáhla jsem pár předních pramínků. No nakonec to ani nevypadalo tak špatně. Namalovala jsem si obočí, dala řasenku a rozjasňovač a oblíkla se do černých džínů a černého tílka, přes to jsem hodila croplou džísku a šla jsem dolu do kuchyně. Ani jsem nikomu nemusela přát dobré ráno, oba rodiče jsou posedlí svojí prací takže v ní tráví prakticky všechen čas, ale já už si zvykla že 85% ze dne jsem doma sama. Vzala jsem si do ruky z ledničky malou Colu a do druhé ruky popadla čokoládovou sušenku na cestu. Vzala jsem si batoh, mobil, klíče a peněženku a už jsem zamykala dveře od domu a vydala jsem se do školy, i když nerada.
➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖
"Aubrey tak snad počkej ne, vždyť máme první hodinu spolu" řvala na mě Sky skoro přes celou chodbu a já se jenom pousmála a počkala na ní. Spolu jsme pak došly ke skříňkám které máme naštěstí vedle sebe. Vyndavala jsem si učebnici kterou budu potřebovat, když mi ji najednou někdo vyrazil z ruky.
"nazdar Connorová" slyšela jsem známý hlas. Ani jsem s se nechtěla podívat nahoru, věděla jsem moc dobře s kým mám tu čest ale v tu chvilku kdy jsem se chtěla pro učebnici mě dotyčná osoba pevně chytla za zápěstí. To místo kde mě chytil pálilo, chtěla jsem se mu vyrvat a odejít ale to už na mě prskal "Connorová jak ty si vubec dovoluješ se na mě ani nepodívat když s tebou mluvim?" rekl, a prudce semnou trhnul, "promiň Johne, mohl bys mě prosim pustit? ja musim na hodinu a tu určitě taky" řekla sem a furt jsem se snažila nějak se mu vyrvat. "Takže ty budeš ještě drzá?!" Začal na mě John zvyšovat hlas a já měla tupej výraz protože jsem přemýšlela co drzého jsem řekla, "na mě teda drzá nebudeš AUBREY, to si pamatuj!" už na mě řval a s mým jménem si na jazyku dost pohrál. Najednou mě mrsknul o skříňku a mnou projela neskutečná bolest a schoulila sem se na zemi do klubíčka a rozdýchávala tu bolest. Viděla jsem jak John a jeho skupina odchází a John mi ješte pro jistotu věnoval jeho vražednej pohled, jakoby to co stihnul udělat za dnešek nestačilo. Sebrala jsem si věci a odešla se Sky která me uklidňovala na první hodinu.
➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖➖
Johnovo Pohled
Teď jdu ze školy, mám sluchátka aby na mě nikdo nemluvil, ve skutečnosti ani nic neposlouchám ale přemýšlím. Aubrey Connor. Nevím, nemám žádný pádný důvod téhle holce ubližovat, něco ve mně to ale chce. Občas mi jí je pak i líto, když to přeženu, ale opravdu se nesnížím na takovou úroveň abych se jí omluvil, to fakt teda ne. Ona je docela i roztomilá, nejroztomilejší když má v očích ty prosebné jiskřičky, když je celá vystrašená z toho co jí zase udělám. Co to tady melu ježiš, vždyť tu holku nenávidím. Nic mi neudělala, ale nenávidím jí. Je ve mě tolik nenávisti.
Když jsem přišel domu tak jediný kdo mě přivítal byl muj pes Bentley. Máma s tátou jsou na pracovní cestě, furt někam jezdí a já jsem si na to už zvykl. Moje mladší sestra Lauren je na škole v new yorku, jezdí domů do Toronta vždy jednou za čtvrt roku, většinou na Vánoce, její narozeniny a nebo moje, mamky nebo taťky narozeniny. Strašně mi chybí, když odešla na tu školu tak si vzala sebou i kousek mě, a mně teď ten kousek moc chybí. Vždycky tady pro mě byla, a jediný čas kdy jsem opravdu šťastnej je, když jednou za ten čtvrt rok přijede. No a pak mé starší sestry, Maddie a Darian. Obě s námi už nebydlí, Maddie se přestěhovala do Kalifornie se svým přítelem, a Darian si našla úžasný apartmán kousek od Toronta, ale i přesto že nebydlí tak daleko, tak se nevídáme tak často. Achjo. No nic, jdu si zdřímnout, třeba mi to s mojí mizernou náladou pomůže.
tak tohle by byl konec prvního dílu, snad se zatím líbí😝❤️zkusim vydavat kazdy den jeden dil, abyste nemuseli nijak dlouho čekat, no ale nic neslibuju😂❤️ love you💋
