Opuštěná

Kapitola 3. Zmatena a zničena

                 ☆pohled Maríny☆

,,crrrrrrrrrr!" Zazvonil mi budík přímo do ucha, ale tentokrát, jsem aspoň nespadla z postele.
,,crrrrrr" ,, jo už jdu!" Řekla jsem a až pak si uvědomila, že já ten budík nevypla, ale posunula, protože ho mám na mobilu.

Vstala jsem šla ke skříni a vybrala si nějaké to oblečení, bylo mi jedno co na sobě mám, protože mám hodně oblečení a tak je mi jedno co si vezmu.
[Hej lidi nechcete nějaké oblečení? Mám ho hodně🤣 poz. Autorky.]

Šla jsem dolů si udělat snídani. Udělala jsem si omelety na toustovém chlebu s kari kečupem. [tuhle kombinaci opravdu jím, a je to lahůdka, můžete to zkusit taky, ale už dost okecávání poz. Autorky]
Dojedla jsem a šla nahoru do koupelny si vyčistit zuby.
Potom sešla dolů a vzala jablko a dala ho někam do tašky.

Mamka byla v práci a já se teda šla obout, vzala jsem klíče, mobil, aktovku, zamkla a vyrazila. Cestou jsem si vzpomněla, že vlastně dneska se mám sejít s Vitou venku před školou, vyučování proběhlo fajne jako vždy.

☆pohled Maríny☆

Čekala jsem u východu před školou, protože Vita nepřicházel vzala jsem si mobil a koukala na ig na fotky a najednou na mě někdo te zadu: ,,Máš ráda koťátka?"
Já: ,,Ne, já koťátka úplně zbožňuji!!

Poznala jsem podle hlasu, že je to Vita.
,,A ty máš rád koťátka?"
,,Ne, já miluji koťátka!"
,,Proč jsi mě scháněl."
,,Abych tě mohl vidět ."
,,Vito?"
,,Ano?"
,,Jsi super člověk, jsem ráda, že jsem se s tebou seznámila."
,,To mě taky těší, že se známe, protože ty jsi strašně milá."
,,Jdeme někam?"zeptal se s úsměvem na rtu.
,,Jasně a kam?"
,,Třeba k rybníku, je to tam krásné."

        ☆po procházce, kdy šla Marína sVitou domů☆

,,Byla to super procházka" řekla jsem s úsměv na rtu, ale ten mi hned spadl dolů, protože ani nevíte, co se stalo a ani tomu neuvěříte, lřed naším domem byla krev.

,,RODIČE!!" Vykřikla jsem nahlas.
,,Co se to tady stalo?!" Řekla se stejným výrazem v tváři Vita.
,,Já nevím, tak třeba jenom nějaké zvíře si ublížilo." Začala jsem sebe a Vitu uklidňovat.
Vešli jsme dovnitř a hned se vylekala na schodech ležela mrtvola mé matky. Ihned jsem se k ní rozběhla a zavolala sanitku, ale vylo pozdě, ještě než přijela našli jsme další mrtvolu tentokrát mého otce, který neměl hlavu, ( vím, že je to bůh blesků, ale na souši se nemůžeme používat naše schopnosti, prostě to nejde.) všude byla krev hned jsem začala brečet a Vita se mě snažil uklidnit se slovy: ,,Ššššššššššš, pojď ven ať na to nemyslíš."
Vyšli jsme ven a už z dálky jsme slyšeli a viděli světla sanitky.
Mamku odvezli, že prý je tak 1% šance na její záchranu, ale otec jel rovnou s pohřební službou.

,,Pojď Maríno, vem si jen to neknutnější a pojď bydlet k nám, teda pokid mi to.mamka dovolý.

                       ☆po chvíli☆

,,No to snad ne, máma mě to nedovolí, protože mi nevěří, ale co teď? Mám nápad zavolám Samovi.
Dělej zvedni to Samoo!"
,,Já jsem zmatena a zničena zároveň během chvilky." Řekla jsem jako kdybych byla bez života.
,,No to je doba než to zvedneš!" Zakřičel do telefonu.

V-,,Potřebuji pomoc, pomůžeš mi?"
S-,,O čo sa jedná?"
V-,,Maríně někdo zabil rodiče a u mě nemůže spát, mohl bys jí" ani to nedořekl a z telefonu se ozvalo: ,,Nechat i u mňa prespať?"
V-,,Přesně"
S-,,Samo, že nechám." A típl to.

Tady máte další kapitolku snad to nebude tak cringe jako ty dvě, ale o tom silně pochybuji.🤣
Čusky fusky!