Opuštěná

Kapitola 4.V zajetí nočních můr a paralíz

☆pohled Vity☆

Než jsme stihli vyrazit potom, co to policie vyřešila, Marína šokem omdlela a já jsi chytil těsně u země, naštěstí byla lehká a hubená, tak jsem ji vzal směrem k Samovu domu, který je na druhém konci města, takže na druhém konci světa.

☆u Sama☆

Došel jsem tam s Marínou v náručí a Sam už na nás čekal, ale co nečekal, že Marínu ponesu, bylo na něm vidět, že žárlí.

S-,,Ježiš čo sa ji stalo?!"
V-,,Omdlela a já ji chytil, ale cestou se ji asi zdála noční můra, protože sebou cukala a křičela cosi ze mdlob."
S-,,A čo povedala?"
V-,,Něco ať ji rodiče neopouští, že tu nechce být sama opuštěná."
V-,,Co to vidím, ty pláčeš?"
S-,,A ty by si nebrečel, když by ti zomrely rodiče?! Víš ak musí být v šoku? Prece mohla zomrieť tieš!"
V-,,Oukej tak se na mě nezlob, protože mě by moje rodiče nechyběly!"
S-,,Prečo?!"
V-,,Nechci se o tom bavit!"
S-,,Dobre kľud.
V-,,Pojďme radši taky spát."

Upozornění tato část je opravdu nechutná a hnusná, takže pro slabé povahy doporučuji tuto část přeskočit.

☆pohked Maríny☆

Vzbudila jsem se ve 3 ráno a!
Co to je!
Blížila se ke mě postava s nožem v ruce já se nemohla hýbat, křičet nic.
Blížilo se to víc a víc ke mě a najednou mi to rozřízlo břicho, ale překvapilo mě, že to nebolelo a ta osoba se ačala sytit mými vnitřnostmy.
Nejdříve si vzala moje střeva, žaludek, plíce, játra a nakonec si vzala srdce všude byla krev, ale já žila. Najednou jsem se probrala a všechno bylo v pořádku, nikde nebyla krev já bylá celá a monstrum taky pryč.
Usla jsem a vzbudila jsem se ráno, celá spocená a kruhy pod očima, protože jsem moc nenaspala.
Zdály se mi totiž můry o mých rodičích a jak jsem přišla a oni už byli mrtví, z toho se mi nahrnuly slzy do očí a začala jsem brečet , to slyšeli Vita i Sam a přišli ke mě a sedli si na postel a uklidňovali mě, že vše bude zase v pohodě.

☆Samovo pohled☆

Marína je úplně na zhroucení je mi ji ľúto. Čo urobiť, aby Marína zabudla na své rodičie? Isť na dovolenku!
Blesklo mi v hlave. Hneď som saděl za počítačom a hladal a našol som all inclusive do Bulharska na zajtra v 5 a bude to. Stejně škola končí tak co.
Hmed som to išel povedať Maríně a Vitovi.

S-,,Zbaltě si letíme do Bulharska."
M+V-,,Coooooo?! Řekli sborově a hned se začali smát.
S-,,Maríno ty si nič nebal, prosím."
V-,,Proč?"
Zakýval som na Vitu, že toto nemal povedať. A hned si to uvědomil, co provedl. Naštästie Marína nevnímala.

☆v noci☆

☆pohled Maríny☆

Opět tady bude hnusná část a ještě krutější než ta 1.

Probudila jsem se zase v noci, ale tentokrát ve 2 z noční můry, ve které jsem mohla běžet, ale u toho mě honil týpek s motorovkou v ruce a já zakopla a spadla, ale nemohla jsem se zvednout a najednou ke mě přišel ten týpek vzal mě za triko a pověsil mě na hák na hřbitově a začal mi rozřezávat kousek po kousku tělo a vydloubl mi oči a neviděla jsem bylo to hrozné, děsivé, otřesné neměla jsem ruce, nohy, trup, oči, byla jsem na kusy a ten týpek vzal i moji matku a otce, mohla jsem je vidět skrz oči, které ten muž odhodil a viděla jsem jak mámu bodá nožem až ji ubodal a tátovi usekl hlavu všude byla krev a pak se ten muž posadil a začal ládovat jejich masem a smál se a zároveň si něco pro sebe říkal v jiné řeči.

Probrala jsem se a snažila se na to zapomenout povedlo se a já usnula konečně.

Ráno jsem se vzbudila už v letadle a vedle mě byl Sam s Vitou, bylo to nádherné probuzení, lepší než snídaně do postele. Chvíli jsme kecali, ale pak jsem zase usnula a probudila jsem se na pokoji. Kluci byli pryč a já se porozhlédla po pokoji, ležela jsem na manželské posteli?! Cože?! No, tak to mě zajímá kdo bude u mě spát nad tou představou jsem se musela zasmát.

,,Tak co ty šípková růženko?" zaznělo ode dveří stáli tam Sam a Vita

Omlovám, se že tato kapitola je více otevřená a doufám, že se kapitolka líbila a btw je tam 731 slov.