Jiskra života (TODODEKU)

Hodina myšlenek

Todoroki - normálně

Midoriya - kurzíva

Sedím ve své lavici a hloubám v myšlenkách. Nacházet se v zadní části třídy má své výhody, většinou si vás učitelé nevšímají. Navíc myslím, že zrovna já se vyvolání vyhnu. Jsem přece student, který se na tuhle školu dostal díky doporučení a to o vás prostě dokazuje, že jste výjimečný žák. Možná ale nejsem v hodinách tolik tázaný kvůli mému přístupu. Teď nejde o přístup k učivu, ale o můj celkový přístup k lidem. Čímž se opět vracím k důvodu mé tolik oblíbené činnosti, jako je přemýšlení nad životem. Nikdy toho uvažování nemám dost, protože o svých problémech nemám komu říct. Takže jediné, co mi zbývá, je, abych se v tom utápěl sám. Pomalu se vždycky ponořím a čím víc jsem hlouběji, tím tíživější pocity jsou. V jednotlivých záblescích vidím své těžké dětství a večery, kdy jsem byl na pokraji sil. A když se octnu na dně, tak se zase odrazím, abych se mohl potopit znova. Člověk by řekl, že je tohle opravdu trápení a že mě ty emoce jednou sežerou, ale já to vše dokážu uzavřít ve své vnitřní kleci a zakrýt ledovou maskou. Maskou, kterou jsem si vytvořil jen díky svému hroznému otci. To je snad jediná dobrá věc, za kterou jsem otci celkem vděčný, že dokážu udržet neutrální výraz v různých situacích. I když to jsem vlastně dokázal jen svou vlastní tíhou a bolestí. Je to velmi důležitá vlastnost, jinak bych už se několikrát utrhl ze řetězu a taková výtržnost značí i o slabosti. Mám přece sloužit jako hrdina, co vyhodí All Mighta ze zlatého trůnu, toto je můj úděl, cesta, kterou kráčím už od narození, protože o mém životě rozhoduje někdo, koho ke své smůle nazývám otcem. Nikdy nebudu žhnout jako on, já se odevzdal své mrazivé straně. Je můj příběh smutný? Není nikdo, komu bych o tom řekl, a tak se zase vracím na začátek.

Každý den tady na akademii je úžasný. I po tolika dnech stále nevěřím všemu tomu štěstí, které se mi připletlo do cesty. A to do slova. Kdybych tenkrát nenarazil na All Mighta, nikdy bych mu nedokázal svou odhodlanost a touhu a nikdy bych neměl quirk, který byl natolik potřebný, abych se sem dostal. Přestože svou sílu ještě nedokážu ovládat, věřím, že když budu usilovně trénovat, tak se jednou stanu hrdinou, jako můj vzor. Nesmím to vzdát, dokážu All Mightovi, že se při hledání svého nástupce nezmýlil. Máme teď konečně zase normální hodinu, angličtinu konkrétně. Jsem za to velmi rád, ty fyzické testy jsou opravdu náročné a při posledním souboji jsem dostal pěknou nakládačku. Nyní si konečně oddechnu, přeci jenom, učení mi jde. Rozhlédnu se po třídě. Všichni tady jsou tak úžasní a každý má svůj velký sen. Pro sebe se usměji. Kouknu se i za sebe a můj pohled zavadí o Todorokiho. Zase se nepřítomně kouká do lavice. Určitě na něco myslí. Tentokrát se mi úsměv z tváře vytratí a nahradí ho spíše stesk. Co ho tak může trápit? Todoroki mě zaujal už od prvních chvil. Má zajímavý vzhled, díky své barvě vlasů se dá rychle zahlédnout. Hodně na mě udělal dojem při testování. Nejen že má úžasnou schopnost, ale je i chytrý a všímavý. Co by se taky od studenta, který byl doporučený, dalo čekat, určitě je hodně dobrý. Fakt je, že toho ale o jeho povaze moc nevím, vlastně to neví nikdo ze třídy. Chtěl bych odhalit tolik tajemství o něm, třeba proč je tak uzavřený nebo od čeho má na levé straně obličeje tu jizvu. Už se naskytlo mnoho okamžiků, kdy jsem byl připravený se ho zeptat, ale vždy jsem si uvědomil, že bude mít pádný důvod své odtažitosti a odpovědi mi jen tak nesdělí. Todoroki, záhada sama o sobě. Doufám, že se mi naskytne šance se s ním blíže seznámit.

Koukl jsem na hodiny, jež visely na protější straně. Za chvíli končí hodina a já budu moct odejít domů. Vůbec nevím, co budu dělat, ale nejspíš skončím zase sám u sebe v pokoji. Sklouznu pohledem zase zpátky před sebe, ale všimnu se Midoriyi, jak se na mě kouká. V tu chvíli se samozřejmě rychle otočil. Je to vskutku jedinečný chlapec. Prý se sem dostal, kvůli snaze ochránit lidi před největší hrozbou na zkoušce. Působí mile a určitě má potenciál, když se naučí využívat svou schopnost pořádně, bude dobrý hrdina. Pozitivní nálada z něho přímo září, už si získal přízeň snad každého ze třídy. Teda kromě Bakuga, který si ho pořád dobírá. Zajímalo by mě, co se mezi nimi stalo. Zvláštní, jak teď o něm přemýšlím. Ovšem je to rozhodně lepší než mé předchozí myšlenky.

Ale ne, všiml si, jak na něho zírám! Co si o mně pomyslí. Určitě ale na to hned zapomene, proč by se mnou zabíral. Z menšího trapasu mě vyruší učitel ohlašující konec hodiny. Ještě před tím, než se rychle vypařím a vyhnu se Todorokiho pohledu, nám pan Aizawa pověděl o rychle se blížícím sportovním turnaji. Ach ano, jak bych mohl zapomenout. Na tenhle turnaj se dívám od útlého věku a najednou mám konečně příležitost se zúčastnit. Ještě o tom budu uvažovat, ale s největší pravděpodobností do toho půjdu. Budu se bít, ať jsou na mě ostatní hrdí.

Hmmm, tak turnaj. Samozřejmě, že budu soutěžit, ani nemám na vybranou. Začnu hned usilovně trénovat. Všichni na turnaj určitě půjdou, ani Midoriya si to nenechá ujít. Pokud se za dva týdny zlepší, bude důstojný soupeř. Už se těším.

Vážení, jste úžasní, pokud jste to dočetli. První kapitolka jako menší seznámení, teprve se rozehřívám. Pište komenty, nestyďte se. Ráda bych věděla, co třeba od tohoto příběhu čekáte. Tak na shledanou u další kapitolky :-)