Jiskra života (TODODEKU)

Bezesná noc

Todoroki - normálně

Midoriya - kurzívou

Noc je doba, kdy se většina lidí odebere do říše snů, utečou od všech starostí a uvolní celé své tělo. Vyprázdněná města ozařují noční lampy a třpytivé hvězdy obklopující nebesa se opět chlubí svou krásou, kterou bohužel jen málokdo spatří. Místnost tmavá, víčka zavřená, člověka od úplné nehybnosti prozrazuje jen pravidelný dech. Najdou se však i lidé, kteří sebou divoce vrtí, to když je honí noční můra. A mezi tím vším klidem i neklidem já ležím plně při vědomí, upírám zrak ke stropu. Neodtrhl jsem od něj oči už dobré tři hodiny. Nemohu spát, neboť jsem si ještě neuspořádal všechny myšlenky, zběsile přeskakují jedna za druhou. Ve škole možná půjde poznat, že jsem celou noc probděl, avšak nedokážu zavřít oči, pokud myslím na něj.  Už ani nevěřím, že bych mohl usnout, nevadí mi to, protože tyhle myšlenky si rád nechám kolovat v hlavě. 

Ten večer jsem neměl žádná očekávání, žádný plán, byla to čistá improvizace, výstřel do tmy. Já nikdy takhle bez rozmyslu nejednal, byl to nápad, který se objevil během vteřiny a byl hned přijat. Poté už se mé nohy rozeběhly za ním. Když jsem ho viděl, i přes jeho sebevědomí a odhodlanost, vypadal tak nesměle. Jeho oči zely nejistotou i překvapením, důležitější byla ale ta zeleň, která ty oči tak krásně vyplňovala a každého by měla zaujmout. Vzhledem k tomu, že jsem neměl připravený nějaký scénář, říkal jsem svou omluvu prostě od srdce, v němž jsem také nosil celou dobu vinu. Vinil jsem se za jeho zranění a prohru. Zároveň jsem mu byl nesmírně vděčný. Když mě poté objal, ten kámen ze srdce mi spadl. Jeho objetí bylo tak uklidňující. A nyní mu mám říkat Izuku. Už po turnaji jsem věděl, že je snad nejlepší člověk, kterého jsem poznal. Po mém hrozném dětství se na mě zase obrátilo slunce. A když už jsem si myslel, že nemůžu být šťastnější, tak mne Izuku políbil. Ve chvíli, kdy se naše rty spojily, mě ovládl úžasný pocit. Špatné pocity rázem zmizely a jakmile Izuku polibek přerušil a pociťoval jakési výčitky, musel jsem jeho svědomí také odlehčit. Vlastně jsem ani neměl na výběr, má mysl byla úplně očarovaná a reagovala sama bez mého svolení, které ani nepotřebovala, hned jsem mu polibek opětoval. Nikdy předtím jsem nikoho nepolíbil, ani nevím, jestli jsem to udělal správně, bylo to však něco omamného a hezkého.

Chovám se teď jako nějaký poeta, naprosto uchvácený tou...tou  láskou? Je tohle ta láska, o níž každý mluví? Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ani jsem neměl důvod. Je pravda, že se cítím tak nějak víc uvolněnější. Přejel si prstem po rtech. Potřebuji na vzduch. Zvedl jsem se a potichu otevřel dveře od pokoje. Snažil jsem se po špičkách šlapat na jednotlivá prkna podlahy, abych nikoho nevzbudil, hlavně ne otce. Nerad bych mu něco vysvětloval. Vyšel jsem ven na zahradu a pohlédl na oblohu. Je to mnohem hezčí podívaná než strop. Myslím, že Izuku takový pohled na hvězdy nemá, rád bych mu tu vesmírnou krásu někdy ukázal. Jenže pokud ho mám opravdu tak rád, možná bych se měl s někým poradit, přeci jen tyhle pocity jsou pro mě trochu nové. Nejvíc mě ale zajímá, jestli Izuku taky tak hloubá nad včerejším večerem.

Nemůžu spáááát! Už jsem se v posteli převalil snad tisíckrát, byl jsem úplně celý rozhozený. Na spánek jsem neměl ani pomyšlení. Doufám, že matka neslyšela mé mumlání, i když jsem si to několikrát přebral a utřídil, zase se mi myšlenky rozházely. Todoroki mě políbil nazpět a od toho okamžiku mám v hlavě úplný bordel. Todoroki byl vždy tak pohledný a klidný, ten jeho klid mě zaskočil i včera, ale to ho prostě dělá ještě lepším. A jsem velmi rád, že se z nás stali...přátelé. AAAAA...vnitřní panika. Zabořil jsem hlavu do polštáře a kdyby mi utekly nervy, tak bych ho asi roztrhal. Můj největší problém ale je, jak se budu zítra chovat ve škole. Jak se budu chovat před ním. Nakonec jsem toho všeho zanechal a vzal mobil do ruky. Musel jsem si ztlumit jas, to světlo bylo moc oslepující. Todoroki nemá instagram a na facebooku žádné příspěvky. Takže nic nezjistím. Možná bych prostě za ním mohl zítra zajít a promluvit si. Ne, to je hloupé, budu se chovat, jakoby se nic nestalo a vezmu vše s úsměvem. To nepřipadá v úvahu, co když si to nějak blbě vyloží. Ale stejně špatně to vezme, když se mu budu vyhýbat. To je fakt dilema, kdo mi jen poradí?

Hello everybody, jak je? Omlouvám se za menší neaktivitu, ale znáte to, povinnosti nepočkají. Další hvězdičky svítí u kapitol, všem znovu patří velký dík :-). Jak asi budu pokračovat?