Pojďte dál. Ozvalo se z reproduktoru a já tedy otevřel dveře a šel dovnitř. Byla to nejspíš čekárna a jak už to v čekárnách bývá mají tam časopisy a podobný věci. Hned jak jsem vstoupil jsem si všimnul jednoho takovýho časopisu. Nebyl to obyčejnej časopis. Na přední stránce byla Týna s Kirou. Byla to starší fotka, ale Týně to moc slušelo jako vždycky. Vzal jsem si ho do ruky a přečetl si popis k fotce. Mladá Kristýna Popelková se stala mistriní české republiky. Jaké má pocity a jak se cítí se dozvíte v následujícím článku. Dál jsem nečetl protože rozhovor byl asi na straně 10 a přišel ten veterinář. Dobrý den. Podal jsem mu ruku. Dobrý den. Pojďte se posadit. Bude to hodně špatný? Šli jsme do jeho kanceláře a posadili jsme se. Nebyla to lehká ani levná operace tak doufám že mi to zaplatíte. Řekl hned jako první. Jistě. Že se vůbec ptá. No a závodit už moct nebude. Vím že tenhle kůň byl hlavně na závody, ale už nesmí. Může na kratší vyjížďky a tak ale závody ne. Je na tom stejně jako Týna. A za pár let třeba menší závody? Řekl jsem. Za dva za tři roky možná. Je na tom úplně stejně jako Týna. A mimochodem vy víte jak se to stalo? Zeptal se mě po chvíli. Ne. Odpověď byla jednoznačná. Někdo ji do té nohy střelil a to třikrát. To ne. Pak mi řekl že si tam Kiru ještě dva dny nechají a pak si pro ni mám přijet. Nasedl jsem do auta a přemýšlel kam pojedu. Nechtělo se mi na statek a do Prahy taky ne. Tak kam? Vzpomněl jsem si že jsme měli s Týnou rezervovaný pokoj na jednu noc aby jsme tu mohli po závodě zůstat. Takže tam. Bylo to kousek od nemocnice takže super. Dojel jsem k hotelu a šel na recepci.
ČTEŠ
Závod
Short StoryJezdí na koních už od patnácti a je dobrá. Miluje závodění a koně jsou její život. Nic jinýho nepotřebuje. Co se ale stane když do jejího života vstoupí někdo nový?
