Třída 1.A x Reader

záporák?

Sedla sis na židli vedle tvého otce.

„Y/n, je čas, abych ti řekl, jak to s tebou doopravdy je.."

Nechápavě jsi se na něho podívala a zvedla obočí.

„Y/n, to co ti teď řeknu, nemění nic na tom, že tě mám neskutečně rád a že jsi pořád moje malá holčička.."

Řekl a nervózně se na tebe podíval.

„Tak mluv tati!"

Řekla jsi a naštvaně se na něho podívala.

„Nejsi moje biologická dcera.. Tvoje matka byla má nejlepší kamarádka.. Měla tě s jedním se záporáků a porod nepřežila, proto mi tě odkázala. Když jsme spolu bojovali, chtěl jsem otestovat jestli výjde najevo i tvá druhá strana.. Máš neskutečně silný quirk po matce, Y/n.. Bohužel jsi dostala i quirk po tvém biologickém otci. Nemůžu ti zatím říct, kdo to je, ale jednou si pro tebe příjde a chci, aby jsi byla připravená.. Nezlob se.."

Nastalo ticho. Podívala jsi se na něho a nechápavě ze sebe vykoktala:

„Takže.. J-já js-jsem záporačka?"

Všemocňák se na tebe podíval a rozpačitě se usmál.

„Ne Y/n! Nejsi, jsi moje dcera! Nikdy záporačka nebudeš.. Ale tvůj quirk z otcovy strany je neskutečně silný.. Musíme se ho naučit ovládat.."

Nechápavě jsi se podívala na své ruce a pak na něho.

„Jaký to je?"

Všemocňák se na tebe ustaraně podíval.

„Můžeš lidem brát kyslík. Pokud použiješ svůj quirk, zabráníš lidem aby dýchali."

Nahrnuly se ti slzy do očí a roztřepaně jsi pozmamenala, že musíš nachvíli ven. Otevřela jsi hlavní dveře a vyběhla jsi směrem k mostu. Když jsi byla v polovině cesty, zakopla jsi a narazila do nějakého vysokého kluka.

„Y/n? Co blbneš?"

Zeptal se tobě povědomý hlas a podal ti ruku.

„Todoroki? Promiň, já.. Je toho na mě moc.."

Pomocí jeho ruky jsi se zvedla. Oprášila jsi se a všimla sis, že tě probodává pohledem.

„Asi bych měla jít, že?"

Hodila jsi na něho úsměv a on ti ho oplatil. Řekl, že s tebou chce jít projít a že chce vědět, o co jde. Šli jste spolu kolem parku, ve které kvetly nádherné květiny všech barev a on ti jednu utrhl. Červenou růži. Nejhezčí jaká tam byla. Došli jste po ceště, kolem které kvetly Sakury a na stromech byly lampióny, kvůli měsíční slavnosti.
Všechno jsi mu řekla.

„Páni Y/n.. jak to říct.. To, že máš záporáckou stránku by tě nemělo obvlivnit.. Vlastně je to super!"

Usmála jsi se a poděkovala.

„Není to Izuku?"

Zeptal se a ukázal na lavičku, která byla naproti mostu. Usmála jsi se a zavolala na něho. On se zvedl a přiběhl za váma. Povídali jste si a Deku ti vyprávěl, jak mu Všemocňák dal jeho quirk a varoval nás, že je to pouze mezi vámi.
Byli jste spolu venku vážně dlouho a všechno si řekli. Došli jste i k tomu, že se ti trochu líbí Bakugo, ale že tomu nedáváš moc naději.

„Děkuju za super den lidi! Musím domů, jinak mě máma zabije a navíc se musím sbalit na zítřek! Dávejte pozor, ahoj zítra!"

Rozloučil se Midoria a odešel. Todoroki se nabídl, že tě doprovodí a ty jsi souhlasila. Povídali jste si o jeho dětství, Matce a otci a jak zmizel jeho starší brácha. Když jste došli k tobě domů, zadíval se ti hluboko do očí a chytil tě za ruku. Usmál se.

„Y/n.. Jsi úžasna holka, děkuju za dnešek.."

Usmála jsi se a nejdnou jsi se ocitla v jeho náruči.

„Uvidíme se zítra Y/n."

Řekl a pustil tě.

„Jdi opatrně Shoto, napiš mi jak dojdeš.."

Odpověděla jsi a zavřela branku. Vešla jsi do domu, kde už čekal vystrašený Všemocňák.

„Bál jsem se o tebe Y/n, promiň, měl jsem ti to říct dřív.."

Usmála jsi se a vběhla mu do náruče. Ujistila ho, že je všechno v pořádku a že se těšíš, až se naučíš ovládat svůj nový quirk.  Chvíli jste si povídali a pak jsi odešla do svého pokoje. Měla jsi hodně nepřečtených zpráv.
Na všechny jsi odepsala a lehla jsi.
Zítra se stěhujete na Kolej..