Konečně jsem došla do lesa. Vzduch tady byl nádherný čistý. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Tak sem aspoň na chvíli unikla svým myšlenkám. Byla jsem ráda, protože jsem pořád musela myslet na ty lidi, které jsme museli zabít, před týnem. Jsem si jistá, že mě budou ještě pár měsíců ve snech, jako vždy... Když jsem se tak procházela po lese, z myšlenek mě vytrhl nepatrný pohyb, někde naproti mně. Zabývala jsem se na to místo pozorněji. Nic ani nikoho jsem neviděl. Přestala jsem si toho všiml a šla jsem dál. Dál jsem se topila ve svých myšlenkách. Teda až do té chvíle než na mě někdo promluvil. ,,Ahoj!" řekla neznámá osoba, která stala za mnou. Byla to dívka. Rychle jsem se otočila. Měla dlouhé blond vlasy, krásné modré oči a dokonalou postavu. Moc dobře mi ale nevoněla.
,,Ahoj" odpověděla jsem trochu nervózně.
,,Ty si Sofie, z áčka, viď?" zeptala se.
,,Jo, to jsem, a ty si..." nedořekla jsem to a čekala, co řekne.
,,Ježíš, promiň! Já se ti nepředstavila! Jmenuji se Nikola Lovell. Chodím do céčka. Ve druhém patře."
,,Aha" řekla jsem jen. Ten pach. Už vím co to je! Ona je vlkodlak!!!
Tak máte tady další kapitolu a omlouváme se, že nejsme moc aktivní, ale nestíháme...Votes o koment potěší...i kritiku přijímáme... :*
