Říkali jí Luisa [LGBT]

Moje Krušné Chvíle

Po tom co jsem to zjistila, jsem měla docela deprese, a taky už se se mnou Lucka nebavila,a v tu dobu jsem si našla dvě nejlepší kamarádky Lenku, a Mař, Mař se jmenovala Marie ale my všichni jí říkali Mař, byli jsme povedená trojka.

„Luiso, děje se něco?“zeptala se starostlivě Lenka
„ale vůbec ne“pokusila jsem se o úsměv, a rozhodně jsem ji nehodlala říct pravdu o mě, úplně by mě odmítla,to vím...
„Luisi, já nejsem slepá, a
vidím že se něco děje!“ nenechala se Lenka.

„Sakra Lenko ty jseš asi úplně blbá, já ti řekla že mi nic není!“ neudržela jsem se.

Lenka na mě koukala jak na nějaké monstrum, vyděšeně.

„tak tos přehnala..“ řekla s ohromeným výrazem Mař, která celou dobu stála za mnou, a poslouchala náš rozhovor.

Lenka byla hodně citlivá, a Mař jí v tom podporovala. Společně si odsedli do jiné lavice a bavili se spolu.

Mezitím si ke mě prusedl marek, byl to můj nejlepší kamarád, často jsme si nadávali ale nemysleli to tak. Měl blonďaté vlasy, a konec patky měl taky na zeleno, byl trochu jako moje dvojče. Vlastně to bylo proto, že se mnou chtěl chodit, a tak si ty vlasy obarvil kvůli mě, a pak se mu můj styl zalíbil, a už si to tak nechal. Já mu jen řekla že s ním chodit nemůžu, a když se zeptal proč, zalhala jsem že mám kluka.

„ahoj Lui, co jste si zase udělali?“ zeptal se pobaveně.

Mě ale do smíchu nebylo.
„vypadni!“ řekla jsem hrubě.

On se na mě jen bez mocně podíval pohledem který říkal-já za to nemůžu, zvedl ruce a vycouval do bezpečí.

Začalo zvonit, a se zvoněním přišli i myšlenky. Přesto že jsem z nás tří byla nejstarší-bylo mi 16, protože jsem měla odklad, byla jsem zdroj těch největších kravin.
Vymýšlela jsem nejrůznější aktivity, které většinou skončili velkým průšvihem.

Jako například když mě napadlo že budeme přelézat školní záchodky. To jsem ale nepočítala s tím že se to pod Lenkou utrhne, a spadne dolů. Nepatřila totiž k nehubenějším ve třídě. Vyvázli jsme s toho kupodivu jen s poznámkou.
Ředitel mě poté vyhodil z ředitelny se slovy:
„taková šikovná, a chytrá začka, a takové ptákoviny vymýšlí.“
Aby jste věděli, moje známky byli dobré. Jen teď jak se blíží konec roku, zhoršila jsem si to na pár dvojek, dost jedniček a jednu trojku. Sama jsem nechápala jak je to možné že mi škola tak jde.

Vzala jsem tužku, a vzadu že sešitu jsem vytrhla kousek a na něj napsala promiň.
Poslala jsem ho do lavice Lenky a Mař.
Lenka se jen usmála, a kývla na znamení toho že se omluva přijímá.

O přestávce jsem za Lenkou došla a ještě jednou se jí omluvila.
„mě stačí když se omluvíš jednou“ řekla s úsměvem, který jsem ji já oplatila.

Když jsme vcházeli do třídy na přírodopis já jsem zakopla o práh a skončila na zemi.
Lenka ke mě natáhla ruku, abych se snadněji dostala na nohy.
Už už jsem se chytla její ruky když tu ji uhla.

„uplavala“zasmála se.

Já se poté vydrápala na nohy.

„já tě jednou zabiju!“ řekla jsem na oko výhrůžně.

„to bys neudělala.“

„hm.. To je fakt, vyhrála jsi“ řekla jsem jednou zamyšleně, a poté pobaveně.

„Mař, můžu sedět s tebou?“

„klidně“

Zazvonil zvonec a hodiny je... Začátek..

Nudila jsem se, takže jsem přemýšlela o všem možném.

Třeba jsem si vzpomněla jak jsem si ve čtvrté třídě sedla doprostřed chodby, a když prošla naše učitelka, řekla jsem jí že jsem kaktus.

Vyprávěla jsem to Mař, když tu nás zbystřila učitelka.

„prosím naše ptactvo aby utichlo“ zaburácela.
Aby jste pochopili, já jsem Luisa Vrabcová, a ona Marie Špačková,a tak na to nějaké učitelky takhle naráží.

Zbytek dne proběhl v pohodě. Pak se mě ještě Lenka zeptala jestli nemám čas, já ji řekla, že ne i přesto že jsem ho měla habaděj.

Doma jsem se ani nepřevlékla do domácího, jen jsem si lehla, přemýšlela, a koukala do střešního okna.