¤Nejen sen¤

4. část

V létě jsme jeli na rodinou dovolenou na Malorcu. Jolance byly dva roka a táta si konečně udělal volno. Bylo to skvělé. Přiletěli jsme tam a jeli jsme taxíkem do hotelu. Když jsem viděla Jolančiný oči jak se rozzářili a udivili, když poprvé uviděla moře bylo to krásné. Přiletěli jsme večer, tak nebyl moc čas se projít po městečku. Šli jsme se jen podívat na pláž, vybalili jsme si a šli spát. Ráno nás probudily vlny moře. Nasnídali jsme se a šli na pláž. Joly se docela bála jít poprvé do moře a mojí ruku drtila tak pevně jak to jen šlo. Když na n šplouchla první vlna lekla se a začala plakat. Vzala jsme jí do náručí a pomalu jsem ji namáčela. Mamka se jen usmívala z lehátka a táta si četl noviny. Celý týden jsem si s Erikem psala, ale teď jsem většinu času nebyla doma, tak jsem si chtěla užít rodiče a Joly. Ne večer jsme se šli projít a na večeřet. Sedli jsme si v jedné malé restauraci skoro u pláže. Bylo to tam úžasné a dokonce jeden číšník mluvil  tedy spíš se snažil mluvit česky. Joly se chtělo spát, tak jsme oděšli dřív. Jolanka na pokoji usla, ale přes noc začala plakat a měla teplotu. Máma se vždy strašně bála když jsme byly nemocné. Jolanka celou noc proplaka, ale ráno už se zase začala usmívat a dokonce i horečka jí klesla. Táta s ní ten den zůstal na pokoji a my jsme s mámou vyrazili na nákupy. Jeli jsme vypůjčeným vozem na malou tržnici, kde měli vše. Koupili jsem jen pár maličkostí a samoźdřejmě jsme nezapoměli na Joly s tátou. Do hotelu jsme přijeli přesně na oběd. Joly už bylo dobře, ale nechodila moc na sluníčko. Až do konce dovolené bylo krásně. Parádně jsme si to užili. Přijeli jsme domů a tam bylo překvapené. Erik! Čekal na nás na schodech u baráku. Hrozně mě to překvapilo. Poslední dva dny jsme si nic nenapsali. Máma s tátou a Joly šli domů a já jsem s nim zůstala na zahradě. Vlastně tma byl ještě Wilík, ale ten jen tak slídil okolo nás. Lehli jsme si do trávy a chvíli jen tak leželi. Potom už Erik musel jít. Rozloučili jsme se a já šla také domů. Končili prázdniny a šlo se do školy. Už jsem ne tolik nebála jako první den. Když jsem přišla do třídy Diana už neseděla se svým klukem, ale jen sama smutně v lavici. Přes prázdniny jse prý rozešli. Ani jsem jí nemohla říct, že já s Erikem jsme pořár spolu a je to krásné. Ve škole byla jako vždy nuda, tak jsem byla na tabletu a četla články a hokeji. Najednou telefon zablikal a objevila se tam zpráva od Erika. Psal , že na mě počká před školou a půjdem do kina. Nevěděla jsem v kolik jdeme, ani na co, ale stačilo mi to, že jsem tam šla s Erikem. Přesně tak jak slíbil čekal Erik před školou. Šli jsme do kina na jednu komedii. Bylo to hezký. Erik mi toho tolik povídal, že jsem si to ani nestačila pamatovat. U každé věty se tak krásně usmíval a hladil mě po vlasech, že ani nešlo ho poslouchat. Ale potom mu zmizel úsměv a řikal, že jeho teta dostala rakovinu a není na tom zrovna dobře...Bylo mi Erika tak líto. Vždy byl takový, že nic  moc neřešil a všemu se jen smál. Ale teď poprvé jsem na jeho tváři uviděla výraz, který jsem neviděla nikdy. Byl to výraz strachu. Erik měl svou tetu fakt rád a hodně se o ni bál. Nevěděla jsem co mu mám na to říct, tak jsem ho jen objala a on mě pevně stiskl. Když jsme šli z kino skoro jsme nemluvili. Když jsme stáli před naším domem rozloučili jsme se a Erik šel také domů. Vždy se na mě u křižovatky otočil a zamával. Doma se nic nového za mé nepřítomnosti nestalo. Táta byl pryč a máma se s Joly dívala na nějaké pohádky. Přidala jsem se k nim a povídala jsem si s mámou. Po pár měsícech byli Vánoce. My jsme Vánoce slavili doma a celé dopoledne se peklo a vařilo. Odpoledne jsme se šli projít a večer čekali až přijde ježíšek. Navečeřeli jsme se a šli ke stromečku. Pod stromečkem leželo spoustu dárků. Erik mi poslal zamilovanou vánoční SMS. Hned mi vykouzlila úsměv na tváři. Od rodičů jsme dostali spourtu dárku a Joly každý balící papír na svém dárku roztrhala do posledního kousíčku. Po rozbalování dárků jsme se šli projít. Skoro všude se svítilo. A v některých oknech byli vidět i rozsvícené vánoční stromečky. Když jsem si šla lehnout rozsvítila jsem svůj mobil a na tapetě společná fotka s Erikem. Koukla jsem se na něj, měl ten kouzelnej úsměv a ještě kouzelnější oči. Ráno když jsem se probudila psal Erik, jestli se nemůžeme vidět. Hned jsem mu odepsala a po obědě jsme šli ven. Erik mluvil o své tetě, jak všechno zvláda a je statečná. Byla na operaci a podařila se jim úspěšně, ale ještě není uplně v pořádku. Táta hned po vánocích odjel. Takže když jsem přišla domů máma s Joly se sním loučily. Rozloučila jsem se sním také a potom jsme se navečeřeli. Sedli jsme si do obýváku na pohovku a chvíli sledovlai televizi. Máma šla uspat Joly a já jsem zatím psala Erikovi. Mezi vánocema a koncem školního roku to byla dlouhá doba, ale uteklo to docela rychle a nejednou tu byl červen. Na začítku června jsme jeli se třídou do Anglie. Bydleli jsme ve dvou u rodin. Já jsem byla s Dianou u staršího páru, který měl nádherný kamenný dům a venku pobíhal velký bernardýn. Ta pani byla moc milí, furt se starala jestli nám něco nechybí. Pán trávil většinu času na zahradě, kde měl velký skleník se zeleninou. Skoro na každý den jsme měli naplánovaný program od školy. Chodili jsme po různých památkách Londýna a různých větších měst Anglie. Když naše letadlo přistálo na letišti, vzali jsme si zavazadla, čekala tam máma s Joly v náručí. Jeli jsme se společně najíst a když jsme přijeli domů byl tam i táta. Poslední den školního roku na gymplu byl jinačí než na základce. Rozdali nám vysvědčení a šli jsme si s holkama sednou do kavárny. Erika tam za námi přijel a já jsem s ním jela do kina. Šli jsme na horor, ale nebyl moc strašidelný. Já jsem musela hned po tom jít domů, protože máma s tátou šli do divadla, tak jsem musela hlídat Joly. Přišli až pozdě v noci já jsem napůl spala na pohovce v obýváku a Joly byla uložená u sebe v pokojíku. Máma mě vzbudila a já si šla lehnout k sobě do postele. Prázdniny proběhly jako vždycky. Já jsem byla s Erikem. Chodila jsem s ním ven, ale také s Emou a Adamem. S rodiči jsme jeli na dovolenou a potom zase do školy. Šla jsem do čtvrťáku a měla jsem trochu strach. Byl to poslední rok a naše třída byla opravdu báječná. Bylo to jiné než na základce. Nikdo se nikomu neposmívala a všichni si byli stejně rovní. Všichni už také byli skoro dospělí. Některým už osmnáct byla, ale někteří si užívali poslední dny dětství. Ten rok jsem se musela hodně uči, tak jsme se s Erikem skoro neviděli. Mezi námi to nebylo, tak jako dřív. Erikova teta se vyléčila a my měli radost, ale to bylo asi jediné z čeho tu radost mít. Nevídali jsme se každý den a když jsme se po dlouhé době viděli neměli si skoro co říct. Koncem února jsem měla maturitní ples. Začátkem ledna jsme se s mamkou vybírali šaty. Joly tam zatím nešla, ikdyž jí byly už čtyři roky na amturitní ples byla malá. Já jsem si vypůjčila jednoduché krémové šaty a mamka si koupila černé, uplné, které na její štíhlou postavu krásně padly. Koupili jsme si doplnky, boty a 22. 2. jsme šli na ples. Tu noc jsem si báječně užila, ikdyž to strašně rychle uteklo bylo to krásné. Erik nemohl přijít, tak mě to trochu mrzelo, ale i tak jsem si to užila. Další den mi Erik psal.