¤Nejen sen¤

5. část

Napsal mi, že se chce sejít v parku. Přišla jsem tam a on už tam seděl. Přisedla jsem si a on se semnou nijak zvlášť nepřivítal jen řekl "ahoj". Trochu jsem se divila, ale pak začal mluvit a já jsem se divit přestala. Mluvil něco o tom, že už spolu dál nemůžeme chodit kvůli škole a různým věcem. Přislo mi to jako blbost, ale potom řekl ten hlavní důvod. Vedle jejich domu se přistěhovala nová rodina. Bydlela tam i holka jménem Sára. Erik se sní prý vyspal! Stoupla jsem si a začali jsme se hádat. Já jsem na něj křičela se slzami v očích a on jen poslouchal. Ani se nesnažil mi něco říct. Asi mu za to náš vztah nestál. Potom jsem se rozeběhla a on za mnou zavolal. Já jsem se neotočila ani na křižovatce ze které mi vždy mával. A to už opravdu znamenal konec. Běžela jsem na louku, kde jsme spolu sedávala a teď jsem tam byla sama! Chvíli jsem tam seděla a brečela. Potom mi začínala být zima a šla jsem domů. Když jsem přišla máma seděla v kuchyni u stolu a četla si časopis. Jakmile mě uviděla vstala  a a já jsem jí objala. Když uviděla moje oči zalité slzami ptala se co se děje a potom řekla jen: "Erik"? Já jsem přikývla. Máma navrhla jít si lehnout a pustit si z postele film. Udělal popcorn a lehly jsme si u mě v posteli. Já jsem během chvilička usnula, ale zachvíli jsem se vzbudila, když jsem slyšela Joly, jak jemně našlapuje a jde do mého pokoje. Vyskočila na postel, objala mě a dala mi velkou pusu. Potom jsme všechny vstaly šly jsme se najíst. Máma udělala lassagne, ale já jsem toho stejně moc nesnědla. Svůj telefon jsme si vypla a když jsem ho asi po dvou hodinách zapla bylo tam spoustu zpráv od Erika. V jedné s emi omlouval a ve druhé zase psal, že to takhle asi mělo skončit a téch pět let co jsme spolu byli byli krásné. "Sakra" zařičela jsme. Když to bylo tak krásné, tak proč se vyspal s tou Sárou ? Tuto otázku jsem si kladla celý víkend, ale radši jsem na ni nechtěla znát odpověd. Potom už bylo pondělí a já jsem se musela zase učit. 3. května jsem šla na první maturitní zkoušku. První byla z českého jazyka. Šla jsem společně s Dianou a Aničkou. Když jsme dopsali, šli jsme na oběd a konečně si pořádně po dlouhé době popovídaly. Šla jsem domů a na zastávce čekala Ema, která u nás ten večer spala. Šly jsme domů a tam se začaly připravovat na školná sraz. Bylo to v jednom klubu. Já jsem se tam trochu bála jít, kvůli tomu, že tam bude určitě i Erik. Ale když jsme tam dorazili byli tam skoro všichni až na Erika. Nikdo o něm nic nevěděl a všichni se divili, že už spolu nechodíme. Začala jsem si dělat trochu starosti, kde Erik je a jelikož mi pořád nebyl tak ukradený, jak jsem si myslela, šla jsem se povídat knim domů. Ten klub nebyl tak daleko, takže jsem tam byla hned. Když jsem zazvonila vylezla jeho máma a vypadala udiveně, že mě vidí. Zeptala jsem se jí jestli je doma Erik a ona odpověděla, že je. Hned mě to trochu uklidnila, chvíli jsem si s jeho mámou povídala, ale potom jsem už šla. Když jsem se vrátila zpátky do klubu nic se tam nezměnilo. Všichni už vypadali, tak dospěle, že to ani nebylo možné. S Emou jsme odešli domů po půlnoci. Doma jsme si lehly do postele a povídaly si. Po víkendu jsem měla maturitní zkoušku ze zeměpisu. Neměla jsem z ní tak dobrý pocit, jako z té z češtiny. Někdy v polovině května jsem psala poslední zkoušku z anglického jazyka. A koncem května bylo maturitní vysvědčení. Nikdo nevěděl, jak dopadl a všichni byli natěšený. Vysvědčení se rozdávalo ve velkém sále naší školy. Mohli s epřijít podívat všichni příbuzní i kamarádi. Šla jsem si ke své třídní učitelce pro vysvědčení. Měla jsem dvě dvojky z češtiny a ze zeměpisu. Z angličtiny jsem měla jedničku. Jeli jsme s rodinou na večeři. Když jsme přijeli do restauraci měli jsme rezervovaný stůl pro tři a u toho dětská židlička. Joly bylo téměř už 5 let, ale byla strašně maličká. Začala chodit do školky u nás ve městě máma se vrátila zpátky do nemocnice. Někdy v zimě, když jsem dodělala střední skolu měla jsem strašnou chuť poznávat svět. Už od malička jsem chtěla hodně cestovat, cestovali jsme doccela hodně, ale to byli rodinné dovolené, kde jsem neměla možnost moc poznávat svět a něco nového se naučit. Byla jsem dospělá a najednou mě napadlo, že už mi je vlastně docela hodně a je ten správný čas někam odjet. Měla jsem našetřené pěníze z Vánoc z narozenin, ale i z brigády u mámy v nemocnici. Peníze co jsem dostala od rodičů nebo od prarodičů jsem nikdy neutratila všechny. Schovávala jsem si je a když jsem byla plnoletá požádala jsme mámu, aby mi je ala na účet. To, že jsem se rozhodla odjet jsem řekla rodičům při večeři někdy v  listopadu. Přišla jsme s tim jako s hotovou věcí, ale docela mě překvapila jejich reakce. Máma byla sice trochu vyděšená, ale táta byl naopak rád, že budu poznávat něco nového. Mámu jsme musela trochu přesvědčovat, ale nebylo to tka hrozné jak jsem čekala. Další měsíce jsme plánovali mojí cestu. Musela jsem si zajistit výzum. Začátkem ledna jsem si pro něj už šla na úřad. Potom také pojištění a takové věci. Jako místo jsem si vybrala řecký ostrov Krétu. Když jsem byla mála byli jsme tam s rodinou a byla jsem z toho nadšená. Letenku tam i za  rok zpět jsme si zaplatila sama. Letenka zpět se dala ještě o tři měsíce prodloužit. Odletět jsem měla 14. února na Valentýna. Měla jsem zajištěné ubytování na týden s jednom hotelu. To ubytování mi zařídil táta. Chtěl mi alespoň s jednou věcí pomoct. Asi tři dny před mim odletem jsme měli malou rodinou rozlučku a potom jsem se rozloučila s Emou, Adamem a ostatními kamarády. Den odletu jsem si dobalila poslední věci, doklady a ve tři hodiny ráno jsme jeli na letiště. Odvezl mě tam jen táta, protože máma měla noční v nemocnici. Snažila jsem se balit hodně málo, taky jsem tam nejela na dovolenou, ale pracovat. Táta mě vysadil na parkovišti a rozloučili jsme se. Hodila jsem batoh od letadla na záda a vzala kufr. Vešla jsme do haly, která byla skoro prázdná. Nasnídala jsem se a potom jsem si šla odbavit kufr. Slečna u přepážky mi dala letenky a potom jsme už jen čakala, protže v šest mi letelo letadlo. Seděla jsem v hale a strašně jsem se těšila, ale měla jsem trochu strach. Četla jsem si knížku, kterou mi dala Ema na cestu. Bylo 5:45 a už jsme šli do letadla. Trochu jsem se bála jaké budeme mít letadle, ale mile mě překvapilo. Seděla jsem u okna a každé sedadlo mělo před sebou obrazovku a mapo přes které státy letíme. Letadlo se teprve rozjíždělo, ale já už jsem spala. Vzbudila mě až letuška, která podávala snídani. Potom jsme usla jen na chvilku a byli jsme na letišti v Chanii. Jela jsem taxíkem do městečka jménem Tavronitis. Kráta byla strašně v pohodě. Řekové také. Byli strašně milí, hodní a moc věci neřešili. Asi po necelé hodině jsme dorazili do Tvaronitis k hotelu "Sofia" Byl to spíš rodinný, ale krásný hotel. Poděkovala jsem taxikáři, vzala jsem kufr a šla na recepci. Byl tam strašně milý pán. Všechno mi řekl, ale musela jsme počkat než vyklidí pokoj. Nechala jsme si kufr na recepci a šla jsme se prjít do města. Nebylo to tu jak z nějaké pohádky. Normální lidé, normální obchody, normální město. Koupila jsme si nějaké ovoce v obchodě. Když jsem měla tašku s ovocem v ruce volala máma. Snažila jsem se telefon co nejrychleji vzít a takška s emi celá vysypala. "Sakra" řekla jsem a zvědla jsme telefon. Máma jen chtěla vědět jestli jsme dobře doletěla a dojela do hotelu. Telefon jsem držela v jedné rude a tou druhou jsme se snažila sesbírat ovoce ze země. "Mohu vám pomoci?" řekla nějaká slečna anglicky. Zvědla jsme hlavu ze země. Byla moc hezká, snědá,měla krásné tmavé dlouhé vlasy a velký úsměv. Rozloučila jsme se s mámou, ale mezitím už ta slečna sbírala ovoce ze země. "Děkuji moc" řekla jsme ji. Potom se ptala odkud jsme, protože slyšela, jak jsme volala s mámou. Ptala se jestli tu jsme na dovolené, potom jsem zaplatila nákup a rozloučila jsme se s ní. Jak jsem říkala, byli tu všichni strašně milý. Už byl pomalu čas vrátit se do hotelu. Přišla jsme na recepci, kde bylo ještě několik lidí, ale nikdo ne z Česka. Recepční mi vysvětlil kudy se dostanu ke svému pokoji. Vzala jsem kufr a sešla schody na zahradu k bezénu. Nebylo tam moc lidí. Za barem byl nějaký číšník. Hned se usmíval a zdravil. Pozdravila jsme také a šla si vybalit věci. Když jsem si vybalila byl už oběd.  Po obědě jsem se šla podívat k pláži, která byla za rohem. U ní byla malá rodinná restaurace. Ptala jsem se pani, jestli nehledají třeba servírku nebo tak něco. Ale neměli místo. Šla jsem kousek po pláži kouknout se po okolí. Když jsem procházela do pokoje přes hotelovou zahradu kolem beru stála tam ta slečna z obchodu. Hnedka se usmívala a zdravila. Nečekala jsem, že jí ještě potkám. " My už jsme se přeci viděli v obchodě. Já jsem Anna" řekla. Souhlasila jsem a také se představila. Chvíli jsme is povídali, ale potom ji volal čísník, který tu byl dopoledne. Přišel k baru a Anna nás hend představila. Vypadal teké docela mile. Další den jsem si našla na internetu kurzy řečtiny. Vyučovala to jedna Angličanka přímo v Tavronitis, takže jsme to měla kousek. První hodina byla ve středu odpoledne. Anna dopoledne nepracovala, tak mi slíbila, že mi ukáže celé město. Bylo to moc fajn. Uměla perfektně anglicky, takže abych si sní povídala nepotřebovala jsme ani moc umět řecky. Odpoledne šla do práce a já nahodinu řečtiny. Měli jsme schůzku v malé restauraci. Asbuku jsem uměla, tkaže to nebylo až tak těžké. První hodina byla spíš seznamovací, ale už jsem se pár věcí naučila. Měli jsme hodiny dvakrát týdně. Teď už jsem si jenom musela najít nějakou brigádu. V hotelu nebylo moc lidí, protože byla zima, ale nebyl sníh takže lidé co tam jezdili tam chodili spíše na výlety. Večer jsem si opakovala to co mě naučila Jane. Šla jsme si sednou k baru. Anna už tam nebyla, ale byl tam Mike. Hezky jsme si povídali, ikdyž neuměl anglicky tam dobře jako Anna, tak to byl občas problém, ale i tka to šlo. Ráno mi volala Anna, že mi sehnala práci. Nemohla jsme tomu uvěřit a hlavně že tam rychle. Byla trašně hodná a já jsme se nemusela vlastně skoro o nic starat. Ikdyž jsem si to chtěla zařídit sama a sama si vydřt práci, byla jsme ráda  Odpoledne jsme se setkali u hotelového baru. "No a tady už mužeš vlastně zůstat." řekla. Chvíli jsem na ni koukala, protože jsem nechápala co tím myslí, ale pak z ní vypadlo, že jeden číšník odcestoval za rodinou do Polska a mají volné místo, tak jestli bych to brala.