Doctor who- vánoční speciál

1 díl -Londýn

Nazačátek bych chtěla upozornit, že tento příběh se NEVZTAHUJE k příběhu Timey wimey stuff.. and don't leave me, který píšeme. V příbehu figuruje jako hlavní postava 11 Doktor . Bez dalšího komentování se pusťme do vypravování. Přeji příjemné čtení:)

Doktor spokojeně podřimoval na své židli, poblíž hlavního řídícího panelu TARDIS, která se teď jen ledabyle vznášela vesmírem. Všude panoval klid, když se najednou ozvalo startování motorů a loď se dala do pohybu. Doktor otevřel oči, jak nejrychleji mohl a vyhoupl se ze židle. Zamířil k velké obrazovce, hned nad klávesnicí, do které zuřivě bouchal svými dlouhými prsty. Poté se ladnou otočkou odebral k další části konzole a stisknul pár páček. Ať udělal cokoli, TARDIS se odmítala zastavit. Náhle se vše zatřáslo a loď s nárazem přistála. Doktor se vyplašeně rozhlédl kolem sebe a vyrazil ke dveřím, které s očekáváním otevřel. Před ním se objevilo náměstí plné stánků.
Do nosu ho praštila vůně svařeného vína a na jeho hnědé vlasy se začaly snášet bílé vločky. Otřásl se pod náporem chladu, jenž tu panoval. Zavřel za sebou dveře od TARDIS, která z venku vypadala jako obyčejná tmavě modrá telefoní budka a vydal se na průzkum. Ušel sotva pár kroků, než ho někdo zastavil.
"Dobrý den, pane", oslovil ho mile malý chlapec.
"Ahoj", řekl Doktor a oči se mu zaleskly. "Můžu se tě zeptat, kde a v jakém roce to jsem?", usmál se. Hoch na Doktora upřel své světle modré oči a zmateně na něj podíval.
"Londýn, rok 1923", procedil skrz zuby.
"A den?", vyzvídal Doctor dál.
"22 prosince pane", řekl chlapec a poupravil si šedý baret, který zakrýval jeho blonďaté vlasy. Doktor se zahleděl někam do prázdna a přemítal, proč ho sem TARDIS vlastně přenesla. Prudce zatřásl hlavou a tím se probral z tranzu. Donutil své nohy k pohybu a vyrazil na náměstí.
"Kam jdete?", vykřikl chlapec a rozběhl se za ním.
"Jdu se porozhlédnout kolem", řekl Doktor. "Musí tu být něco důležitého, TARDIS ještě nikdy takhle nevyváděla", zašeptal si pro sebe.
"TARDIS?", zopakoval a poškrábal se na čele hoch. Doktor se zastavil a znovu se na něj zahleděl. "Jak se vlastně jmenuješ?", zeptal se a nahnul se nad něj. 
"Arthur", pronesl nejistě.
"Já jsem Doktor. Chceš se projít ?", usmál se na něj. Chlapec jen zakýval hlavou, na znamení souhlasu. "Dobře", usmál se Doctor a oba vkročili na náměstí, které se hemžilo lidmi. Šli spolu bok po boku a snažili se vyhýbat davu, proudícímu opačným směrem.
"Tak Arthure, stalo se tu za poslední dobu něco...nezvyklého?", zeptal se Doktor a zastrčil si ruce do kapes svého hnědého saka.  
"O ničem nevím", odvětil hoch a zahleděl se na oblohu, která byla temnější než jindy. "I když...", odmlčel se. 
"Ano?", vybídl ho k pokračování Doktor, který Arthura hlhal pohledem.

Ahoj :) upřímě gratuluju lidem, kteří to zvládli odčíst až do konce první části. Původně jsem plánovala jednodílovku, ale potom mě oslnilo světlo TARDIS a já si řekla, že by to bylo moc rychlé :D. Takže po dobu vánočních prázdnin se pokusím přidávat co nejvíc dílů:)  A ještě bych se chtěla omluvit za styl psaní. Předtím jsem psala příběhy na jiné témata a do sci-fi se teprve dostávám:)                                                                                                                                   -Clara