Něco Jako Nový Život

4. na všechno sama

Zase jsem musela na večeři na kterou jsem neměla absolutně žádnou chuť. Už si ani nepamatuju co to bylo, protože jsem se v tom jen vrtala a nedala si ani kousek. Proč všichni ostatní vypadají tak v pohodě a já jediná se cítím na dně. Řekne mi to někdo? Asi ne. Proč se celej svět otočil proti mě? Já nechci aby mě někdo litoval, ale říkám vám svoje myšlenky. Konečně jsem mohla jít na pokoj. Zjistila jsem kde je koupelna tak jsem šla do sprchy. Pustila jsem si teplou vodu a uvolnila se. Nechala jsem slzám volný průběh. Spolu s vodou ze mě stékalo i to všechno. Bylo to tak uklidňjící. Umyla jsem si vlasy a šla si rovnou lehnout. Na nějaký úkoly jim kašlu. Zase to na mě všechno dolehlo. Ten smutek, ta bolest a to všechno s tím spojený. Kdybych nechtěla jet na tu pitomou dovolenou nic z toho by se nestalo. Asi před týdnem jsme se s rodiči vraceli z Německa. Byl to můj nápad tam jet! Jeli jsme zpátky a...a narval to do nás kamion. Prej jsem měla velký štestí že jsem vůbec přežila. Měla jsem natrhlou ledvinu, takže se teď musím ještě hodně dlouho šetřit a pravidelně chodím na kontroly. Z tý nemocnice mě pustili a hned si pro mě přijeli odsud. Ani máma ani táta to nepřežili. Byl mi to říct doktor co operoval mámu. Tátu ani neoperovali. Všechno se to stalo tak strašně rychle a já si to budu navždy vyčítat. Omlouvám se že jsem vám to řekla tak přeházeně asi, ale když na to myslím brečím. Chci aspoň na minutu vrátit čas a zase je vidět oba dva. Ale to nejde. Usnula jsem a ráno mě zase probudil ten budík. Nejradši bych ho vypnula a spala dál, ale musím vstát. Oblíkla jsem se a šla na snídani. Dala jsem si jenom kousek chleba. Všichni si povídali a vypadalo to jakoby se měli dobře, jenom já byla a budu navždy sama. Na všechno budu sama.