MY MOONY [Remus Lupin]

19. kapitola

Jakmile jsem se otočila, spatřila jsem ho. Chlapce s jizvami po celem obličeji, medovýmy vlasy pohozenými na všechny strany, a stejnobarevným oky. Okamžitě jsem se k němu rozběhla a poté mu skočila hned kolem krku. ,, Tak moc jsi mi chyběla." Šeptal mi do vlasů a přitom mě v nich hladil. ,, To ty mně také." Odpověděla jsem mu to stejné a stále ho objímala. ,, Ehm lidi, nechci vás rušit, ale probíhá tady válka, já bych vás teda nechal, ale jestli nechcete být mrtvý, měli by jste začít bojovat." Pověděl nám Sirius a při tom házel různá kouzla po útočnících. My jsme se na sebe s Remusem podívali, ,, buď opatrná, nemůžu o tebe přijít." Řekl mi Remus a ja přikývla. ,, Taky na sebe dávej pozor."

Poté už jsem jenom chytla Miu za ruku a běželi jsme do hradu, aby jsme ochránili mé spolužáky. ,,Alerte Ascenderae." Vyřkla jsem kouzlo, na jednoho Smrtijeda, který na nás útočil a ten se vymrštil do vzduchu a spadnul pár metrů od nás. ,,Petrificus Totalus!" Řekla zase Mia. ,, Crucio!!" Zahřměl přes celé Bradavice hlas Voldemorta a já se za ním otočila. To co jsem ale uviděla, mě velmi vystrašilo. Na zemi klečel Remus zkroucený do bolestného gesta. Voldemort se při mučení celou dobu díval na mě. ,, Vidíš Annie, jak to dopadá, když se ke mně otočíš zády a přidáš se k nim? A já už myslel, že z tebe bude dobrý Smrtijed. No, co se dá dělat, já ti přeci říkal, co se stane, když mě neposlechneš." Řekl posměšně, to mě naštvalo, v rychlosti jsem vztáhla svojí hůlku a vykřikla. ,, Expelliarmus!" Pánů Zla vyletěla hůlka z ruky, překvapeně se na mě podíval, všichni okolo najednou utichly. Věděla jsem, že to teď nebude dobré, ale rozběhla jsem se k Remusovi. Okamžitě jsem ho popadla a pomohla mu vstát, šlo to s těží, ale nakonec jsme se dobelhali k našim přátelům. ,, Tome, co takhle toho všeho nechat?" Vyšel za studenty profesor Brumbál.

Kde sakra byl celou tu dobu? Pomyslela jsem si v hlavě a pořádně držela Remuse, aby nespadl, samozřejmě mi s ním pomáhali i kluci. Voldemort se začal nelítostně smát. ,, Přece si nemyslíš, že jen tak odejdu, vy všichni, buď ke mě předstupte a můžete dále žít v mojí armádě, nebo zemřete." Znělo to tak jasně z jeho úst. ,, Accio hůlka." Řekl a ona k němu přiletěla, pevně jí chytil. ,, Tak co? Chcete snad všichni zemřít? Dobrá tedy, tak začneme." V rychlosti namířil hůlku na dívku z havraspáru. ,, Avada Keda-" nedokončil kletbu, která se nepromíjí, neboť ho zastavil ředitel Brumbál. Snažil se ho zahnat všemi kouzli, bohužel to nefungovalo. Najednou mě něco napadlo, chytla jsem Remuse a Miu za ruku, nechápavě se na mě podívali. ,, Udělejte to stejné s ostatními, věřte mi." Řekla jsem jim a oni tak nakonec udělali. Jakmile jsme se všichni drželi za ruce, začala jsem potichu šeptat, aby všechna zlá stvoření zmizela z tohoto území a Bradavice byli zase v bezpečí. Totéž začali dělat i moji spolužáci, profesor Brumbál využil Voldemortova překvapení a vyslal na něho oslabující kletbu. Momentálně se nemohl skoro hýbat, což jakmile zahlédl Šedohřbet popadl Voldemorta za plášť a společně s nimi se přemístili i ostatní Smrtijedi.

Konečně jsem se pořádně mohla podívat na Remuse. ,, Jsi v pořádku?" Všichni kolem nás jásali radostí, že jsme porazili pána Zla. ,, Já ano, ale co ty? To ty jsi byla u něho celé ty měsíce." Pohladil mě po tváři a zadíval se mi hluboko do očí. Já se postavila na špičky a políbila ho na rty. ,, Miluju tě Annie." ,, Já tebe taky Reme." Opatrně jsem ho obejmula a on mě také. Rozhlédla jsem se okolo sebe, všichni se radovali, ale také jsem viděla plno zničených zdí, které ovšem půjdou lehkými kouzly spravit.

Po celém hradě se procházím momentálně sama, Remus je na ošetřovně, kde jsem s ním bohužel nemohla zůstat. Naštěstí jsme nenašli nikoho mrtvého, jenom pár lidí se zraněními, ale jenom s lehkými. Jsem ráda, že teď už Voldemorta na dlouhou dobu neuvidím, protože jsme ho velmi oslabili a určitě teď nemá žádnou sílu, na další útok.

Je večer a my sedíme ve Velké síni u stolů a čekáme na proslov profesora Brumbála, který se zvednul ze své židle, a přešel před stoleček tak, aby na nás na všechny dobře viděl.

,, Milý studenti, je to velmi zvláštní školní rok, za což se moc omlouvám, někteří jsme ztratili své blízké, někteří jsme zase zmizeli na pár měsíců a nakonec jsme prožili válku s tím, jehož jméno nesmíme vyslovit. Nakonec jsme jej, ale porazili a to díky studentky, která tento rok nastoupila na naší školu. Tato dívka, se prokázala jako velmi obětavá, chytrá a statečná studentka koleje Nebelvír. Pomohla nám překonat Pána Zla svojí chytrostí. A za to Nebelvíru připisují 100 bodů, za záchranu. Děkuji Annie Parker."
Dokončil svůj monolog a všichni začali tleskat, pískat a vykřikovat mé jméno. Já se velmi červenám stydlivostí a cítila ruku na mých zádech, která mě po nich začala také hladit. Otočila jsem se na dotyčného. Už od začátku školního roku mě podporoval a chránil a za to vše jsem velmi vděčná mému příteli, Remusi Johnovi Lupinovi.

Máme zde předposlední kapitolu. ALE! Mám pro vás potom překvapení, až dokončím tuto knihu.❤️ Jak se vám jinak kapitola líbí? A co říkáte na nový obal knihy?❤️😍