Když jsem byla v pokoji lehla jsem si do postele a psala jsem si s Emou. Někdy kolem 1:25 šla máma s tátou spát a máma mě šla zkontrolovat jestli spím.
Zavřela jsem oči, přikryla se peřinou a dělala jsem že spím. Když máma zavřela dveře, vylezla jsem z postele a koukla se na na hodinky. Bylo skoro 1:30 nejvyšší čas jít na nádraží. Otevřela jsem okno, vzala jsem si batoh, mobil a vyskočila jsem. Dopadla jsem na trávník vedle houpačky a ihned jsem běžela směrem k nádraží. Když už jsem byla ve vlaku tak jsem si řekla že by bylo dobré ještě usnout a tak jsem zavřela oči a spala celou cestu do Brna. Když jsem vystoupila z vlaku, dala jsem si do uší sluchátka a pustila písničky. Do koncertu zbývalo cca 15 hodin. Šla jsem do globusu si koupit něco k jídlu. Když jsem zaplatila sedla jsem si ke stolu a začala jsem jíst když v tom jsem u slyšela známé hlasy. Calin s Petrem, co ti tady dělají? Nejspíš to samý co já, šli si koupit něco k jídlu. Ale než jsem se vzpamatovala byli u mého stolu a Petr se zeptal:"ahoj je tu volno?" "jo je" odpověděl jsem.Stein27:a co ty tu vlastně děláš? Koncert je až večer.
Já: já tak trochu utekla z domu. A co tu děláte vy dva?
Calin: my sem chodíme každý den na oběd. Vaří tu dobře
Já: jo opravdu je to dobré.
Stein27: a proč jsi vlastně utekla?
Já: rodiče mě nechtěli pustit na váš koncert.
Calin: ale ty se musíš vrátit. Víš jaký o tebe budou mít strach?
Stein27: calin má pravdu.
Já: já vím, hned zítra ráno jedu domů.
Stein27: dobře ale musíš mi slíbit že hned ráno půjdeš na vlak.
Já: slibuji.
Když jsme dojeli, ještě chvíli jsme si povídali a než jsme vyšli z globusu bylo 18:50 do koncertu zbývaly 2 hodiny a stein27 mi nabídl že s nimi mohu jet do studia kde se chystají na koncert. V dobu kdy jsme přijeli před studio už ostatní z mike roftu nakládali věci do auta (microfony, světla, kytary, atd...)." Je čas jet na stage".oznámil nám František.
Vyrazili jsme na místo kde se měl koncert konat. Když jsme tam přijeli byla už tma. František, Calin a Stein27 začali vytahovat věci z auta a chystali pódium. Já jsem si sedla na židli a vytáhla z kapsy mobil. 50 zmeškaných hovorů od mámy a táty. (V hlavě) možná bych jim měla zavolat, Petr má pravdu, musí o mě mít strach. Zavolám jim po koncertě v backstagei.
ČTEŠ
Jako ve snu [DOKONČENO]
FanfictionEvě je 19. A to co prožila by si přálo mnoho dívek (omlouvám se za pravopisné chyby)