Jako ve snu [DOKONČENO]

Útěk:Část První

Rozhovor:

Ema: haló?

Já: ahoj tady Eva.

Ema: ahoj Evi, co potřebuješ?

Já: hele to je na dlouhý povídání nechceš se zítra sejít v kavárně?

Ema: ok tak v 15:00?

Já: dobře.

Další den:

Po škole jsme s Emou šli do kavárny a já jí tam řekla všechno co se minulé dva dny stalo.

V kavárně:

Ema: cože? Ty jsi opravdu byla v mike roft records studio? Proč jsi mě nevzala ssebou?

Já: promiň, ale bylo to tam krásný.

Ema:a co rodiče? Co říkali?

Já: táta mi to nechce dovolit.

Ema:cože? Proč?

Já: bratranec Emil má narozeniny.

Ema: a kvůli tomu ti má propadnout. V.I.P. Karta na koncert steina27?

Já: asi jo. Ale já na ten koncert musím slíbila jsem to Petrovi. A toho bratrance stejně skoro neznám.

Ema: chápu tě.

Já: tak co mám dělat?

Ema: zkus rodiče ještě přemluvit, musí to pochopit je to pro tebe hrozně důležitý.

Já: tak já to ještě zkusím.

Hned jak jsem přišla domů jsem šla mamce ještě jednou říct že na ten koncert musím.

Já: ale mami já jsem to Petrovi slíbila já tam musím.

Mamka:a my už jsme to slíbili Emilovi že tam přijdeme všichni.

Já: a to by Emil nemohl s tou oslavou počkat jeden den?

Mamka: nemohl a ty na tu oslavu půjdeš a žádný odmlouvaní!

Po večeři jsem šla do svého pokoje a přemýšlela, koncert je už za dva dny. Jestli tam opravdu chci, budu muset utéct z domu, a udělám to zítra.

Další den byla sobota a já vstala v 6:00 abych si stihla sbalit dřív než se máma s tátou vzbudí. Vzala jsem si všechny mé našetřené peníze a dala si je do peněženky tu jsem schovala do batohu a  začala jsem plánovat útěk. (v hlavě) "uteču v noci, až budou spát. Vlak do Brna pojede ve 2:36 takže když uteču v 1:48 pořád budu mít dost času na to dostat se na nádraží.

Večer:

Já: mami, tati, jdu spát dobrou noc.

Máma: tak brzo? Vždyť je teprve 9.

Já: no jo já jsem dnes hodně unavená.

Máma: dobře, ráno tě vzbudím dobrou noc.

Táta: dobrou noc.