Wendigo

Ďáblova silnice

Les byl dnes obzvlášť tichý. Jindy tu zpívali ptáci a běhávala zvěř, ale dnes to bylo jiné. Něco tajemného až hrůzostrašného se linulo lesním vzduchem. Šel jsem opatrně a potichu po cestě. Tu a tam jsem zahlédl mrtvého ptáka ležícího na zemi s šedě zakalenýma očima. Někteří byli i roztrhaní na kousky a zbylo po nich jen peří. Něco tu bylo a já musel zjistit oč jde.
Poslali mě sem, protože se domnívali že tu je duch či strašidlo, co tu bloudí lesem a zabíjí vše živé. Všichni se báli, ale já vůbec. Už dlouho pracuji na případech podobný tomuhle. Hledat tvory co nejsou z našeho světa, kteří jsou z jiné dimenze a sem se dostali náhodou. Na ty co tu chodí a zabíjí pro zábavu. Podivné tvory, které nikdo nikdy nespatřil. Mám je za úkol nějak zlikvidovat. O tomhle jsem nikdy neslyšel, aby zvířata měla zakalený zrak.
Pouštím se hlouběji do lesa, kde se tvoří slabý opar mlhy. Mám na sobě maskáčové oblečení, pevné boty a pušku s náboji, zapalovač, baterku, lovecké pasti a nějaké ty návnady plus ještě pár dalších věcí. Nikdy nevíte kdy se to hodí.
Do lesa vedla cesta, přezdívaná Ďáblova silnice. Už od pradávna se tu stávaly nevysvětlitelné nehody. Náhodné zmizení aut, vraždy či brutální napadení a vždy se nevědělo kdo to udělal. Plno lidí tu bylo a nikdo nic nenašel. Čas šel a tenhle temný les co spíš připomíná hvozd se stal místem kde nemá nikdo, kdo nechce zemřít, nic co pohledávat. Ale bohužel se našli i tací co se dostali přes ochranný plot a vydali se sem, jenže to bylo jejich poslední rozhodnutí, neboť to byl poslední den kdy ještě dýchali. Proto tu museli nainstalovat kamery jak kvůli hloupím a naivním lidem, ale i aby se našlo to co tu zabíjí. Na žádném záznamu nic není. Občas se ukážou lesní zvířata, ale to monstrum nikoli. Možná je víc inteligentní než my, ale to nikdo neví.