V hlavě.

na křídlech vážky

Celou tu dobu jsem padala dolů, do temnoty. A najednou, jsi se objevil ty. Dal jsi mi křídla, naději na lepší zítřky. Jak naivní jsem byla. Takovým klamům, jak lehce jsem uvěřila. Letěli jsme na křídlech vážky, či lásky? Vzal jsi mě do jiného světa, plného krásy, plného tvé lásky, plného tebe. Tvé oči pro mne byly jako nebe. Jako nebe bez jediného mráčku, jako nebe plné hvězd, které mi tak moc připomínaly ty jiskřičky štěstí v tvých očích. Jakoby se křídla začala rozpadat,  svět potemněl, a my začali znovu padat. Tebe zachránila jiná křídla, a já stále padám. Čím déle pozoruji tu temnotu kolem mě, tím více si přeju znovu spatřit to krásné nebe, bez jediného mráčku, plné hvězd, tak moc chci mít zase tebe. Chci abys byl znovu můj. Navždy.