Aeternus Copulatio III.

Epilog

„Bože, to je..." zaváhala a přes řasy se jí překulila slza. Nechala ji stékat po tváři. „...krásné," dokončila a trochu ji uklidnilo, když muž vedle ní lehce přikývl a také za svými zády zaslechla souhlasné přitakání.

Cítila, jak se jí z očí dostávají další slzy, a tak se lehce zaklonila. Tělo za ní jí okamžitě poskytlo oporu. Objaly ji silné paže a na tváři ucítila lehoučký polibek. Z hrdla se jí vydral drobný vzlyk. Nestyděla se za něj.

„Je to prostě... neuvěřitelné. Nemožné," vydechl černovlasý vedle ní.

„U nich?" zapochybovala čtvrtá osoba v místnosti. Byla to lehce prošedivělá brunetka s se stále ještě pevným tělem sportovkyně a vysoko vyčesaným culíkem. Stála vedle svého muže, černovlasého po matce a bledého po otci. Něžně se ho přidržovala nad loktem, nevěděla, jestli je to opora pro něj nebo pro ni samotnou. Snad pro oba.

V reakci na její slova se zbývající tři pousmáli. U nich se zdálo všechno možné.

„Vidíte tu fotku?" blonďák objímající svou ženu zdědil neuvěřitelnou dovednost všímat si důležitých detailů po matce – stejně jako netradiční smysl pro humor, který mu nakonec pomohl získat srdce své vyvolené. Postřehl, že se jeho žena nejistě zavrtěla, a proto kývl bradou k nočnímu stolku.

Stála na ní zarámovaná fotografie. Malá Pearl se tiskla mezi dva muže a dlaní přitisknutou na ústa se právě snažila zabránit výbuchu smíchu. Její bratr se lehce usmíval a prstem ukazoval na něco na nebi. Zlatovlasý muž čechral Pearl vlasy, obracel pohled směrem, který mu ukazoval syn a tělem se nakláněl k černovlasému muži. Ten si právě rozzářeným pohledem prohlížel zbývající členy rodiny a pak se zářivě usmál přímo do fotografie.

„Zbožňoval ji," usmála se Pearl Longbottomová, stále opřená v náručí manžela.

„Ano, ale..." Frank zaváhal a znovu mávl rukou k nočnímu stolku. „Myslím... kde stojí."

Angelina Malfoyová také dědila po svých rodičích. Jméno a čokoládový odstín pleti po matce. Strategické vnímání a postřeh po otci. „Před hůlkou. A brýlemi."

Její manžel se nedokázal ubránit úsměvu, když mu to došlo: „Díval se na ni těsně před spaním."

„A pak se otočil..." Pearl větu nedokončila. Vymanila se z manželova objetí a současně s bratrem udělala několik kroků vpřed.

„Merline, byli tak skvělí," vydechla, když se dostala k hlavě postele. S láskou shlížela k polštáři. „Táta se vždycky tak snažil, aby mi nechyběla matka. Nikdy jsem ji s ním nepotřebovala," zašeptala. Sklonila se a vtiskla polibek na vrcholek plešaté hlavy.

„A taťka byl jediný, kdo mi říkal James," upozornil Scorpius na své straně postele. Prsty jemně pročísl krátké černé vlasy položené na polštáři. Ty byly předmětem hádek a popichování celý jejich život. Nejdříve jejich nepoddajnost, později tátova závist, když sám začal o platinové vlasy přicházet.

„Můžu začít, jestli chceš," pousmála se Pearl, ale oba věděli, že to nikdy nebude ono. Nikdy nedokáže do slov vložit tu hrdost, se kterou jméno vyslovoval Harry.

Oba s láskou shlíželi na muže v posteli. Za očima se jim míhaly stovky vzpomínek na šťastné chvíle, rozzářené pohledy, smích. Objetí, přijetí, láska. Uvědomovali si, jak moc jejich otcové formovali jejich životy. Jak moc se zasloužili o to, že se Pearl nikdy nepřestala tolik smát, že se nikdy nepřestala cítit jako pravá a jediná princezna, že se prosmála až do posledních ročníků Bradavic, kde ji začal rozesmávat syn Nevilla a Lenky Longmottomových. Že bez váhání přijala jeho žádost o ruku. Jak ji se slzami v očích předávali novému muži – jako nejvzácnější poklad a jak zdůrazňovali, jakou důvěru vkládají Frankovi do rukou.

Jak vychovali ze Scorpiuse Jamese muže rozvážného a vytrvalého, milujícího a opatrujícího. Jak jej podporovali, když se zamiloval do hráčky famfrpálu, ženy tolik bojovnější a divočejší, než byl on sám, jak mu radili a provázeli jej, když se opakovaně pokoušel získat její srdce a jak hrdě stáli po jeho boku, když Angelina Woodová podepsala, že bude nadosmrti nést jméno svého manžela.

Jak plakali nad prvním, druhým, ale i pátým a šestým vnoučetem. Jak si k srdci tiskli drobné uzlíčky a obdivně se dívali na ženy, které děti na svět přivedly. Jak nikdy nezaváhali, když měli s vnoučaty vypomoct, jak s nadšením oslavovali každého nového Nebelvíra, Zmijozela nebo Havraspára v rodině a posílali vnoučatům dlouhé gratulace k úspěšnému započetí studia. Jak se na unavených nohou ve vzájemném objetí lehce pohupovali do rytmu taneční hudby na svatbách další generace. Jak roztřesenými prsty hladily jemné vlásky pravnoučat. Jak se usmívali, když je děti objaly kolem krku, když je nutily, staré a znavené muže, lézt po kolenou, tančit na improvizovaném bále, upravovat šaty panenkám a létat na koštěti.

„Měli bychom někoho zavolat," vzdychl do ticha Scorpius, prsty svíral rameno černovlasého a s láskou pohlédl do mírné tváře otce.

„Rozdělí je," vzdychla Pearl, ale Frank se lehce zasmál.

„Je? To těžko. Ti jsou už zase spolu," mávl rukou, jako by odháněla mouchu, „Kdo ví, kde."

Pearl se souhlasně zasmála, ale pak znovu vzdychla. S láskou pohladila otce po pleši.

„Ale ty ruce," vydechl její bratr to, na co myslela, a čtyři páry očí se upřely na polštář mezi těly.

„Je to neuvěřitelné," zopakoval Scorpius znovu, naklonil hlavu na stranu, a i jemu se z očí skutálela slza.

Angelina neměla ráda nedokončené věci. Potřebovala to všechno říct.

„Takže si lehli, nejspíš si povídali o vás, kochali se fotkou. Pak se otočili k sobě, chytili se za ruce a –" zarazila se a opatrně se rozhlédla. Došlo jí, že kromě skřítky, která pro ně ráno přišla, to ještě nikdo nevyslovil.

„Umřeli," dokončila s pokývnutím Pearl.

Pak obešla postel, políbila na tvář Harryho a něco mu zašeptala.

Nikdo se neptal, každý v místnosti věděl, jakou lásku k oběma otcům cítila a jak šťastnou ji udělalo, když se Harry přidal do rodiny.

„Měli bychom jít pro děti," pokývl hlavou Frank.

Scorpius pohladil oba muže po tváři, usmál se na sestru a vyvedl ji z místnosti. Angelina a Frank je následovali.

Zavřeli za sebou dveře.

Harry a Draco dál nehybně leželi ve své posteli, bledí a studení, s těly i tvářemi natočenými k sobě a prsty propletenými v pevném spojení.

***************************************

A je to tady! Konec trilogie... Tímto děkuji všem, kteří dočetli až sem. A epilog věnuji @Aeternum91 s poděkováním za komentáře a hvězdičky!

A ještě vás zvu k četbě mé nové knihy Podstata.