Moje svatební noc byla... jedním slovem... fiasko.
Co jí předcházelo? To všichni známe. Nervy, obřad, prstýnky, hostina a bujaré veselí. U nás bylo všechno dvojnásobné, protože novomanželské páry byly dva. Já s manželem a jeho sestra se svým vyvoleným.
Při hostině, netušíc zradu, přijala jsem pozvání ke stolu mého novopečeného (a vypečeného) švagra. Společnost sršela vtipem, holdovala tanci a alkoholu a já jsem pocucávala svojí oblíbenou colu. Jenže ti „dobráci" mi tam tajně přilévali po malinkých dávkách rumíček a já, alkoholu nepřivyklá, za chvilku byla jak houbička. Nebyla jsem opilá moc, ale náladičku jsem měla a v nohou jsem to také cítila. S náladičkou a manželem jsme jeli domů, užívat si vášně.
Vážně už nevím, jak moc jsme vášnili. Pamatuji si jen jednu cestu na toaletu, cestu do postele, šílenou pecku do horního rtu a krev v puse. Napadlo Vás domácí násilí při první noci? Omyl. Při své opičce jsem si neuvědomila, že na zdi, ke které bylo přisunuto naše novomanželské lože, je taková úplně titěrná, v běžném provozu snadno přehlédnutelná - polička. A tak v přítmí, jenž mělo navodit romantickou atmosféru, s myšlenkami bloudícími Bůh ví kde... No hádejte! Krušná jsou rána opilcova, obzvlášť, když se probudí s "pyskem jak havajský domovník". Švagr ještě dlouhá léta žertoval na můj účet a obšťastňoval lidi historkou o vášnivé noci své švagrové, která slastí okusovala peřiňák...
