Williamsová!

1.

Byla noc a já byla stále vzhůru.Poslouchala jsem jemné bubnování dešťových kapek na okno a přemýšlela.Přemýšlela jsem nad tím vším,co se v mým životě událo a co se ještě stane.Z mých představ a myšlenek jsem po chvilce upadla to říše snů.

Ráno ještě venku poprchávalo a já se rozhodla vstát.Dnes byl můj velký den.Dnes jsem měla jet znovu do Bradavic.Oblékla jsem se,udělala si ranní rutinu a pomalu sešlapávala schody.Okamžitě mě omámila vůně palačinek a horké čokolády. „Dobré ráno,zlatíčko" Pozdravila mě maminka a já ji pevně objala.Taťka seděl u stolu a četl si noviny.Když jsem si sedla je stolu,položil noviny a usmál se na mě. „Těšíš se?" Zeptal se s úsměvem. „Už se nemůžu dočkat" Odvětila jsem a obdarovala ho svým úsměvem.Stále jsem se musela usmívat.
Byla jsem optimista a viděla krásu
i v lidech,kteří ji v sobě vidět nedokázali.To byl jeden z důvodů,proč jsem skončila v mrzimoru.
Moji oba rodiče byli v mrzimoru a tak jsem vedla dál naši "tradici".Byla jsem na to pyšná.

Na to,že jsme byli čistokrevná rodina,již po generace,velice dobře jsme se vyznávali v mudlovských vynálezech.Například telefon.Znala jsem totiž dívku,jejíž rodiče jsou mudlové.Hermiona Grangerová.Jsme velice dobré kamarádky,ačkoliv jsme obě v jiných kolejích.Ona je z Nebelvíru,já z Mrzimoru.My mrzimorští dobře vycházíme se všemi z různých kolejí.Dokonce i ze Zmijozelu,a to je do říct.

Zazvonil telefon.Vstala jsem a rychle ho vzala. „Prosím?" „Ahoj Tesso!" Ozvalo se a já hned poznala podle hlasu,že to je Hermiona. „Ahoj Mio,jak se máš?" Zeptala jsem se s úsměvem. „Skvěle,díky za optání.Za chvilku vyrážíme,tak tedy v půl jedenácté na nástupišti?" Ujišťovala se. „Dobře,už se těším.Tak se měj,vidíme se tam" Rozloučila jsem se a položila telefon dřív,než stihla cokoliv namítnout.

„Kdo to byl?" Zeptala se maminka když jsem vešla do kuchyně. „Hermiona.V půl jedenácté na nástupišti" Oznámila jsem s úsměvem. „Moc milá dívka.Ale už se připrav ať to všechno stihneme" Řekla a dál se věnovala pečení ovocného koláče.

„Mio!" Vykřikla jsem když jsem uviděla Hermionu,čekající u nástupiště zády.Zmateně se otáčela na všechny strany.Přiběhla jsem k ní a objala ji ze zadu.Div že nevyskočila z kůže leknutím. „Tohle mi už nedělej!" Pohrozila mi
a já se na ni podívala pohledem „stejně ti to udělám znovu" a rozesmála jsem se. „Tak pojď,najdeme si společné kupé" Řekla a táhla mě do vlaku.Ještě jsem rychle zamávala rodičům,než jsem zmizela ve spěšném vlaku do Bradavic.

„Děvčata,chcete něco na zub?" Usmála se pro nás již známá paní,která opakovaně jezdila s vozíkem plným jídlem. „Dvě čokoládové žabky prosím" Poprosila jsem ji a už mi podávála ony žabky.Natahovala jsem se pro peníze,když; „To je v pořádku.Užijte si cestu" Zazubila se a rozloučila se s námi.S Hermionou jsme si nechápavě vyměňovaly pohledy. „Je to tady každým rokem zajímavější" Usmála se na mě. „Mimochodem,taťka mi říkal co se tady tenhle rok stane.Bude se tady tenhle rok pořádat Turnaj tří kouzelníků" Hermioně spadla brada. „O tom jsem četla,nekonal se už celá léta..jak to víš?"Optala se. „Taťka se zná s Amosem Diggorym,který pomáhá s organizací.Jsou to dobří přátelé,znají se už z Bradavic" Obeznámila jsem ji se situací a ona pouze kývla v souhlas. „Jak se má Harry s Ronem?" Prolomila jsem ticho. „Dobře,pořád se snaží něco vytáhnout na Malfoye kvůli tomu mistrovství." Odpověděla. „O tom jsem slyšela,prý byl jeho otec jedním z nich-Smrtijedů" Poslední slovo jsem raději zašeptala. „To si kluci taky myslí.A já jim to nevyvracím,ale měli by si na to dávat pozor.
Může je zaslechnout Malfoy nebo kdokoliv ze Zmijozelu a bude zle." Měla pravdu.Lucius Malfoy by mohl pěkně zavařit v práci Arthura Weasleyho-otce Rona.Po zbytek cesty jsme raději změnily téma a nadšeně si povídaly
o nadcházejícím školním roce.Obě jsme byly neskutečně nedočkavé.