City skryté na plátně

Druhá kapitola

Na ulici bylo hodně lidí, dalo by se říct že byla skoro špička. Čím déle mířil do chudší části, tím více vynikala její krása a jedinečnost. Občas ji mezi lidmi ztrácel, ale díky jejím rudým vlasům ji poznal.

Po delší době sledování se nacházel v chudé části Paříže. Zde začínal trochu vynikat zase Charles. Ne že by byl extravagantně oblečený, ale stále byl jaksi upraven. Kolem něj stála jakási změť chatrčí, polorozpadlých domů, cest se strouhami plnými splašků a odpadky na každém rohu. Kam se to sakra dostal. Z přemýšlení nad zdejšími poměry ho vytrhl fakt, že se dívka zastavila a vešla do jedné z těch chatrčí.

Asi tam bude bydlet. Charles se začal upravovat. Musel nějak dívku požádat aby mi stála modelem. Kolik bude chtít ? Bude vůbec chtít mu stát modelem ? Hlavou se mu honily stovky myšlenek.

Alkohol mu sice moc nepomáhal, ale tu dívku před sebou viděl jako živou. Teď, nebo nikdy !

Ze široka se rozešel směrem k chatrči, když vtom uslyšel křik. Zarazil se a zastavil. ,,To je tady furt, mladý pane, holka se zas určitě hádá s tou bláznivou ženskou," nadhodila vedle něj bez jakéhokoliv znepokojení stará žena procházející kolem. Asi místní. Rozmýšlel co teď, ale než cokoliv vymyslel, rozrazili se dveře a z nich vyběhla rudovlasá dívka. Za ní se z dveří nemotorně rozběhl tlustší muž, na době vcelku drahé oblečení, celý upocený. ,,Drahoušku, pojď sem, chci tě líbat !" Dívka se znechucením rozběhla směrem k Charlesovi, utíkající od tlustého muže.

Prasák, chudák holka si to nezaslouží. ,,Hej, ty tam ! Nech tu holku na pokoji !" zařval na něj Charles. Dívka i muž se překvapeně podívali na něj a muž spustil: ,,A ty jsi jako kdo ?!?" ,,Někdo kdo má fakt velkej problém," naštvaně odpověděl Charles. ,,Ty..." zamumlal tlouštík a rozběhl se k němu. Charlesem projel adrenalin a rozběhl se k němu. Tlouštík udeřil pěstí, Charles se pomalému útoku lehce vyhnul a z druhé strany ho praštil plnou silou pěstí do obličeje. Tlouštík zaúpěl a plnou vahou se složil do vedle tekoucí stoky. Nemotorně se zvedl, z šatů kapala zmradlavá voda se splašky a po čtyřech se tlouštík vydal na útěk. ,,To tě, uh, bude u rodičů stát d-draho !" vyhrkl ze sebe a utíkal dál.

,,Jsi v pořádku ?" zeptal se starostlivě Charles dívky. ,,Ano, jsem," špitla dívka, dívající se na zem. Po chvíli ticha se na něj pomalu podívala. ,,Děkuji, že jste se mě zastal. Nikdo to předtím neudělal. Kdo jste, mimochodem ?" zeptala se tiše. ,,Říkej mi Charles. A ty jsi ?" Podívala se mu do tváře a pak rychle ucukla s pohledem opět k zemi. ,,Madeleine.." Krásné jméno. A ty oči. Měla krásné, zelené oči. Už chápal, proč sem jeho malířští kolegové chodí pro inspiraci. Ten kontrast. Diamant mezi smetím. Ona sem nepatřila.

,,O čem to tu vlastně celé bylo ? A asi by jsi se měla vrátit domů." Při těch slovech se Madeleine lehce zachvěla. Podívala se na něj, vlhké oči se leskli v odrazu světla. Vrhla se Charlesovi do náruče a začala brečet...