City skryté na plátně

Třetí kapitola

Stáli tam jen tak uprostřed ulice. Charles se jen díval na Madeleine, která s brekem ležela hlavou na jeho hrudi. Ani nevěděl proč, ale jeho ruka skoro automaticky začala velmi jemně hladit po vlasech. Z náprsní kapsy vytáhl plátěný kapesník a podal ho Madeleine. Začala si utírat slzy. ,,Ď..děkuju..," poděkovala rozhozeným hlasem. Poté si všiml pohledů od několika lidí a potichu se zeptal: ,,Asi bude lepší když..." ,,Nikdy se tam nechci vrátit ! Nikdy !" přerušila ho Madeleine. ,,Dobře, tedy... mohu vás pozvat na pití ?" Madeleine se na něj podívala a přikývla. Charles jí tedy nabídl rámě a šli spolu pryč.

Cestou nepadlo jediné slovo, jen Madeleine si občas utřela pár slz. Když dorazili na místo, Charles chtěl objednat kávu, ale Madeleine ho přerušila a pokorně se zeptala, jestli by po tomto zážitku nemohli něco ostřejšího. Charles pokývnul a objednal naši známou zelenou vílu.

,,...no...a poté jsem přišla domů. Matka čekala s tím...chlapem. Nejdřív jsem to nechápala. Ale poté se ke mně vetřela matka a dozvěděla jsem se tu...smutnou pravdu," rozvázal jsem Madeleine po pití jazyk. ,,Ukazovala mi bankovky, mince. Bude spousta peněz, jen se vyspíš a vezmeš s tímhle pánem, notak, pro svou matku, chudou, nemocnou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vlastní...matka mě prodala... viděla ve mně jen zboží na prodej..." Madeleine začala opět lehce natahovat. Poté nastalo ticho.

Po pár dalších panácích se nálada uvolnila a začal opět rozhovor. Charles se rozvášnil a kopal je do sebe jeden za druhým. ,,Já...poslouchej, Mady, můžu ti říkat Mady ? Dobře, to, počkej, teď vážně. Pojď bydlet ke mně ! Domů tě nenechám jít ! Jsou ošklivý." Nastala chvíle ticha. ,,Mocinky ošklivý !" ulevil si Charles a udělal jakési podivné gesto rukou, něco mezi výhružně vztyčeným ukazováčkem a pěstí. Madeleine se pousmála. Poprvé za celou dobu. Přišlo jí vtipné jak se Charles snaží vypadat střízlivě a důležitě. ,,Jsi nádherná když se směješ ! Vlastně furt. Ale teď víc," zakončil svou hlubokou myšlenku Charles. Madeleine se začervenala a dívala se jinam. Přišlo jí, jako by se sešla s dávným kamarádem, kterého dlouho neviděla. Když dopila svůj absinth, zabránila mu objednat si další.

Po zaplacení se oba rozešli směrem k Charlesově bytu. Madeleine podpírala Charlese až k bytu, kde se dobrých pět minut snažili najít správný klíč, jelikož každý z nich viděl Charles dvakrát. A ty dveře taky. Kdo tu udělal dva vchody ? Ráno tu nebyly...

,,Buď tu jako doma !" uvítal ji Charles. Nestabilní chůzí se dobelhal ke věšáku, kde se snažil pověsit svršky. Poté se pouze v kalhotech a (po prohraném zápasu s tkaničkami) botami svalil na malé sofa ležící v pokoji. Madeleine se pousmála. Přikryla ho dekou z postele a Charles si spokojeně uchrapával.

Stála tu v cizím bytě. Charles spal. Rozhodla se ulehnout do postele, která překvapivě zůstala neobsazená. Ráno se vzbudila o trochu dřív. Udělala si menší prohlídku bytečku a usoudila, že tomu místo chybí ženská ruka jako sůl. Udělala silnou kávu a přišla k právě probuzenému Charlesovi.

,,Dobré ráno, Charlesi," usmála se vlídně a podala mu silnou kávu. ,,Dobré...ale... nemusíš tak řvát." ,,Já ale neřvala.." ,,Ah, promiň... včera, trochu jsem to přepískl. Děkuji že jsi zůstala." Madeleine se podívala po bytu a polohlasem řekla: ,,Tohle místo chce někoho pořádného." ,,Můžeš mi s tím pomoct, Mady," mrkl na ní žertem. ,,A co za to," usmála se do široka Madeleine. ,,Řekněme nájem a jídlo je v ceně. Ale mám podmínku. Jsem malíř, takže žádné poznámky k dílům !" ,,Dobře,  ale mám taky poznámky. Žádná barva po bytě ! A hlavně, neříkej mi Mady," řekla žertovně Madeleine, napodobující naštvaný tón. ,,To beru, ale mám jednu hlavní podmínku, nebo, spíš žádost !" ukázal na ni prstem. ,,J..jakou," lekla se. Charles se nadechl.

,,Budeš model a inspirace pro mé vrcholné dílo !!!"