2. První hodina

129 7 0
                                    

Já jí tak nesnáším. Proč musím zrovna já chodit na nějaký blbý doučování. Tohle jsem řekla svý nejlepší kámošce Julče na obědě. Třeba to nebude tak hrozný. To je blbost. Máš pravdu bude to ještě horší. Dojedli jsme a šli po ulici směr Julči dům. Naše škola je ve stejný vesnici co bydlíme takže jdem vždycky prvně k domu Julči a já pak jdu kousek sama. Došlajsem domu a bylo třičtvrtě na tři. Zalezla jsem do pokoje a projížděla insta. Ve tři vešla máma a co  mě překvapilo stál tam s ní asi šstnácti letej kluk. Nedošlo mi že by mě on mohl doučovat v tu chvíli. Tak Týno tohle je Janek Linhart. Bude tě doučovat. Čuměla jsem na oba dva jak kdyby spadli z Marsu právě. Tak já vás tu nechám. Máma odešla a já pořád čuměla jak debil. I on vypadal trovhu překvapeně. Proč asi? Ahoj já jsem Janek což už asi víš teda. Podal mi ruku ovšem já jemu ne. Nazdar Týna. Nehodlám na něj být milá. Tak asi začnem matikou. Jako on nevypadal jako šprt, ale kdo by se dobrovolně přihlásil na to že bude někoho doučovat sakra. Byla to hrozná nuda a já se pořád na něco vymlouvala buď abych to nemusela dělat takže jsem byla za tu hodinu tak pětkrát na záchodě a nebo třeba že to jsme se neučili a tyhle kecy. Mám pocit že jsem mu dost lezla krkem a přesně to já jsem taky chtěla. Odešel ve čtyři přesně. Jen se zavřeli dveře mýho pokoje já si lehla na postel a přemýšlela kolikrát mě tohle vlastně ještě čeká. Došla jsem k závěru že hodněkrát. Pak přišla máma a ptala se jaký to bylo. Já jenom protočila oči a ona radši odešla.

Tak jak se vám zatím povídka líbí?

Spadl Z MarsuKde žijí příběhy. Začni objevovat