Spadl Z Marsu

10. Stejný už to nebude

V minulé části jste četli: Týno už nějakou chvíli se známe a já jsem si zcela jistej jednou věcí. Týno já tě miluju. Budeš se mnou chodit?

Teď: Já ehm...Janku já si nejsem jistá jestli chci vztah. Asi k tobě něco cítím, ale nevím jestli jsem připravená. Co jsem mu asi měla říct. Aha. Poznala jsem že je smutnej. Já potřebuju čas Janku. Dej mi pár dní a já se ti ozvu. Já se prostě neumím takhle rychle rozhodovat. Dobře tak ahoj. Rve mi srdce ho vidět takhle smutnýho, ale já mu prostě nic víc říct nedokážu. Janek odešel, teda ještě předtím zaplatil i za mě a já šla taky. Šla jsem se projít do lesa. Chtělo se mi brečet, protože mi asi došlo že k němu vážně něco cítím. Nevím co s tím. Vztahu se bojím, ale co když už naše přátelstí nikdy nebude jaký bylo. Vytáhla jsem z kapsy mobil a podívala se na tu fotku kde jsme spolu my dva. Teď už jsem vážně brečela. Nechci zničit naše přátelství odmítnutím, ale ani vztahem. Stejně už vím že to nikdy nebude stejný. Přes slzy jsem už nic neviděla a tak se jednoduše stalo že jsem zakopla a spadla. Rozbila jsem si obě kolena a co bylo horší jsem si rozflákala mobil. Do prdele! Ten mobil mi spadl na šutr a fakt definitvně se rozflákal. Takže mi nejde ani zapnout. Proč je tenhle den tak strašnej?! Fuck! Zvedla jsem se a šla už směr statek. Došla jsem domů a lehla si do postele. Bylo toho na mě moc takže jsem hned usnula.                   Ráno jsem se probudila v osm, protože jsem si zapoměla nastavit budík. Rychle jsem vstala a běžela do školy. Oblíkat jsem se už nemusela, protože večer jsem šla spát v oblečení. Doběhla jsem do školy a fakt jsem se divila když byli dveře zamčený. Moment! Já jsem fakt dement. Ano dnes je sobota. Pomalu jsem se vrátila domů a zavřela se v pokoji.