Luke’s P.O.V
Seděl jsem vedle Stephanie a čekal, kdy příjde Chrissy. Od té doby uběhlo přes 10 minut, a já začínal být nervózní. Teď už mi to jako dobrý nápad vůbec nepřišlo. Co jsem čekal, že se stane? Že půjde za mnou, odpustí mi a budeme šťastná rodina? Jedno je jasné. Nikdy jí nebudu moct říct pravdu.
„Máš maminku rád?“ zeptala se mě Stephanie, čímž na sebe upoutala pozornost, a já si tak všimnul, že Barbie skončila.
Smutně jsem se usmál. „Netušíš, jak moc,“ odpověděl jsem.
A přesně v tu chvíli Chrissy seběhla dolů. Bez pohledu na mě přišla k pohovce a se Stephanií se rozloučila.
„Za pár hodin budu zpět,“ řekla líbajíc ji na čelo.
„Mám tě ráda,“ zamumlala Stephanie sladce.
„Taky tě mám ráda,“ usmála se Chrissy.
Avšak jakmile se podívala na mě, její úsměv poklesl. Její tvář se změnila na zničenou.
„Chrissy...“ zašeptal jsem zlomeně.
„To, co jsem ti řekla, stále platí,“ řekla a snažila se znít tvrdě, ale její hlas postupně selhával. „Mimochodem, měl by ses ozvat Beth.“ A s tímto odešla. Co přesně platí? To, že mě nemiluje? To, že jsem ditě? A proč bych se měl ozvat Beth? Bylo to jen na jednu noc.
„Nebuď smutný,“ napomenula mě Stephanie.
„Slibuješ, že budeš navždy má princezna?“ zeptal jsem se jí a očima ji prosil, aby řekla ano.
„Yup,“ řekla a objala mě.
„Slibuješ?“ zeptal jsem se a nastavil svůj malíček.
„Slibuji,“ řekla a naše malíčky spojila. Dal jsem jí sladkou pusu na čelo a poté přemýšlel, jak to vše napravit.
„Maminka má ráda slunečnice,“ řekla, jakoby nic.
Stále je má ráda?
„Nechceš mamince nějakou pěknou slunečnici nakreslit?“
Přikývla a ihned seskočila z pohovky. „Jdeme!“ zavelela.
Jako pokaždé jsme cestou nahoru uspořádali závody. Jako pokaždé jsem ji nechal vyhrát a k tomu ji přidržoval, aby nespadla.
„Vyhrála jsem,“ řekla šťastně.
„Jako vždy,“ falešně jsem si povzdechl.
„Začínám mít pocit, že mě necháváš vyhrávat,“ mírně nakrčila obočí.
„Jsem stejně soutěživý, jako ty! Nikdy bych tě nenechal vyhrát.“
„Máš pravdu. Jednoduše senior, jako ty, mě nemůže porazit!“ zakřičela se smíchem.
„Pff.. Kdo je u tebe senior?“ zeptal jsem se dotčeně. Vyběhnul jsem poslední schody, a i když chtěla utéct, já ji rychle chytil a chvíli ji jen tak pohazoval do vzduchu. Nakonec jsem ji chytil za nohy a obrátil ji hlavou dolů.
„Luku!“ ištěla a kopala.
„Ano, princezno?“ zeptal jsem se smíchem.
„Hned mě dej dolů!“ křičela naštvaně.
„Pořád jsem u tebe senior?“
„Je mi blbě,“ zašeptala a chytila se mých noh. Podíval jsem se na ní a všimnul si, že začíná být zelená. Sakra, to nebyl nejlepší nápad.
ČTEŠ
I need my daughter! (Luke Hemmings)
Fanfiction"Udělal jsem chybu. Ale myslím, že tu chybu miluju." -Luke
