Už nastává nám ten čas letní
a z Boha stává se Bůh obětní.
Kvůli Bohyni musí zemřít,
aby vše na zemi mohlo dál žít,
aby úrodná a štědrá zem byla,
aby své lidské děti uživila.
Proto Bůh vydává se na cestu v podsvětí,
na jejímž konci setkává se se smrtí.
Na jejímž konci králem se stane,
pánem smrti a noci.
Tak jak odchází, i slunce plané
sílu a zář svou ztrácí.
Dny se nyní krátit budou,
neboť náš pán už tu není.
Na jeho počest ohně vzplanou
a my poskočíme v nočním dění.
Bůh odchází však Bohyni tu nechává,
svou ženu, lásku, svou paní.
Chodí teď sama, žalem povzdychavá.
Bláhová, chce jít za ním.
Pro ni teď nastává smutný to čas,
do doby než setkají se spolu zas...
Zdravím všechny pohanské i nepohanské duše, mé čtenáře po veeeelmi dlouhé době. Vím, že Lughnasagh je až za dlouho a já s touto básní tak trochu předbíhám. Chytla jsem však chuť tuto sérii po pár letech konečně dokončit a doufám, že tentokrát se mi to už podaří.
Děkuju všem za přečtení a ahoj u další básně!
ČTEŠ
Sabatové básně
PoetryPříběh Boha a Bohyně ve verších. (Básně, které skládám. Inspirovala jsem se wiccanským pojetím Kola roku, ale wiccanka nejsem) Přeji příjemné čtení
