(Jarní rovnodennost)
Země se probouzí,
to Bohyně po ní se prochází.
Mladá a krásná, panenská lovkyně.
Vše se zelení a rozkvétá pod nohou bohyně.
Stromy na počest její
listem se oblečou,
přec nad její krásu není,
i květiny rozkvetou.
Příroda se budí,
mláďata se rodí.
Bohyně ze tmy podsvětí přišla,
aby jaro přinést mohla
a své děti znovu našla.
A my lidé, její děti,
z jejího příchodu se veselíme,
na louce sbíráme květy
a vejce jako symbol jara barvíme.
Však není to jediná věc,
co v tomto čase děje se.
Bohyně potká Boha přec,
i do sebe hned zamilují se.
Jeden druhým okouzleni
hledí na sebe v úžasu němém,
nevydaje z sebe slůvka ani,
toužíc oba po doteku jemném.
Bohyně zmatená je
pocity, jaké v ní Rohatý bůh vzbudil.
On však podobně na tom je,
doposud nezkrocen divoce běhal a chodil.
I začaly stromy pět
jako sbory píseň krásnou.
Píseň krásnou jako květ,
že i hvězdy na nebi žasnou.
Od toho okamžiku, od tohoto setkání
běhají Rohatý bůh a Velká bohyně spolu.
Za ruce se drží, přírodou se prohání.
A všechno tvorstvo rádo je, že tak jest tomu...
ČTEŠ
Sabatové básně
PoesíaPříběh Boha a Bohyně ve verších. (Básně, které skládám. Inspirovala jsem se wiccanským pojetím Kola roku, ale wiccanka nejsem) Přeji příjemné čtení
