Ztracena v realitě

První oběť

,,Ano, jednu šunkovou pizzu prosím." Odpověděla jsem kurýrovy do sluchátka. Musela jsem se trochu vzpamatovat z toho nepříjemného zážitku v domě. Jídlo mi vždycky zlepšilo náladu. V hlavě se mi mromítaly věci, které jsem před chvíli zažila. Chapadla přísátá na mém krku, až jsem nemohla dýchat, podivné kroky a stíny. Málem jsem si kvůli mobilu rozdrtila ruku. Krev se mi vsákla do obvazu, takže jsem si ho musela znovu vyměnit. Hlava už mě tolik nebolela.                   Ale záchod jsem navštívila snad pětkrát. Už mě to nějak přešlo. Vyčerpaně jsem se posadila  do křesla a rozvalila se. Dneska toho na mě bylo moc. Matně jsem si vzpomínala, co jsem dělala před tím, než jsem se ocitla v tom příšerném domě. Nejspíš to byla party. Hodně lidí a jídla. Hlasitá hudba. Dům vzhůru nohama. Ale kdo jí pořádal nebo s kým jsem tam přišla jsem si nepamatovala. Možná Bett. Vůbec nevím. Zkusím jí napsat.

Ahoj Bett, nevíš jestli jsem včera byla s tebou a co sem dělala? Naťukala jsem do displeje.                   Po chvíli odpověděla

Ahoj Kate, to ses musela asi hodně opít když si nic nepamatuješ. Pořádala jsem party u mě doma a ty jsi tam pozvala hrozně lidí. Ještě teď to musím uklízet. Tancovala jsi na stole a pak jsi řekla, že se půjdeš projít. Měla jsem za to, že jsi šla domů. Ani ses neozvala. Je dobře že jsi v pořádku.

O Strašidelném domě jsem se radši nezmiňovala. Ale stejně mi moc nebylo jasné jak jsem se tam dostala. Odpověděla jsem, že děkuju a že jsem v pořádku, aby si nedělala starosti.                                           Klouby na levé ruce nesnesitelně bolely. Vytáhla jsem z mrazáku několik ledů a přiložila je na ránu. Podívala jsem se na čas. pizza stále nikde a mě už začalo kručet v břiše. Už mají hodinu spoždení. Co jim tak trvá? Líně jsem vstala z křesla a udělala si kávu. Trochu mě nakopla.

Moc jsem přemýšlela nad tím vším co se událo, až jsem vůbec nevnímala zvonění telefonu. Nestihla jsem to zvednout. Neznámé číslo. Nechali mi hlasovou zprávu. ,,Dobrý den, omlouváme se z spoždění..." Aha, takže pizza rorvoz. ,,Řidič bohužel naboural a nepřežil to. Doveze vám to tedy někdo jiný." Ztuhla jsem. Tak proto mu to tak dlouho trvalo. Pustila jsem mobil na zem a jen jsem zírala do prázdna. Na chvíli jsem si pomyslela, že za smrt řidiče můžu já, ale hned jsem to zavrhla. Jen prostá náhoda.

Asi za půl hodiny přijel jiný kurýr a předal mi pizzu.  ,,Děkuju moc, a je mi líto vašeho kolegy." Jen kývl, vzal si ode mě peníze a zabouchl dveře. Nejspíš ho moc nepotěšilo to, že mě viděl. Otevřela jsem víko. Nadskočila jsem a hodila pizzu na zem. Uvnitř byla mrtvá myš, takže celá pizza bylaod krve. Měl to být způsob vzkazu nebo vyhrožování? Při pohledu na zkrvavenou pizzu se mi udělalo špatně a už jsem běžěla do koupelny. Tohle se opakoval ještě dvakrát. Nabrala jsem sílu a pokusila jsem se zavolat do pizza rozvozu. Tohle přece nemůžu nechat jen tak. Nikdo mi to ale nebral. Tak jsem jim napsala lehce výhružnou zprávu o tom, že chci vrátit peníze a že to nebudu řešit jen s nimi ale zatáhnu do toho i policii. Napsali, že se omlouvají. Vrátili i peníze a toho kluka, co mi vezl pizzu vyhodili. Ale prý se ještě neví jestli to udělal on. Nechce se totiž přiznat. Já jsem zuřila vzteky. Pizzu jsem musela vyhodit. Ale stále se mi v hlavě objevovala mrtvá myš. Dnešní den byl vážně hrozný. A to jsem netušila, co mě ještě čeká.

Ještě jsem se rozhodla navštívit Bett, abych zjistila trochu víc o včerejším dni. A možná bych přišla na to, jak jsem se dostala do Strašidelného domu. Nechala jsem jí zprávu, že se stavím na kávu.

Hned co jsem zazvonila, se otevřely dveře a z nich vystoupila lehce znavená Bett.                                 Ani se neobtěžovala se obléct. Hodila přes sebe župan a o makeupu ani nemluvím.                      ,,Ahoj Kate." Řekla a hned na to zívla.                                                                                                                     ,,Jseš si jistá, že neruším?" Podívala jsem se na ní ustaraně a zabouchla jsem za sebou dveře.         ,,To víš, musím tady ještě trochu uklidit, ale jsem ráda, že jsi přišla." Pokusila se o úsměv a posadila se hned vedle mě. ,,Tak co jsi chtěla? Určitě tady nejsi jen kvůli kávě." Kývla jsem.    Popravdě jsem vůbec nevěděla na co se ptát. Už mi toho řekla dost, teda pokud řekla všechno. Ale říkala, že jsem bez rozloučení odešla a pak už mě neviděla. ,,To máš pravdu." Odkašlala jsem si a přemýšlela, co jí povím. Myslela by si, že jsem blázen, kdybych se zmínila o Strašidelném domě. ,,Eh, neříkala jsem ti třeba kam jdu nebo tak?" Uhla jsem pohledem.     ,,No, moc si nevzpomínám. Taky jsem byla dost opilá. Ale ne tak moc jak ty." Zasmála se.                                       ,,No jo, no jo. Ale říkala jsem něco?" Opravdu jsem to potřebovala vědět. Třeba bych zjistila, jak jsem se dostala do toh domu.  ,,Řekla jsi, že se jdeš provětrat. Nic víc." Odkašlala si.                                         ,,No vidíš, já ti slíbila kávu a ještě tady sedím." Zvedla se a odpochodovala do kuchyně, kde postavila na vodu. Něco se mi na ní nezdálo. Jakoby neřekla celou pravdu. Třeba něco o mé včerejší procházce ví trochu víc než tvrdí. ,,Bett, opravdu je to všechno?" Hodila jsem na ní podezřívavý pohled. Pomateně se otočila, párkrát zamrkala. ,,J jasně. Úplně všechno."  Odpověděla a nalila vodu do hrnků. Bett Nickolasová, co mi tajíš?  Takhle se normálně nechovala. Stoprocentě mi neřekla celou pravdu.  ,,Bett, vážně, co jsem ti říkala. Je to pro mě důležitý. Potřebuju to vědět. Prosím." Žádná odpověď. Možná byla Bettiina návštěva zbytečná.          

Z kuchyně se ozvala rána. Rozbité sklo, hádám. Rychle jsem přiběhla k Bett. ,,Jsi v pořádku?!" Ptala jsem se vyděšeně. Jeden z hrnků ležel na kusy na podlaze. S ním i skleněná konvice. Kolem ní se rozlévala vařící voda, ze které stoupala hustá pára. Nad tím vším stála nehnutě Bett s rudou rukou. ,,Panebože, co se stalo? Jsi spálená." Vykřikla jsem a dotáhla jsem jí ke dřezu, aby si mohla popáleninu schladit. Z mrazáku jsem vyhrabala pytlík plný ledu. Přiložila jsem jí ho na ruku. Stále neřekla ani slovo. Mlčky zírala do zdi. Luskla jsem jí před očima. ,,Bett, halóó. Co se proboha stalo?!" Pokusila jsem se z ní vytáhnout něco srozumitelného. Žádná odpověď. Vzdychla jsem a dovlékla jí do pokoje, abych jí mohla převléct. Trochu si polila kus rukávu. Oblékla jsem jí jako panenku. Jako by zamrzla. Což byla ironie, když se právě spálila. A teď jsem si toho všimla. Na krku měla protáhlou a dost ošklivou jizvu. Trochu připomínala prohlý blesk. Předtím jí zakríval župan. Nikdy dřív jsem u ní takovou jizvu neviděla. Dnes se chovala opravdu divně. Co se jí stalo nebo kdo jí tohle udělal?

Když nepromluvila ani po půl hodině, začala jsem si dělat vážné starosti. Asi bych měla někam zavolat. Už jsem sahala po mobilu, ale v tom se Bett probudila. Zavrtěla hlavou a začala se rozhlížet okolo. ,,Jak jsem se dostala jsem. Co se stalo?" To bych taky ráda věděla. Celou tu dobu nevnímala vůbec nic. Tu rozlitou vodu, oblékání, moje otázky. Vzala si snad nějaké drogy, že se chová takhle? Celou jsem si jí starostlivě prohlédla. ,,Před chvílí sis na sebe vylila horkou vodu. Ptala jsem se co se stalo, ale neodpovídala jsi. Pak jsem tě musela převléct." Nechápavě se na mě podívala. ,,Co? Celou dobu jsem si s tebou povídala. Jo a nechceš kávu?"  Co se právě stalo? Blouzním já nebo ona? A co se to sakra děje? Okolo mě se stalo tolik podivných věcí a já je nedokázala vysvětlit. ,,Klidně." Řekla jsem zamyšleně. Ani jsem si neuvědomala co říkám. Stále jsem nad vším přemýšlela. ,,Proč jsou na zemi střepy a rozlitá voda?" Probrala mě z mých myšlenek. ,,Vždyť to říkám. Před chvíli sis na sebe vylila horkou vodu a upustila jsi konvici."Přišla jsem k ní. Pevně svírala střep a nevěřícně si celou spoušť prohlížela. Promnula si oči. ,,Bett, přestaň." Zakřičela jsem. Po ruce jí stékal pramínek krve. Polekaně ho upustila.Rychle jsem vzala utěrku a namočila jí do vody. Obmotala jsem jí ránu. Podívala se na mě. ,,Měla bys jít. Hned!" Otočila se na mě a už otvírala dveře. ,,Počkej, já ti mus...." Nedořekla jsem a už se za mnou zabouchly dveře. Zkoušela jsem na ně bušit. Volala jsem její jméno, zvonila na zvonek. Akorát zatáhla rolety. Ještě chvíli jsem zírala na dveře. Sjela jsem po nich dolů a zajelasi rukama do vlasů. Chtěla jsem křičet, brečet a řvát. Všechny pocity ve mě vřely. Co se to se mnou děje?