Sport Camp (KurooTsuki)

Eighth

,,Na to, že je tvůj příjem celkem k ničemu hraješ docela dobře" Dobíral si mně Kuroo, když jsem zmařil smeč svým blokem už potřetí v řadě. Jen jsem protočil očima a rozhodl jsem si ho nevšímat. Nahrávky od toho černovlasého kluka byli opravdu děsivé. Nemusel jsem se namáhat míč ani odehrát sám. Dostal jsem ho přímo do ruky, stačilo jen udeřit a míč letěl na druhou polovinu hřiště. 

,,Hinato! Zkusíme to ještě jednou!" Zavolal na toho prcka, který skáče opravdu vysoko. Lhal bych, kdybych si nepřiznal, že skáče opravdu vysoko, i jeho reakce jsou neskutečně rychlé, ale jinak není moc k světu. Jestli že mé přihrávky nejsou nic moc, pak ty jeho jsou naprosto mizerné, příjem je naprosto mizerný, podání je naprosto mizerný, naprosto všechno.

Znal jsem krále hřiště, kdo by ho také neznal. Jeho rychlé nahrávky, které nikdo nechytí. Nikdo. Až do teď. Ten prcek byl sice k ničemu, ale dokázal odehrát ty nesmyslně rychlé přihrávky se zavřenýma očima. Všichni, dokonce i já jsme na něj zírali s otevřenou pusou. Samozřejmě, že za to může král hřiště, který mu nahrál akorát do dlaně, ale skutečnost, že u toho dokázal zavřít oči ostatní vyděsila a já jsem to chvíli nepobíral. Já bych nikomu takto věřit nedokázal. Je to jen skutečnost, že ten oranžovlasej prcek, který mně snad vytáčel ještě více, než Kuroo, protože ta jeho hyperaktivita, pořvávání a všechno ostatní mi neskutečně lezlo na mozek a dokonce jsem se přistihl, když jsem si oddechl, že jsem na chatce s Kuroouem, nezažil nic, jako opravdový podraz a zradu jeho důvěry.

,,Tak, zítra se tu opět uvidíme lidi, takže neponocujte a jděte spát brzy!" Kapitán a zároveň vedoucí týmu nás propustil s klasickými slovy, které říkávají rodiče svým neposlušným dětem a já úplně mrtvý zamířil na chatku. Kuroo se začal vybavovat s jedním z kluků a tak jsem na něj nečekal a na chatku jsem zamířil rovnou. 

,,Hej, dávej pozor na cestu" Zavrávoral jsem a podíval jsem se na toho čenovlasého kluka předemnou, vedle kterého stála ta mandarinka, do které jsem vrazil.

,,Hluboce se omluvám, že jsem vás s králem hřiště vyrušil. Možná, že kdyby jsi trochu vyrostl a nebyl takový prcek, možná by se to ani nestalo. 

,,Ty!" Zatl ruce v pěst mandarinka a král hřiště mně propaloval pohledem a chystal se také něco říct. Nedostal však příležitost, jelikož jsem ucítil ránu na zádech a když jsem se ohlédl spatřil jsem Kurooua. 

,,Omlouvám se za něj, už odcházíme" Chytil mně za loket a začal mně táhnout pryč. 

,,Já jsem ještě neskončil!" Snažil jsem se mu vytrhnout, ale měl sakra pevný stisk. Nakonec mně o kus dál pustil.

,,Tsukishimoo...nemůžeš prostě jednou zahodit tu svou hrdost a pokusit se být milejší, takhle si tu naděláš jen samé nepřátele" Drbal se na krku Kuroo a unaveně si povzdychl. Opět jsem protočil očima.

,,Lezou mi na nervy..vždyť je to král hřiště, snad nechceš, abych s ním vycházel...a ta mandarinka je ještě horší, než jsi ty" Uraženě jsem si založil ruce na prsou a odvrátil jsem od něj zrak.

,,Hej, co tím jako myslíš! Samozřejmě, že nechci, aby jsi s nima vycházel, to je prostě zhola nemožné, ale aspoň se nehádej s kýmkoliv se potkáš a prostě ho ignoruj" protřel si čelo a pak se na mně opět podíval. Dával mi kázání, jako kdyby to byl můj starší bratr a to mně trochu urazilo. Rozešel jsem se k chatce a nechal Kurooua za sebou. Uslyšel jsem kroky a tak jsem uznal, že jde hned za mnou. Nebyl naštvaný. Myslel jsem si, že bude, když se tam tak vynořil, ale nebyl. 

Unaveně jsem dopadl na postel. Nikdo se mnou už ani nehne, ne do večeře. Kuroo se zdál být také unavený a dopadl na postel hned po mně. Nesnažil se už navázat rozhovor. Vlastně se o to nepokoušel už skoro nikdy, jen si mně dobíral a provokoval mně, ale nesnažil se se mnou navázat kontakt tak často, jako ze začátku. Nakonec se mi to nezdálo, opravdu se mi snaží přizpůsobit. Nevím proč, ale byl jsem rád. Cítil jsem se dobře. Možná mi pomohl i rozvovor s Akaashim, jen pár vyměněných slov dokáže hodně.